Tajomný mních

Moje druhá wallaceovka a naprosto parádní. A to i díky opravdu nádherné Karin Dor, na které bych nejen oči nechal spočinout. Lehká a přitom příjemně mrazivá detektivní tak trochu fraška skvěle odsýpá, mordýř v kápi je vynikající a jeho identita byla pro mne obrovským překvapením, hluchá místa neexistovala a vše prošpikováno jemným, mnohdy i kapku černým humorem. Wallaceovky se tímhle kouskem usadily v mém filmovém hledáčku. (03.03.2015)

Je neuvěřitelné, jak staré německé wallaceovky fungují i dnes. Černobílý obraz evokuje staré gotické horrory, hudba je tajemná i rozjuchaná v duchu 60.let, staré sídlo uprostřed lesů, mlha, tajemný zabiják a kopa krásných dívek v čele s nádhernou Karin Dorovou. Nechybí ani drobné vtípky či průpovídky(sekera stará!) typické pro britskou literaturu a film. Snímek má spád, napětí, tajemnou atmosféru a překvapení na závěr. A vražd? Těch je tu požehnaně! (30.12.2012)

Říkal jsem si, že si prostě musím doplnit základní vzdělání alespoň jednou detektivkou podle Edgara Wallaceho, když je mají na svědomí stejný producent, režiséři, někteří členové štábu a herci z mayovek. Vybral jsem si Tajemného mnicha, relativně nejlíp hodnocený snímek, který samozřejmě natočil Harald Reinl. Výsledek je hrozně ambivalentní - na jedné straně důstojná atmosféra, vtípek s barevnými úvodními titulky (zbytek je černobílý), klasické lokace a většinou uměření herci. Na straně druhé nefunkční pokusy o (německý, no) humor, v mnoha okamžicích zbytečně řvavá Thomasova hudba, příliš mnoho smrtí, tři čtvrtě filmu se nic moc neděje a v závěru se vše strašně rychle vyřeší. Takže - viděl jsem, hodnotil jsem, moc jsem se nebavil, obeznámen s tímhle stylem jsem a to by mohlo tak nějak stačit. (22.03.2021)

V sousedním Reichu se v šedesátých letech roztrhl pytel s adaptacemi kriminálních románů z pera Edgara Wallace, který byl velice plodný autor nejen kriminálních příběhů, ale i jiných žánrů např. sci-fi. Do dneška se prodalo více než padesát milionů výtisků jeho knih a po Siru Arthurovi Conanovi Doylovi je druhý nejúspěšnější britský autor detektivního románu, protože Agathu Christie nepočítám, jelikož patří do jiného levelu. Narozdíl od Doylea nepsal o detektivech, ale o práci policejních složek a to zejména o Scotland Yardu. Jak už jsem psal, tak se v západním Německu v šedesátých letech natočilo více než třicet filmů podle děl tohoto velikána britské literatury, z nichž některé byly expandovány i do našich kin v dobách socialismu. Tento filmový příběh byl inspirován knihou Černý opat a narozdíl od knihy zde byl vynechán podpříběh o zlatém pokladu. Setkáváme se zde s tajemných mnichem, který vraždí v okolí dívčí školy celkem originálním způsobem. Ihned to začne vyšetřovat Scotland Yard, což ho nezastaví a v starobylém sídle se rychle začne šířit strach. Pak zde máme také nenasytné dědice, kteří jsou schopni udělat cokoliv pro dosažení svého cíle. Němci se s tím nemazali a příběh nám podali pěkně za syrova a s jejich ráznou němčinou nás dovedli do napínavého konce, který asi málo kdo čekal. Je na tom vtipné, že se film odehrává v Anglii a my celou dobu slyšíme tu němčinu a vidíme ty německé ksichty, což moc neštymuje vaším očím a uším. Zároveň charaktery hlavních postav nejsou moc rozebírány a tak vidíme jen akční děj někdy až s hororovými prvky. Taktéž natáčení probíhalo převážně v Reichu a to v západním Berlíně a poblíž města Hameln, které se proslavilo legendou o Krysaři. Minimálně se natáčelo i v Londýně. Z hereckých výkonů určitě zaujala Karin Dor, kterou známe z mayovek jako Ribanu a zde si zahrála půvabnou Gwendolínu. Pro mě celkem milé černobílé překvapení a proto dávám 80%. (27.08.2021)

Moje druhá Wallaceovka (po Indickém šátku) měla znovu stylového záporáka, u kterého nebylo vůbec jednoduché uhodnout jeho identitu, a pak také vcelku těžce uchopitelný humor, který byl ještě absurdnější než ve výše zmíněném snímku, a přišlo mi, že místy už poněkud vyzníval do ztracena. Atmosféra byla velmi zvláštní (stejně jako hudba), za což podle mě krom patetického chování postav (jedna potrhlejší než druhá) může to špionážní podbarvení. Klasická vyvražďovačka je díky němu značně rozmělněná, čímž se ztrácí koncentrované napětí. Celkově mi však tato v základu velmi zdařilá detektivka vychází přece jenom ještě na slabší 4*. „Ten, kdo objeví mrtvolu, je podezřelý!“ - „Ale…první jste byl vy!“ – „Já?“ – „Ano, pane. Přišel jsem a našel vás tu s mrtvolou. Zíral jste na ni!“ – „Já jsem nezíral, já jsem…přemýšlel.“ (24.06.2015)