Django

Možná, že je mé hodnocení trošičku nadsazené, ale tenhle film nelze nemilovat. Od úvodní scény, kdy týpek, ostřejší než irská whisky, za sebou táhne rakev, až po závěrečnou (docela emotivní) přestřelku, vše bylo naprosto parádní. Franco Nero měl charismatu, že by ho mohl prodávat, soundtrack byl opravdu skvělý a ten italský styl natáčení/kamery… nevím proč, ale něco, co nedokážu popsat, se mi na tom strašně líbí. Už se těším, až nakoukám více italských westernů z 60. a 70. let. 100 %. (20.12.2014)

Za sychravého dne do zabláceného městečka na Jihu přichází pistolník v zašlé uniformě Severu, který za sebou táhne rakev. Tak začíná spaghetti western, který je řazen do kánonu žánru hned vedle nestárnoucích klasik Sergia Leoneho. Tvůrcům se podařilo Djanga vymodelovat v ikonického hrdinu a zasadit ho do nelítostného, špinavého světa. Bohužel se až příliš snažili šokovat násilím, bezohledností a krutostí a zapomněli při tom na dramaturgii a vnitřní logiku příběhu, takže celek má podobu nesoudržného shluku impozantních scén. (19.08.2008)

Dnes již legendární spaghetti western natočil Sergio Corbucci a uděla hvězdu z Franca Nera. Režisér se nechal zjevně inspirovat exteriéry Japonských samurajských filmů (rozblácené, rozježděné město, všude bláto a špína) a stejně tak jsou vystaveny i souboje. Charismatický pistolník s rakví s tajemným obsahem, krásná zrzka, sekta majora Jacksona (skvělý Eduardo Fajardo) v děsivě rudých kápích, mexikáni, cynismus a (takřka) dokonalé finále na hřbitově. Jeden z nejlepších spaghetti westernů. 80%. (09.02.2005)

Absolútny kult s detstva... asi ten najväčší a najsilnejší. Tento film som videl najviac krát so všetkých na svete určite ho už nič neprekoná. Vždy keď si môj starý otec trocha vypil vždy sme si pustili Djanga a počúvali ho ako hovorí aké to bolo žiť v tých časoch. Franco Nero ako najdrsnejší pištolník, mexičania na jednej strane Kuklux klan na druhej a on medzi nimi, Ako decká sme sa často hrávali na Djanga s gulometom nezabudnuteľné spomienky :-) (29.01.2013)

Začiatok tohoto špageťáku je hustý, atmosferický a hl. hrdina, ktorého perfektne zvtárňuje Nero, a ktorý sa osvedčil už vo westerne Addios Django, nemilosrdný. Všetko klape až do momentu, kedy sa dovtedy mlčanlivému pištolníkovi rozvieže huba a začne sa s mexickými banditmi vykecávať. Film tým ztráca zo svojej atmosféry, síce aj naďalej nenudí, ale prichádza už o náboj. Hl. hrdina začne kradnúť, najprv jedným, potom druhým a akýsi morálny pád hrdinu sa podpisuje aj pod pád celkový. V závere prekvapí, že s polámanými rukami a prstami dokáže stláčať kohútik - zjavne filmový trik, s ktorým sa Corbucci príliš nepáral. (29.03.2017)