Blade Runner 2049

Atmosféra jaxviňa. Menej náznakové než Scottov film, avšak stále výborné v ne- ľudskej existencialistickej rovine, ktorá trčí spod povrchu, skvelo pracujúceho s úmyselne navodenými očakávaniami diváka, prechytračeného vlastnou chytrosťou. Chcelo by to ešte dotiahnuť Letovu linku a vysvetliť prečo práve K. získal práve tieto spomienky. Ale to sú len detaily. Wanna be in Luv with Joi. 10/10 (14.10.2017)

Komentář obsahuje kromě porce hejtu taky SPOILERY. Nejvýraznější vzpomínka den po zhlédnutí: Ryan Gosling měl fakt cool kabát, kterých bych si na zimu taky rád pořídil. Blader Runner 2049 je v kontextu současné hollywoodské produkce bezesporu nezvyklý film (podobným způsobem jako Spectre). Postavy, myšlenky a atmosféra jsou pro něj důležitější než zápletka. Hlavní hrdina přitom v příběhu nehraje tak významnou roli, jak se dlouho domnívá (a my s ním), což posiluje dominantní pocit existenční úzkosti z nemožnosti mít osud pevně ve svých rukou. Většina scén začíná o něco dříve a končí o něco později, než je potřeba k předání nezbytných informací. Jiné scény mají pro příběh zanedbatelný význam a slouží hlavně k navození specifické atmosféry nebo dokreslení fikčního světa. (Za originální nápad lze považovat i rytmizaci vyprávění pomocí úmrtí ženských postav, v posledním aktu zemře snad každých deset minut jedna, což ale svědčí spíš o nedostatku citu scenáristů než o jejich vypravěčských schopnostech.) Problém je, že tohle všechno drží pohromadě stylisticky fádní (zaujala akorát scéna v baru s „vypadávajícím“ zvukem, ve které Ford profackuje Goslinga) a přímočará melodramatická story o synovi hledajícím (s pomocí dřevěného koníčka) otce a otci hledajícím dceru (o závěrečném náznaku třídní revoluce, odpovídajícím svým jednoduchým zpracováním young adult románu, raději nemluvě) a celý film je ve své podstatě mnohem čitelnější, doslovnější a generičtější, než si o sobě myslí a než by odpovídalo pompéznímu aranžmá (nejzásadnější odhalení vidíte na plakátu). Blade Runner stejně jako zbytek Villeneuveovy tvorby potvrzuje, že film s herci tvářícími se celou dobu, jako kdyby jim někdo sebral oblíbenou hračku (což není v případě Goslingovy postavy tak daleko od pravdy) a natočený v táhlých záběrech doprovázených atmosférickým hudebním podkresem sice bude vážný a důležitý, ale jenom na povrchu. Zatímco Scottův film podněcoval množstvím nedořečeného k úvahám, v novém zpracování obstarávají veškeré filozofování za diváka postavy, vyjadřující se ve šroubovaných polopatických větách. Nám nezbývá, než žasnout, jak pěkně je to celé nadesignované (přinejmenším design zvuku by zasloužil Oscara), ale k tomu by stejně dobře jako takřka tříhodinový film posloužila coffee table book s fotografiemi výtvarných návrhů. Dost se obávám, že Villeneuveova Duna bude tím samým v bleděmodrém (resp. oranžovém). 65% (05.10.2017)

Byl jsem skeptický a přesvědčený, že Blade Runner pokračování nepotřebuje, že to už nemůže být takové, že se chci jen domnívat, co bylo dál s Deckardem, a ne to vědět, že nevydržím dvě hodiny čtyřicet výrazu Ryana Goslinga... Takže si představte mé překvapení, když jsem po nějakých patnácti minutách hodil veškerou skepsi za hlavu a sledoval ten skvělý film s dost podobnými pocity jako kdysi první díl. Příběh naštěstí není žádná nastavovaná kaše, ale má spoustu svých vlastních nápadů a myšlenek, herci jsou bez výjimky výborní, vypadá a zní to fantasticky a řada scén je doslova nezapomenutelných (milování s hologramem, scéna s Elvisem, závěrečná konfrontace). Říkal jsem si jen, jestli není škoda, že Blade Runner 2049 oproti původnímu snímku nenabídl v závěr tolik otazníků a že nekončí třemi tečkami, nýbrž vlastně jen jednou. Ale není.___P.S. Ghost in the Shell se teď může jít stydět do kouta. (06.10.2017)

