Django

Takový metahipsterský western - střílečka, která se snažila být za každou cenu cool ještě než být cool za každou cenu začalo být cool. A co si budem povídat, forma je zvládnutá al dente, Franco Nero je charismatický až na půdu, obličejík Loredany Nusciakové vypadá jako anděly vytesaný do bezkazého mramoru a ta po víko ozbrojená rakev je prostě ikonická a nezapomenutelná. Plus to bahno, tuny a tuny bahna, bláta a bažin. Jenže ve skutečnosti není Django perfektním westernem ani omylem. Místo toho jde o povedenou neintencionální parodickou komedii napěchovanou planými prkennými plky a stupidně situovanými situacemi, kterým se prostě nedá nesmát. Jo a ta přemíra bahna, tu už jsem zmiňoval? Tak ta celoý ten pokus o drsný coolový (super)"hrdinský" western jen šperkuje. (22.09.2015)

Začalo to velmi dobře. Spíše zamlklý chlápek, který když promluví, tak si nebere servítky, stejně jako když tasí pistoli. Pak ale došlo na scénu přepadení mexické pevnosti a to byla dost fraška, která filmu poněkud podrazila nohy. Závěr už to nedokázal dostat tam, kde to bylo po velmi slibném začátku. Nicméně i přes tu nepovedenou střední část jde o dobrý film, který rozhodně stojí za pozornost. Hodně se povedla také titulní píseň. (27.02.2009)

Já mám k Djangovi trochu zvláštní vztah. Uznávám ho jako jeden ze základních kamenů žánru, chápu, proč je to tak kultovní film a proč si Tarantino půjčil zrovna tohle. Nicméně to neznamená, že to není film postavený na jediném geniálním nápadu a obaleném z nouze chatrným příběhem. Kromě toho první půlhodina je dost natahovaná, pořád se nic neděje, Marie chodí po pokoji, Django jí a kurvy se ho bojí. Od chvíle, kdy se objeví skvělý Fajardo jako sadistický major Jackson a jeho tlupa v červených kápích, tak to začne mít koule. A přesto, že je příběh jednoduchý a pitomý, je to pak až do konce zábava. Teda dneska jsem se bavil dost. Možná proto, že jsem konečně koukal v originále. Předtím jsem to viděl jenom v češtině, a dabing vycházel z anglickýho dabingu, takže dialogy kolikrát nedávaly smysl. A Nero v Soukupově podání nezněl zdaleka tak ironicky jako jeho italskej dabér (ty italský zvukový verze asi nikdy nepochopím) (ale pořád lepší Soukup než ten šmatlák v angličtině). A vůbec Nero a postava Djanga je největší klad celého filmu. Přesto, že je to taky pěknej hajzlík, tak se mu nedá nefandit. Eduardo Fajardo se na můj vkus objevuje málo a zvlášť uprostřed nedělá nic jinýho, než že se schová, nebo zdrhá, ale je to taky záporák první třídy. Bódalo je taky pěknej hnusák. Loredana Nusciak mi v originále poprvé nevadila a přišla mi dokonce trochu sympatická! Jinak, moc se mi nelíbí hudba, Bacalov složil lepší věci. Úvodní písnička geniální, ale zvláště ty mexické melodie tahají za uši. Corbucci později natočil lepší věci, ale bez tohohle by se k nim asi nedostal. PS: Bylo zajímavý sledovat film s člověkem, který o něm slyšel jenom od Tarantina. Jeho reakce na TU scénu (všichni víme jakou) byla k nezaplacení :D (21.12.2007)

Django se vraci z války, nic mu nezbylo, nic ho nečeká a nemá budoucnost. Táhne si svou rakev stále za sebou. Připomíná mu jeho osud a je i osudem mnoha dalších, kteří ho potkají. Italský western plný prudkého jednání, špatných hereckých výkonů i umělých exteriérů. Přesto je to zábavné a film má mnoho překvapivých momentů. Westernový terminátor Franco Nero kosí své protivníky po desítkách. Není to klenot, ale umanutost Djanga se nedá přehlédnout. (15.12.2012)

Za sychravého dne do zabláceného městečka na Jihu přichází pistolník v zašlé uniformě Severu, který za sebou táhne rakev. Tak začíná spaghetti western, který je řazen do kánonu žánru hned vedle nestárnoucích klasik Sergia Leoneho. Tvůrcům se podařilo Djanga vymodelovat v ikonického hrdinu a zasadit ho do nelítostného, špinavého světa. Bohužel se až příliš snažili šokovat násilím, bezohledností a krutostí a zapomněli při tom na dramaturgii a vnitřní logiku příběhu, takže celek má podobu nesoudržného shluku impozantních scén. (19.08.2008)