Blue Ruin

Sám doma a chudobný, alebo ako sa dostať pod drn konvaliniek bez premýšľania. "Blue Ruin" vôbec nie je zlým revenge thrillerom, ktorému sa miestami celkom darí nastoliť nepríjemnú atmosféru, či vďaka mĺkvemu prejavu hlavného hrdinu, vyvolať obavy o jeho osud. Faktom ale zostáva, že tento snímok je jeden z milióna jemu podobných bez mimoriadnej štipky originality. (18.12.2014)

Nenápadná pecka a herecký koncert Macona Blaira (Dwight), který svou postavu nepříliš výřečného ale odhodlaného chlapíka zahrál na výbornou. Celou dobu mi připadal hodně povědomý - k mému překvapení jsem zjistil, že hrál ve Florida Project, který jsem viděl nedávno, ale vůbec si nevzpomínám, jakou roli zde ztvárnil. Na fotkách vypadá jako velký sympaťák, ve filmu jsem si říkal, že je tak přirozený, jako by se ani na nic nehrál. Hned mě napadlo, že mu Leo svým výkonem v Revenantovi nesahá ani po paty. Každopádně co se filmu týče, tak mě hned od začátku zaujal tajemný příběh, který je odhalován po malých krůčcích a divák je nucen si skládat kousky puzzle do sebe. Nakonec se dozvíme, že byl na svobodu propuštěn vrah Dwightoých rodičů, což nastartuje sled dramatických událostí a cestu za odplatou. Co pro mě tento film odlišuje od ostatních je skvělá práce s kamerou, jednoduchá ale účelná hudba a pocit, že nesleduji film, ale skutečný příběh jednoho trpkého člověka. (01.02.2018)

Rok 2014 je silně nabitý revenge filmy a obávám se že Blue Ruin výjde jako nejslabší článek. Revenge je můj oblíbený subžánr obecně, ale tohle velmi nefungovalo. Hodně pomalý. "tichý", né příiš zajímavý a otravný film s nesympatickou hlavní postavou a s třemi slušnými gore scénami, toť vše, co film nabízí. Je to škoda, zrychlit tempo, přidat na zběsilosti, akci, dravosti a syrovosti a momentálně bych mohl jásat radostí. Doufám, že Cold in July dopadne lépe.50% (02.05.2014)

Intenzivně nedobrý pocit od začátku do konce a ještě dlouho po něm. Jako čistý viscerální revenge movie (zřejmě bez „rape“, což ale není úplně jisté) funguje Blue Ruin bezchybně (a přiléhavější název by mohl znít třeba I Piss on Your Grave). Saulnier omezuje vědomostní rozsah nepříliš komunikativního vyprávění na to, co vnímá a cítí protagonista. Ve zvukové stopě se znepokojivě mísí subjektivní sluchové vjemy se skutečnými ruchy prostředí, takže nikdy jistě nevíme, zda se blíží skutečná hrozba, nebo Dwightovi jen hučí v hlavě. Významný podíl na emocionálním vtažení mají také realistické detaily (vytahování šípu, zastavení tekoucí vody a zhasnutí světla, zvracení ze stresu), dávají nám na vědomou, že v tomhle světě platí pravidla dost blízká světu našemu (což může znít jako banalita, ale u amerických žánrovek rozhodně nejde o zavedený standard). Pouze postavy zde jednají se zvířecí pudovostí dle elementárního evolučního vzorce „zabij, nebo budeš zabit“. Podobně jako ve starých dobrých kovbojkách, kde na dlouhé úvahy a proslovy také nebyl prostor, kde se také věčně řešil konflikt civilizace a divočiny (zde přímo vtělený do hlavní hrdiny, stojícího na pomezí těchto dvou prostorů) a kde byly nejoblíbenějším fetišistickým objektem rovněž střelné zbraně. Výhrady lze mít k příliš letmému naznačení motivací, ale právě minimum informací o tom, kdo a čím Dwighta tak rozhodil, přispívá k zneklidňujícím pochybám, zda je jeho jednání opodstatněné. Film odpověď neposkytuje. Jenom nás řádně vyvede z míry a nechá, ať už se se spoustou protichůdných myšlenek v hlavě nějak popereme. Pro mě jde o jasný znak kvalitního thrilleru. Těším se na Green Room. 80% (03.07.2016)

I piss on your grave. Do modra zahalená, tragikou lemovaná cesta pomsty, které sice schází plán i schopnosti, ale nechybí jí odhodlání (co na tom, že de facto jediný akt spravedlnosti je nasměrování proudu moči). Neokázalé vyobrazení aktivit „vyděšeného mstitele“ asi nejlépe charakterizuje věta ze Saulnierova komentáře na blu-ray: „Mám rád archetypální scény přerušené realitou.“ Nechybí inspirace filmy Coenů (autochirurgie jak od Antona Chigurha), explicitní a opravdově působící násilí i nijak neodsuzující pohled na americkou kulturu držení zbraně. „That's how this works, man. The one with the gun gets to tell the truth.“ I s ohledem na Green Room si Saulnier zaslouží do budoucna pozornost.. (12.10.2016)