Temné miesta

Hodnoceny ve světle Zmizelé, která byla již v knižní podobě žánrem i tónem trochu jinde, jsou Temné kouty totálním fiaskem. O zklamání nicméně jde i při odhlédnutí od jména a pověsti autorky (která tentokrát nenapsala scénář, pouze dala režisérovi své posvěcení, cokoli je tím míněno). Nadbytek vypravěčů „dramaturgicky“ ubližoval již předloze, kde ovšem sloužil k vytvoření komplexního, zcela nenostalgického portrétu rurální Ameriky 80. let (amorálnost a násilí v ní bylo možné chápat nejen jako únik před chudobou, ale i jako metaforu zániku tamějšího farmářského způsobu života). Čtyři sta stran textu však není totéž co 100 minut filmu. Filmové Temné kouty jsou uspěchané, roztěkané, bez atmosféry a bez napětí. Otevření filmu vraždou sice slibuje detektivku, na jejímž konci dojde k odhalení vraha, ale vyšetřování probíhá příliš předvídatelně a jednotvárně, aby podněcovalo naši zvědavost a dávalo nám prostor k vlastnímu zapojení se do pátrání. Četné flashbacky málokdy doplňují detektivní linii, nevyvolávají ani nezodpovídají otázky ohledně identity vraha a s předstihem sdělují, co se Libby dozví od dalšího svědka, kterého navštíví. Zkrátka jsou redundantní. Sběr a vyhodnocování informací musely ustoupit před charakterovou proměnou Libby, měnící se z ženy pasivní, která založila svou „kariéru“ na přidělené nálepce oběti, v ženu aktivní, jednající víceméně bez pomoci mužů (v knize je Lyle ještě víc na obtíž). Jakkoli působivě (a přitom s mírou) tuto proměnu Charlize Theron zahrála, kvůli neustálým skokům v čase s Libby nestrávíme dost času, abychom do jejího vnitřního světa pronikli tak důkladně jako v knize, která mnohem více a lépe pracuje s hrdinčiným cynickým komentářem. Těkání mezi empatickou charakterovou studií a odtažitým krimithrillerem způsobuje, že film nefunguje ani na jedné žánrové úrovni. Stejně nekoncepční (resp. s koncepcí režiséra nesladěná) je práce Greengrassova kameramana Barryho Ackroyda, který sice správným svícením a ztlumenými barvami dokáže zvýraznit pochmurnost zápletky, ale syrově dokumentaristický styl (rozstřesená ruční kamera, zoomování) uplatňuje i ve scénách, kde by bylo žádoucí zklidnění a kde upozorňování na skutečnost, že kameru někdo drží v ruce a spontánně reaguje na probíhající dění, jen odvádí pozornost od dialogů. Podobné pochyby vyvolává práce s barvou ve vztahu k různým flashbackům. Zatímco zrnitý černobílý obraz nachází své opodstatnění u vzpomínek na vraždu, které tak připomínají poloamatérský osmdesátkový horor z hodně jeté VHSky, proč jsou černobíle (nikoli již zrnitě) natočeny i vzpomínky jiných postav, případně vzpomínky tvářící se jako objektivní, a na druhé straně nikoli retrospektivy vázané na hledisko Patty a Bena? Jestliže režisér z mnohdy jízlivé a brutální předlohy udělal uměřené, lehce sentimentální psychologické drama, kameraman ji pochopil jako variaci na Capoteho přelomový reportážní román Chladnokrevně. Divák pak nejlépe udělá, když namísto návštěvy kina sáhne po knize. 55% (19.06.2015)

Na můj vkus snad až příliš temné a bezútěšné, závěr mě vyloženě rozhodil (byť jsem ho shledal poněkud vykonstruovaným a nevěrohodným). Film mě rozhodně nadchnul obsazením - Charlize Theron je standardně excelentní a z Chloë Grace Moretz roste mimořádná herečka - uvážíme-li, že ve svých 18 letech má na kontě téměř 30 (!) filmů a spolupráci s mnohými elitními hollywoodskými filmaři, musí se uznat, že našlápnuto k velké kariéře má více než slušně. I zbytek herců je velmi dobrý. Jinak stejnomennou románovou předlohou Gillian Flynn jsem nedotčen a nemám na tom v plánu nic měnit ani po zhlédnutí její filmové adaptace, protože mám dost averzi k bestsellerům obecně. Mimochodem pobavilo mě, že Bioscop v presskitu k filmu udělal z režiséra ženu - jako chápu, že jméno Gilles Paquet-Brenner může u někoho vyvolat pochybnosti o pohlaví jeho nositele, ale v době internetu snad není takový problém si to ověřit. (12.06.2015)

Když už jsem začínal mít nepříjemně svrbivý pocit, že celý Dark Places bude jen jedna taková trochu prodloužená epizoda televizního seriálu Odložené případy, děj se začal nenápadně rozjíždět a gradovat a ona pozvolná gradace mu vydržela až téměř do konce. Další plus má film za fakt, že jeho postavy jsou vesměs divné, nenormální, narušené, nebo rovnou šílené. Nebýt patetického a uslzeného závěru, který notně pohnojil celkovou příjemně temnou, nezdravou a vyšinutou atmosféru, dal bych čtyři. Každopádně ale Theronovic Šarlíza opět zaválela a já začínám pomalu přemýšlet, koho vykopnout z mé první ženské desítky, abych si ji tam mohl pověsit. (16.08.2015)

"Pamatuješ, jak jsem ti dal ten popelník s plameňákem ??" - "Bylo mi deset, a nekouřila jsem.." Tady mě nesmírně mrzí, že takovou látku nedostal do rukou lepší režisér.. Velká škoda, velká škoda jako vždy skvostné Charlize v žánrově naprosto nefunkčním a v souvislosti s názvem i obsahem pouze symbolicky přetmaveném snímku.. (20.04.2016)

Když jsem slyšel název filmu, měl jsem za to, že se jedná o další rumunský akčňák Cage, při kterém si špatně smyl barvu na vlasy a ejhle, ona to detektivka z klávesnice autorky Gone Girl. Bez režiséra, který by z toho vymáčkl něco víc, bez napětí, bez sebeurčujícího stylu. S androgynní C.Theron, špatným timingem i konceptem flashbacků a rozuzlením, jehož podstata v hloupých rozhodnutích a shodách okolností by uprostřed kansaských lánů zamotala hlavu i Capotemu. Snadno zapomenutelný žánrový standard.. (01.10.2015)