Tutti i colori del buio

Nejlepší, anebo druhý nejlepší film Sergia Martina, který jsem dosud viděl (nemůžuse rozhodnou mezi jím a Torsem). Divák celou dobu netuší, zda-li se jedná o obyčejnou giallo detektivku, psychologický horor, či dokonce něco nadpřirozeného, což neobyčejně silně poutá jeho pozornost. Navíc je to moc pěkně natočené, poměrně dobře zahrané, s pěknou vizuální stránkou a několika dávkami pořádného napětí. Horror movie of the year (26.02.2010)

Velice zajímavý a atmosferický mix thrilleru, mysteriozního filmu a tak trochu i gialla. Hned na začátku snímku jsem vzpomenul na Argenta, protože úvodní scéna byla jako vystřižená z Profondo Rosso. A musím konstatovat, že je to zároveň nejlepší scéna filmu. Ta mě dokázala správně naladit a já byl jsem napnutý, co bude dál. Příběh se pak začne pěkně odvíjet, bohužel, je ale prokládán velkým množstvím halucinogeních scén, které mě spíše nudily. Naštěstí je Martino zdatný režisér a dokázal mojí pozornost udržet. Především díky výborné kameře, krásným herečkám a částečně i atmosféře(hudební složka zajímavá) a samozřejmě pointě. Na ty je Martino fakt machr a opět nezklamal. PS:Zajímavé na filmu je, že se na plátně setkali největší soudobé giallo krásky Edwige Fenech a Nieves Navarro, škoda jen, že neměli spolu nějakou "pořádnou scénu". (24.11.2009)

Další režisérův nadprůměrný zářez, i když tentokrát už nedosahuje kvalit jeho nejslavnějších děl. Martino sem použil už osvědčenou hereckou trojici z jeho staršího The Strange Vice of Mrs. Wardh a giallo jako takové spíše lehce olizuje, jelikož přidává mysteriózní zápletku v podobě podivného kultu, který je hrdince neustále v patách. Pointa mě tentokrát nijak nevzrušila, větší pozornost jsem totiž věnoval úžasné vizuální stránce. (12.06.2012)

Nechci se hádat, ale tohle má ke klasickému giallu hodně daleko.... Spíše mysteriozní thriller, který se lehce inspiroval románem (a podle něj filmem) I.Levina - Rosemary má děťátko, érou hippies a LSD. Halucinogenní mozaika není žádnou bombou a mnohého dnešního diváka zřejmě odradí či přímo otráví. Pro fanoušky italských podivností však bude tenhle snímek jistě přitažlivý. Kombinace vynikající kamery a hudby vytváří tajuplnou až tísnivou atmosféru. Nejde přímo o vyvolání strachu, ale jakéhosi podivného neklidu. Film též využívá oblíbené postupy ze 60.let - násobení a opakování scén, jejich zmnožování. Gore je umírněné, sem tam trocha krve, psa očividně podřízli jen jako. Zato červená barva, tak oblíbená v italském filmu, je téměř na každém rohu - šaty, v interiérech, světlo, či víno....o krvi samozřejmě nemluvě. Příběh zmatené ženy, která hledá záchranu v náručí podivné sekty, je jízdou do náruče vraha... Velkou devizou je krásná Fenechová i esteticky podávaná nahota. Divák se možná bude občas cítit, jako by sám ujížděl na LSD. (06.01.2014)

Začne sa hneď zostra, v samotnom úvode filmu panuje giallo, potom sa presedlá na psychothriller, sem-tam prejdeme k horroru. Ťažko povedať, či táto žánrová prelietavosť je na škodu alebo nie. V každom prípade prvá polovica je lepšia, príbeh má grády a napatie, potom to ide pre mňa neželaným smerom, ale napokon sa dopracujú tvorcovia k želanému výsledku. zásluhu na tom má hlavne sex symbol 70-tych rokov v Taliansku Edwige Fenech, tá je skvelá a rola jej padla ako uliata. (12.07.2014)