Stockholm
Kamera:
Alejandro de PabloObsahy(1)
Na počátku celého projektu stála myšlenka natočit příběh o únosu, do něhož by bylo včleněné téma Stockholmského syndromu. Nakonec se tvůrci rozhodli vybrat si méně přímočarou cestu a natočit příběh ze zdánlivě každodenního života. Sledujeme především čistě psychologický film, který je postavený na principu, kdy divák je nucen přemýšlet spolu s postavami o nich, o jejich motivacích, způsobu uvažování a záměrech. (La Película)
(viac)Videá (1)
Recenzie (34)
Nápad zajímavý, ale ve výsledku mě to spíš neoslovilo. V momentě, kdy se film přehoupne do druhé části (která se na rozdíl od té první - noční - odehrává ve dne), mě to už tak nebavilo, a z výsledného rozuzlení jsem byl poměrně i rozčarovaný. Na mě to působí dojmem jakési scenáristické nemouhoucnosti, kdy je neschopnost vypointovat nějak smysluplně film zamaskována rádoby šokujícím vyústěním. Ani název mi k tomuto filmu moc nesedne, protože se Stockholmským syndromem to nemá v podstatě nic společného. Trávit po zhlédnutí čas hloubáním nad tím, co měl ten konec znamenat a co to je vlastně za film, je podle mě ztráta času. Viděl jsem lepší filmy, které si vystačily s minimem herců i prostředků (rozpočet Stockholmu byl 215 tisíc euro). P. S. Nechápu, proč jsou zde uvedeni 3 režiséři, když to natočil jen jeden (Rodrigo Sorogoyen del Amo, narozen v roce 1981 v Madridu). ()
Jako kdyby mně bylo osmnáct, plus mínus, tak jsem to cítila a v myšlenkách se tam párkrát ocitla, když jsem tu dvojku poslouchala. Některé situace byly jak přes kopírák, to postupné oťukávání, nedůvěra, zvědavost.........až, ano až tam. Jen jsem byla trochu zmatená tou poslední čtvrtinou příběhu, kdy jsem měla pocit, že se Rodrigo s Isabel opravdu nemohou dohodnout jak dál a tudíž se to odrazilo i na té dvojici, která začala jednat tak trochu iracionálně a ani prášky mi tentokrát nestačily zcela pochopit následné jednání. Škoda, jinak bych dala jasnou pětku, ještě o tom popřemýšlím....... ()
Ouu. To bylo. Nápadité, zábavné, hezky „vystylované“- jak vizuálně tak zvukově. (Scéna s výtahem a hudbou byla hodně povedená.) Skvělý scénář, dialogy i herci. Snímek měl spád Jediná věc mi malinko vadí, že je tak málo vysvětlivek okolo všeho toho co se stalo. Chtěla bych prostě vědět víc. Ale možná i v tom má tenhle film to kouzlo, člověk se vlastně nedoví nic. Nic o tom co bylo, co bude a když se nad tím zamyslím, tak i to, co bylo ve filmu je vlastně možné pochopit z několika úhlů pohledu. Každý se vlastně asi udělá trochu jinou představu, dospěje k trochu jinému závěru, ale najde si v tom prostě „ to svoje“. Já nejsem člověk co si rád věci domýšlí, co hádá jak by něco mohlo být, takže teď trochu váhám jestli dát pět hvězdiček, ke kterým to směřovalo (zejména pak někdy od poloviny filmu), nebo jen čtyři. Rozhodně ale doporučuji ke shlédnutí. Docela by mě zajímalo jakými všemi možnými způsoby si různí lidi tenhle film vyložili, jak ho pochopili… myslím že bych se i já pak mohla dívat na to co ve snímku bylo trochu jinak….a konečně možná ne jen na to co bylo ve filmu, ale na mezilidské vztahy vůbec. (A teď nemyslím, jen tenhle konkrétní „typ vztahu/situaci“.) Kdybyste měl někdo náladu, čas a chuť, tak bych byla otevřená debatě, nebo prostě jen výměně názorů a náhledů na tenhle film :) Slabších pět. ()
Dost zvláštní film, jenž mě zmátl už samotným názvem. Říkal jsem si pořád, kdy už ji teda sakra unese. Vždyť za ní pořád jen běhá, žvaní, dělá kraviny a balí ji všemi normálními i trapnými způsoby. Až mi došlo, že šlo o účel a netradiční pojetí Stockholmského syndromu, které mě ale úplně nechytilo za srdce. ()
„Muži jsou prasata.“ - Jsme romantici.“ - „Tomuhle říkáš romantika?“ - „Ano. Hledáme lásku úplně všude, nehledě na to, jak moc je to pravděpodobný.“ - „Takže v nás 2 věříš nehledě na to, jak moc je to pravděpodobný?“ - „Kdybys jen věděla, jak moc v nás 2 věřím.“ Ale myslí to vážně? Není vše, co řekne, pouhá lež? A co dívka, neskrývá něco? Během společně strávené noci a rána se ti 2 o sobě mohou hodně dozvědět, nebo třeba také skoro nic…Pravda, zpočátku mi mladík, který sršel až nezdravou sebejistotou, příliš sympatický nebyl, ale postupně se to změnilo. Bavilo mě totiž jejich povídání. V jednoduchých dialozích může být síla, pokud mají šťávu a funguje chemie mezi postavami…a to je případ i tohoto filmu. Zároveň se mi líbilo, jak jsem si nemohl být zcela jistý, kam se příběh vyvine. Tím spíš, že ráno „po“ není z „nejromantičtějších“. A pak přijde závěr…po něm vám sice film v hlavě dlouho zůstane, ale o dívce toho víte příliš málo na to, abyste pochopili, proč přesně to udělala. Kvůli tomu „jen“ silné 4*, jinak velká spokojenost. ()
Reklama