"Nikdy jsem nevyřadil nikoho, kdo se narodil." Tak to mám radost agente K a nyní se podrob normativnímu testu, ať diváka trošku ponudíš. U mne tedy tento test kromě nudy vyvolal ještě alergii na neustále se opakující slova "buňky" či "propojení". Ale to je můj problém, stejně jako to, že podle mne nejlepší postava filmu, pěstitel česneku Sapper, dostala tak málo prostoru. Chápu, že skoro ve třech hodinách filmu bylo těžké pro něj najít nějaké volné políčko, ale já bych si s tím tu práci dal a stříhal bych a stříhal. Ale abych jen nekritizoval, tak mi snímek ukázal dokonalou ženu jménem Joi. Vždyť který chlap by pohrdl kráskou, která se stále usmívá, převléká se v řádu milisekund, dá se kdykoli vypnout a k uspokojení muže neváhá sehnat děvku? Asi žádný, ale důležitější je to, že se to nakonec trošku rozjelo, něco se tam stalo a nějak to dopadlo, čemuž jsem během rozvleklého začátku moc nevěřil. (01.03.2018)

Pôvodný film rešpektujem, na svoju dobu to bolo prevratné dielo v mnohých ohľadoch, ale mňa si nikdy výraznejšie nezískal. Audiovizuálne to bolo perfektné a Scottovi sa podarila skvelá atmosféra, ale táto tématika replikantov ma ani moc nezaujíma a dejovo to išlo dosť mimo mňa, takže som sa často aj nudil. No na túto novú verziu som bol veľmi zvedavý, keďže Denis Villeneuve je jeden z najlepších režisérov súčasnosti, ktorý aj priemerné témy dokáže previesť na prvotriedny filmové zážitky a síce ten sa tentoraz nekoná, ale predsa len som už o dosť spokojnejší. Dejovo sa ani tentoraz nejedná o nič výnimočné, tématika replikantov je tu podaná úplne chladne, nič som z filmu v tomto ohľade necítil, akoby ani postavy nezaujímalo, čo vlastne riešia a to sa prenieslo aj na mňa. Bolo mi vlastne úplne jedno, ako to celé dopadne, lebo sa ani nenaznačoval príchod nejakého šokujúceho zvratu, ktorý aj tak neprišiel a vyvrcholí to tak nejak normálne, opäť bez náboja a toto je rozhodne hlavný zápor filmu, ktorý som ale vlastne aj čakal. No inak to určite nebolo zlé, na rozdiel od pôvodného filmu som sa už tu nenudil, o nejakej dynamike sa tu síce vôbec hovoriť nedá, ale aj tak mi to prišlo celkom svižné, hlavne vďaka tomu, že aj tie nedôležité scény sú dobre zvládnuté, dokonca ešte lepšie, než tie hlavné. Tu som si skutočne väčšinou užíval skôr tie maličkosti, ako rôzne vymoženosti sveta budúcnosti. Hlavne vzťah s hologramom, ten tu bol skvelo zvládnutý a ich spoločné scény sa mi vlastne z celého filmu páčili najviac. Obsadenie nie je zlé, ale horšie sú na tom ich postavy. Ryan Gosling sa pre týchto málovravných mužov skvelo hodí, k tomu mimoriadne sympatická Ana de Armas, potešia aj Robin Wright, Harrison Ford a obstojní záporáci, hlavne nemilosrdná Sylvia Hoeks, ale práve kvôli tomu chladnému štýlu som k nim prakticky nič necítil a bolo mi jedno, či sa dožijú konca. Výnimkou je paradoxne holografická Ana de Armas, ktorá tomu ako jediná dodáva nejaké emócie. O akciu tu vôbec nejde, film obsahuje len pár akčných sekvencií, ktoré sú krátke a vlastne si len splnia potrebný štandard, ale s týmto nemám problém, akcia ma tu nezaujímala. A režijne je to opäť prvotriedna práca, Denis Villeneuve len potvrdzuje svoje kvality, vizuál je úžasný a efekty sa tiež vydarili, len jednoducho tentoraz nemal k dispozícii až tak zaujímavý scenár. Takže ja som spokojný, kvôli nezaujímavej tématike som radšej ani moc nečakal, ale nakoniec ma to bavilo a viac, než pôvodný film. Ale na rozdiel od ostatných režisérových filmov už tento nie je na viac pozretí, takže žánrová klasika sa z toho pre mňa určite nestane. 73% (01.01.2018)