VOD (1)
Obsahy(1)
Co dělá rodinu rodinou - propletené geny, nebo láska? Dokument Alice Nellis v tom má jasno. Ukazuje, že adoptivní proces se všemi byrokratickými komplikacemi, nároky na pár v očekávání a návaly prudkých emocí si v ničem nezadá se skutečným těhotenstvím. Osvojení dítěte sleduje režisérka, která si ho sama prožila, na příbězích několika manželských dvojic, a to ve fázi úřednické přípravky, prvního shledání s dítětem i postupného sžívání rodiny v nové sestavě. Citlivě nahlíží do podstaty rodičovství se všemi odměnami a riziky, které pro pár v nových rolích představuje. (Verbascum Imago)
(viac)Recenzie (12)
Myslím, že daná problematika byla divákovi (nebo mně alespoň ano) přiblížena velmi dobře. Zpovídání osvojených jedinců, matky, která sama 4 děti adoptovala, seznámení se s páry chystající se na tento odvážný krok a následné projití všech fází od úřadu až po samotné žití s novým členem domácnosti. Líbilo se mi, jak bohatý byl vzorek (2 páry, které si zažily úplně vše, jeden, kterému se nakonec poštěstilo dosáhnout dítěte „klasickou“ cestou a druhý, jenž už má několikaleté zkušenosti). Specifické události prvního kontaktu, momentu oznámení vybrání či přivedení domů jsou dost silné. Musím říct, že mě Alice Nellis mile překvapila, poněvadž prozatím žádnému z jejích snímků jsem nedal víc než 3*, ale v případě tohoto dokumentu rozhodně musím jít o hvězdu výš. ()
Ve filmu Adopce. Konkurz na rodiče se potkávají naprosto jiní lidé – usilující, myslící, plánující, milující, rozdávající. Berou si za své cizí děti, ale nenosí svatozář; ani ti, kteří batole žmoulající piškot učí sepnout ručičky k modlitbě Díky, bože, za ty dary. Vesměs to nejsou žádní boháči, vědí jen, že v panelákovém bytě stačí teplo, jídlo, stůl, pocit bezpečí. Pozitivní příběhy; takové se vyprávějí nejhůř, hrozí nudou. ()
MFDF 28.10.2014 Záslužný, zajímavý dokument. Alice Nellis snímek natočený citlivě, s vtipem (já měl štěstí, že publikum na vnitřní humor celkem reagovalo :-) Ve druhé polovině jsem si vybavil Terezu Boučkovou a o chvíli později tam jedna z protagonistek odvyprávěla podobný příběh... ()
To byla ale trapná agitka... Už scházel jen rozhovor se šťastně ubulenou osvojitelkou "jinoetnických" paterčat. ()
Feel good dokument o hodných, trpělivých, nudných, malých lidech, procházejících procesem adopce cizího dítěte. Díky minimální konfliktnosti, způsobené režisérčinou citlivostí, kdy nechá mluvit pouze aktéry dění, nevstupování do diskuze drzými otázkami a neustálému brnkání kytary v pozadí jak z náborové reklamy do mekáče toho moc nepřinese a pokud se zrovna nechystáte adoptovat malýho sviště a jste z toho nervozní tak to nic nepřináší. Nicméně pokud je to skutečně základ časosběru, kdy bychom měli nové rodiny sledovat až do dospělosti adoptovaných levobočků, mohlo by to začít mít trochu koule. Leč každá bábovka s kamerou a stříhacím programem neni hned Třeštíková žejo. ()
(sledováno s trošku zasekaným publikem nereagujícím na vnitřní humor filmu) ()
Určitě je to záslužný dokument a lidem, kteří si tímhle mají taky projít, to asi i něco dá, ale mě to prostě nebavilo. ()
zasluzny a mile natoceny. ()
Hezky natočený dokument o tom, co vlastně každý dávno ví. Nic nového na světlo světa nepřináší. ()
Zajímavý dokument, který může opravdu hodně pomoci člověku, který se rozhoduje adoptovat dítě. Hodnocení: 70 % ()
Silné téma, bude se odvíjet dál, má být časosběr až snad do dospělosti dětí. Těším se na další pokračování. ()
Alice Nellis ví o čem mluví. Ale ještě jí asi chybí ten odstup, který má Tereza Boučková. Takže možná proto je ten dokument až moc optimistický. Jinak ovšem záslužná práce, to je bez debaty. ()