Blade Runner 2049

Jedničku nemám prakticky vůbec zažitou, netuším, zda je to v případě pokračování zásadní problém, nicméně oslovit mě nedokázalo. Každopádně nejprve je třeba říct, že už předchůdce rozhodně nebyl filmem pro každého. Ano, přeformuloval estetické normy science-fiction, potvrdil, že Ridley Scott umí velké věci a že předlohy Philipa K. Dicka mají velký potenciál. Oceňuji jít nezvyklou cestou, než na co jsme zvyklí v případě běžného hollywoodského blockbusteru. Oceňuji preciznost, se kterou tvůrci k látce přistoupili, oceňuji výtvarné řešení, jenže z toho všeho pramení i hrozba odcizení. A zrovna to se stalo. Ona opulentní oslava designu, ona přesná, ale odcizená Deakinsova kamera, ony emoce, které se k nám prostě nedostanou. Herci se tváří, jak by zrovna přišli o vzácnou sbírku motýlů, jsou na můj vkus utlumení až příliš. S obří stopáží se navíc nelze ubránit pocitu monotónnosti, chybí dravost, zapamatovatelné scény. Je toho víc. A ohromná úcta k předloze je znát, což je možná i na škodu. (15.11.2017)

Nechte ho uležet! Já jsem odcházela se smíšenými pocity, ale jak se mi rozležel, zjistila jsem, že jsem zaháčkovaná. Začátek je ve svoji neuvěřitelně podmanivé atmosféře totálně strhující. Čuměla jsem na ty dlouhé scény s NAPROSTO BOŽSKOU hudbou a byla úplně u vytržení. Vizuál a atmosféra tady dosahuje astronomických výšin. Příběh za tím přece jen poněkud pokulhává. Na mě až moc komplikované, nemyslím si, že se tam toho muselo cpát tolik. Míň motivů, ale hlouběji rozvedených, by udělalo podle mě lepší službu. Například vypustit celou linku s "holografickou romancí," která mi přišla zbytečná a úplně postradatelná. Potom některé příběhové odbočky, jako SPOILER reinkarnace Rachael nebo jak podivně se film nevěnoval postavě dcery, která se mihla asi v pěti minutách a neměla žádnou velkou důležitost pro nic a nikoho, přitom to byla tak stěžejní a důležitá postava KONEC SPOILERU byly na úkor plynulosti a celistvosti, takže příběh se mi zdál roztříštěný. Film to ale jako celek ustojí a přímo láká k opakovanému zhlédnutí. V tomhle případě ale běžte rozhodně do kina, tenhle film to CHCE. Po druhém zhlédnutí možná ještě hodnocení upravím, bylo toho ale prostě moc a myslím, že to budu ještě nějakou dobu vstřebávat. Gosling boží. (14.10.2017)

Atmosféra jaxviňa. Menej náznakové než Scottov film, avšak stále výborné v ne- ľudskej existencialistickej rovine, ktorá trčí spod povrchu, skvelo pracujúceho s úmyselne navodenými očakávaniami diváka, prechytračeného vlastnou chytrosťou. Chcelo by to ešte dotiahnuť Letovu linku a vysvetliť prečo práve K. získal práve tieto spomienky. Ale to sú len detaily. Wanna be in Luv with Joi. 10/10 (14.10.2017)

Jen ve zkratce, protože nový Blade Runner je skutečně postavený tak, že o něm nejde mluvit, aby člověk nespoileroval - JE to kvalitně zvládnutá věc. V mnoha ohledech. Ale jako až fanatického milovníka jedničky a sci-fi Příchozí, což je pro mě osobně nejlepší film loňského roku, jsem byl z výsledku spíše zklamaný. Chápu ten posun i vývoj (dějový i vizuální) a jakkoli bylo asi nejrozumnější co nejméně připomínat originál (aby se jen nesrovnávalo), bylo mi výsledné dílo svou atmosférou i prostředím až… příliš cizí (a to i jako člověku, který několikrát četl knižní předlohu). Je to bezesporu skvělá sci-fi se spoustou správných otázek. Jen ale váhám, jestli je to dobrý Blade Runner. A tady si upřímně v tuhle chvíli nedokáži odpovědět. (05.10.2017)

Někde někdo psal, že abyste si plnohodnotně užili dvojku, nemusíte vidět a znát jedničku. Kecal. Čím lépe zažité máte své oblíbené postavy a scény v původním Blade Runnerovi, tím více doceníte spoustu dokonale koherentních náznaků, dějových propletenců a nesmrtelných záběrů, které dvojka buď dokonale upravuje/restauruje, s úctou a noblesou opakuje, či průkopnicky rozvíjí dál svým směrem. Dá se na druhého Runnera nadávat za to, že je příliš pomalý, či dějově doslovný, ale to je pouze problém skalních fandů látky, kteří po nenapodobitelné a neopakovatelné jedničce, která nutno podotknout je jedinečný filmový drahokam, snad čekali revoluci, kterou tady mít nikdy nebudou. Jelikož stejně jako v příběhu uběhlo 30 let a všechno je už jinak, to stejné je po 35ti letech s diváckým očekáváním a vnímáním toho co je "super" a co "není super". Villeneuve se k tomu postavll čelem a z toho co mohl natočil zřejmě nejlepší film letošního roku, který má všechno proto aby ho měly rády masy a zároveň je dostatečně artový, sugestivní a vizuálně kulervoucí s odkazem předchůdce, aby ho zmákli i scifi geekové, potažmo s trochou nadhledu fandové původního příběhu. Ta vypiplanost v každém záběru je patrná už od začátku. To, že režisér miluje původní snímek rovněž. Hudebně fenomenální a mnohem tvrdší, než Vangelisova harmonická ambience, herecky bez kazu (dokonalá Sylvia Hoeks !) a scénáristicky povedené. Nemá smysl hledat v tom megaposlání vyložitelné různými směry s přidavkem filozofična a polemiky. Na to byl původní film. Tohle je skoro čistokrevný "návrat ztraceného syna". V surových dystopických kulisách naší civilizace, která se ocitá ve slepé uličce. Esenciální záležitost a jestli někdo dokázal dát Nolanovu bezemočnímu dokumentu Dunkirku pětku za dobrý střih a zvuk, tak tady to musí být alespoň šestka, protože tohle je Film s velkým F, se všemi nezbytnými propriety. (06.10.2017)