Zrodenie národa

Ačkoli jsem měla dojem, že jsem si vůči němému filmu vypěstovala celkem kladný vztah, na tříhodinovou reinerpretaci dějin pod režijní taktovkou D.W.Griffitha jsem připravena nebyla. Nekonečná táhlá nuda přejde v rychlé finále, které je extrémně dobře nasnímáno a nastříháno, takže jsem KKK podvědomě i fandila i já, ačkoli se s filmem rozhodně ideologicky se neztotožňuji. (29.12.2009)

První polovina je technicky dokonalá, velkolepá freska o dvou zpřátelených rodinách na opačných barikádách Občanské války. Druhá polovina je pak z dnešního pohledu skutečně zvrhlou obžalobou všech černochů (kteří nechtějí zůstat v moci svých bílých pánů). Ale jak říká Roger Ebert: 'The Birth of a Nation' is not a bad film because it argues for evil. Like Riefenstahl’s Triumph of the Will, it is a great film that argues for evil. To understand how it does so is to learn a great deal about film, and even something about evil. (03.12.2009)

Právoplatný král a předchůdce všech výpravných hollywoodských velkofilmů (kdepak Jih proti severu nebo Ben Hur), který v rozmezí 190 minut poutavě a bez zaváhání ukazuje a zároveň předvídá, jak má a jak bude klasická narace vést a neustále udržovat divákovu pozornost. Hlavně práce s mizanscénou a křížovými střihy je dovedena k dokonalosti a závěrečná hodinka, kdy příběh rovnoměrně graduje na třech vzájemně propojených frontách, je pak čirým příkladem nestárnoucí režisérské geniality. Bezpochyby největší a nejinspirativnější dílo prvních dvaceti let kinematografie, a už jako takové si plné hodnocení prostě zaslouží. (19.02.2017)

Zrození národa. No jo, ale jakého? Griffith si mohl z odmítavých reakcí černošské komunity hlavu nechápavostí udrbat, jakoby v tom filmu nebylo tyvole doslova napsaný, že je potřeba bojovat za zachování Spojených států v árijské tradici bílé nadřazenosti. Žádný schovávačky. Při groteskním vykreslování černošské komunity co s kradenými slepicemi hrabe na bílé panny jsem se smál nahlas, abych tak nemusel přemýšlet nad tím, nakolik se podobné stereotypizační zkratky používají ve veřejném prostoru dodnes. Není třeba kolem toho chodit - ten film je ZLO. Zákonné. Že to v něm Lillian Gish až do své smrti údajně neviděla, dávám za vinu tomu, že má od sebe oči stejně daleko, jako normální lidé bradavky. Pokud máte ideový úhel při sledování filmů, nedáte to a netřeba se za to stydět. Mě zajímá forma a exekuce a tady jsem místy zapomínal zavřít kušnu. Vezmeme-li v potaz technické limity roku 1915, lze říct, že v něčem jsou davové sekvence v tomto filmu skutečně nepřekonané. Griffith předepisuje i tomu nejzapomenutějšímu statistovi nějaké rozmáchlé gesto, takže záběry, ve kterých vidíme stovky reálných lidí působí správně chaoticky a lze z toho vyloženě vytípávat reminiscence na dobové válečné výjevy, o což mu koneckonců šlo. Jakkoli přiznávám, že 190 minut němého filmu je porod šesterčat. ____ Ale baví mě, že zatímco se tady místní debílci můžou ubrečet nad černošskými Kleopatrami na Netflixu nebo kde, že politická korektnost, vymývání mozků a kdesi cosi, tak místo toho, aby čuměli doma na televizi, mohli klidně vyrazit do artového kina, kde brnkala živá hudba k záběrům, kde bílý herci s blackfacema vyhrožujou bílým hercům bez blackfaců, vytahujou u toho dopředu bradu a hulvátsky žerou meloun. Lol. (12.05.2023)

První hollywoodský blockbuster mě oslovuje předně z důvodu své dějinné role a jak nehorázně hanebný je to ohnutí historie USA ve prospěch zhoubné "lost cause" mytologie, tj. film, co regulerně přiživil jižanský obavy z "negerskýho teroru" a měl neblahý účinek na kýžený progress práv černochů. Co jsem se kde dočetl, tak s řadou průkopnických technik to tu není až tak žhavý a bez milostné vaty bych se (3h dlouhá verze) klidně obešel, ale dílo je to sympaticky ambiciózní, působivé a náležitě dramatické i přes 100 let (!) od svého vzniku. Divácky vzato to tenkrát muselo být slušný zjevení, zvláště u pasáží jako vypálení Atlanty, akční obraz bojiště, či atentát na Lincolna. Nechci se tu příliš rozepisovat, ale kdo se chcete pohrabat v kontextu (je na místě), tak třeba to anebo tohle, ostatně ke druhé projekci mě přiměla přímo super knížka "The Mirage Factory", z 1/3 věnovaná právě životu G.W. Griffitha. (23.05.2020)