Zet a dvě nuly

Greenaway s radostným záujmom a neskrývaným potešením sleduje hnilobný rozklad. A s iróniou. Táto v podstate baroková morbídna symbolika Vanitas je v jeho chápaní výstrahou pred zanieteným výkladom reality sveta i reality umenia, pred ich pitvaním, rozoberaním a rozkladom. Všetko sa totiž riadi vnútornými zákonitosťami, ktoré sú rovnako bizarné a rozumom neuchopiteľné ako surrealistická smrteľná automobilová zrážka s labuťou (alebo Lédou?) alebo stret bývalých siamských dvojčiat s budúcou beznohou ženou. Starosvetsky duchaplné dialógy Greenaway láskyplne podrobuje rozkladnému procesu, takže z úst aktérov vypadávajú len dadaistické šifry. Hm, úskalím krajne subjektivistických koncepcií býva fakt, že divák nemusí zdieľať autorovo nadšenie pre všetky jednotlivosti. Čo sa mňa týka, Greenaway je to síce parádny, no nie všetky ponúkané zmyslové podnety zodpovedajú mojej senzibilite. (03.11.2007)

Nesmírně zajímavý film. S dějem, který je v podstatě nereprodukovatelný. Rafinovaně aranžované záběry a výtečná hudba Michaela Nymana dávají dohromady skutečně nevšední intelektuální podívanou a artovou záležitost par excellence. Přesto mi tam chybělo cosi, co jsem našel v jiném Greenawayově snímku "Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec" z r. 1989, kde jsem šel z dokonalosti onoho filmového tvaru do mdlob. Rozhodně je to ale film, který stojí za opakované zhlédnutí, takže je prostě jenom možné, že jsem aktuálně onu genialitu, která by tam snad mohla být, prostě jen přehlédl, a čeká mě to příště. (02.10.2011)

Poetika tohoto filmu je opravdu ojedinělá. Průběh filmu je jednoznačně diktován Greenawayovými uměleckými choutkami, které nejlépe charakterizují slova jako labuť, surrealismus, amputace, krokodýl, siamská dvojčata, symetrie nebo doba rozkladu. Příběh, neboli výstižněji základní dějová kostra, ale rozhodně nechybí. Pokud jsme teda ochotni přijmout fakt, že jeho základním námětem je cesta za poznáním, která spočívá ve zkoumání rozkladu těl mrtvých živočichů. Ale hledání dějové linky ve filmu tohoto kalibru se jeví jako naprosto podružná věc ve srovnání s přívaly tvůrčí invence, která se na nás hrne z každého záběru. Z každé scény, z každého záběru raší trsy tak originální bizarnosti, že snad ani není v lidských silách ji najednou vstřebat. Tento film přestavuje jakéhosi pomyslného chameleóna, který při každém našem pohledu změní barvu a ani po několikanásobném zhlédnutí si tak nemůžeme být jisti, co přesně máme čekat – vždy nás překvapí něco nového. Lví podíl na výsledném dojmu má samozřejmě hudba Michaela Nymana, bez které by byl zážitek poloviční. Z výborné tvůrčí konstelace tak vznikl film, který ve svém vyznění nemá konkurenci. (10.04.2009)

No není ,,sladkej" tenhle filmovej manýrista Greenaway? Dada a surrealimaginace v poněkud zahuštěné kostce.Asi masox co vesmírnou lodí vydá se k měsíci....,nebo něco.(a Nyman ,samozřejmě)(jestliže Kuchař,zloděj,jeho žena a její milenec,byla bajka,tak tohle je psycho,--myšlenka že šlapka,která měla obě nohy uřízlý v tříslech a byla právě proto velmi oblíbena u svých klientů,mě teď budí ze sna) (02.02.2010)

Kdysi dávno (před šťastnými 13 lety :-) přijel Peter Greenaway na LFŠ a přivezl a osobně komentoval svoje skvělé podivné filmy. Mezi nimi i toto bizarní drama (cit.: ..."zoo jako předobraz lidského chování"...), stručně řečeno obrazovou koláž vztahu dvou bratrů Oswalda a Olivera (průměrných živočišných chlápků) s přítelkyní Oliverovy tragicky zahynuvší ženy Albou a s přesahem do podivného dění v místní zoo... Přetěžko se komentují tyhle >nedějové< mistrovy filmové experimenty. Film je typickou greenewayovskou mnohovrstevnatou podívanou se skrytými významy, prolínající se obrazy z díla holandského barokního mistra Vermeera... Strukturu filmu kongeniálně pod(do)kreslují minimalistické hudební plochy jako vždy skvělého greenawayova >dvorního< skladatele Michaela Nymana... I samostatný soundtrack k filmu lze vřele doporučit!!! (25.02.2006)