Everest

Nerozhodnost tvůrců, kdo z cca šesti výraznějších postav bude hlavním hrdinou, zřejmě částečně vyplývá z toho, že ve snaze o komplexní pohled na tragédii vycházeli ze vzpomínek všech přeživších a jejich blízkých, namísto toho, aby spoléhali na jeden zdroj (nabízela by se Krakauerova kniha, která ovšem již byla zfilmována jako televizní film Into Thin Air: Death on Everest). Na důkladnější prokreslení postav nezbývá čas a prostor. Jde jen o několik typů, zpravidla tím zajímavějších, čím charismatičtější herec je hraje (suverénní Texasan, lehkovážný americký horský vůdce, zodpovědný novozélandský horský vůdce, skromný pošťák, který si chce splnit svůj sen, milující a pečující ženy…). Přes skicovité načrtnutí postav je důležitá první hodina filmu, kdy jsou nám představovány kromě hrozících nebezpečí vztahy mezi hrdiny, jejich ambice a motivace. Lépe si tak zapamatujeme jejich jména a později i navzdory vrstvě zmrzlého sněhu a tmavým brýlím na tváři rozpoznáme, kdo zrovna křičí na koho. Zároveň jsou srozumitelnější fatální rozhodnutí, která některé z postav učiní (pouto mezi Robem a Dougem) a lépe se orientujeme také v jednotlivých úsecích cesty na vrchol, jež jsou nám s předstihem představeny. Zatímco rozprostřením pozornosti mezi množství postav Everest naplňuje schéma katastrofického filmu, samotné neštěstí zde neslouží k potrestání hříchů, jichž by se nemravné postavy dopustily. Atypicky, zřejmě v úctě k obětem, jde o drama o partě dobrých lidí, kteří se snaží pomoct jiným dobrým lidem (podobný příběh zřejmě brzy nabídne Marťan). Nepřítel, který by mohl být poražen, zde není, stejně tak postava, která by měla na základě prožitého prozřít a prodělat proměnu (kdyby byl vůči své ženě o něco lhostejnější, mohl by tento vývojový vzorec naplnit Beck). Rozhodující je vůle přežít. Na myšlence „musíme si pomáhat“ je něco podobně sympaticky starosvětského jako na striktně lineárním vyprávění bez flashbacku a s jedinou (nepatřičnou) snovou sekvencí. Všechny zprostředkované informace, navenek zbytečné, Kormákur zužitkovává ve druhé, nesmírně intenzivní polovině filmu s úžasným spádem (místy doslova) a jen několika málo sentimentálními momenty (podle nichž je ale strukturováno vyprávění – viz linie s nenarozeným dítětem –, takže nejsou nadbytečné). Neslouží mu přitom k tomu, aby protagonisty konfrontoval s otázkou, která v průběhu filmu zřejmě napadne každého diváka, jenž se horolezectví nevěnuje – proč to dělají? Pravidla hry ostatně od druhé poloviny nestanovují lidé, ale příroda. Cílem je v duchu kinematografie atrakcí (nikoli intelektuálních) okamžitý viscerální prožitek. S odstupem času si uvědomuji, že to není mnoho. Bezprostředně po projekci (IMAX 3D), s doznívajícím pocitem, že jsem právě sestoupil z vrcholku nejvyšší hory světa, mi ovšem přišlo, že nemohu chtít víc. 75% (21.09.2015)

První polovina dost ukecaná, druhá lepší. Přesto se nezbavím pocitu nudy a zklamání. Já si za vrchol představuji něco jiného a i když herecké obsazení je geniální, tak nikomu skákat do zadku nebudu. S méně známými herci by to dopadlo stejně. Jde o lehký nadprůměr a víc z toho nevytěžím .. 5/10 = 55% (02.01.2016)

Ale jo. Zejména po atmosférické stránce nakonec dost slušná zábava, a to navzdory zmatku v postavách (po celou dobu jsem se s nikým pořádně nesžil), podivnému střihu a přehnaně uplakanému konci. Několik adrenalinových scén doslova vyráží dech, a pokud navštívíte sál s agresivnější klimatizací, je to kolikrát, jako byste byli s týmem herců přímo na místě. Výborná je také práce se zvukovými efekty, o což více zamrzí přehršel dialogů na úkor "akce": tvůrci si občas klidně mohli něco přikrášlit. Takže hlavně prosimvás neudělejte stejnou chybu jako já, a nechoďte na to jako na nepřiznaný pokračování Vertical Limitu. Everest je totiž Drama každým coulem, a klidně bych jej vedle IMAXů vozil i po komornějších filmových festivalech. Spíš po těch komornějších festivalech. (18.09.2015)

Na téma horolezectví se kdysi velmi přesně vyjádřil Ivan Mládek "horolezci, horolezkyně, horolezčata, nelezte na skálu co je hodně špičatá" ale Rob a jeho parta upřimně míněných rad Ivana Mládka nedbal a zadělal tak divákům na pěkný nervák. První část filmu má v režii přehlídka výtečné filmařiny, krásné záběry, prostor pro herecké výkony, časově přijatelná seznamovačka s postavama a několik dramatických scén (krásně nasnímaný přechod žebříku ). Druhá polovina se mění v hon na divákovi emoce a dobře pracuje s očekáváním věcí příštích. Pokud jde o herectví větší prostor mají z těch všech jmen jen Jason Clarke a Josh Brolin, ale ani u nich není moc co hodnotit, protože hlavní role se tady ujmula slečna přiroda a nejen ona, ono i 3D (Imax) ač jsem spíše jeho odpůrce, tak musím uznat, že tady není na efekt, ale že v Everestu 3D skutečně hraje, některé scény v Everstu (uvazovaní lan, přechod přes žebřík, vznešenost a nádhera Himalaijí ) vynikají právě díky trojitému déčku. Plný počet jsem nedal snad jen díky některým scénám u konce, které tlumily emoce, ale i tak palečky jsem si během filmu promačkal pěkně. (18.09.2015)

Precizní survival drama s luxusním hereckým obsazením, kterého je v některých případech snad až škoda, protože se dočkají jen několika málo replik. Zážitková kapacita filmu je značná, v klíčových scénách dokáže vtáhnout a ohromit nejen horskými scenériemi, ale i přesvědčivě zahraným utrpením hlavních charakterů. V těch je bohužel postupem času docela chaos, protože navlečení v bundách, zarostlí, s kapucemi a zapadaní sněhem vypadají všichni dost podobně, takže jsem se chvílema tak úplně neorientoval co, kdo, kde. Celkově ale rozhodně doporučující palec nahoru. (26.09.2015)