Torzo

Velmi slušné Giallo od Sergia Martiniho. Celý film je velmi eroticky laděný až vzrušující, někteří z vás budou po filmu mít chuť vyrazit do ulic s nadrženou náladou, zdejší ňadra od jakékoliv slečny prezentují dokonalost. Samotný vrah má slušnou masku a s oběti se nepáře, sice po stránce gore opět pro mne příliš neuspokojivé, ale zde jsem to dokázal tolerovat díky všudypřítomnému napětí. Odhalení vraha a samotné finále je celkem nervy drásající. 80% (16.04.2015)

Torso je alespoň pro mě vrcholem Martinovy tvorby giallo-filmů a zaslouží si jen ty největší superlativy. Tento režisér vždy bral giallo po svém a nikdy jeho žádný film neobsahoval všechny složky žánru najednou. V Torsu tak došlo k symbolickému propojení všech atributů a vznikl snímek hodný "Argentovské" genialitě. Jako hlavní námět si Martino vybral vraždy mladých a krásných studentek, které masakruje maskované idividum. Toto téma bylo v rámci žánru častokrát zpracováváno ať už hůře, či lépe, ale Martino se s ním popasoval ze všech nejlíp. Snímek totiž nabil erotičnem a dechberoucími kráskami, které odhazují své svršky, tak jak si to divákovo oko přeje. Při vražedných scénách se navíc režisérovi povedla velice dobrá gradace scén doplněná slušnými gore-efekty a nebojím se říci, že první dva mordy dívek jsou na špici žánru. Nejde se také nezmínit o perfektním hudebním doprovodu od Maurizia De Angelise, který je rozhodně jeden z nejpovedenějších, co jsem měl možnost slyšet. Tvůrci filmu navíc tutu hudbu přiměřeně dávkují a napínavé scény jsou díky tomu ještě napínavější. Abych to celé nějak shrnul, musím říci, že všechny stránky filmu jsou opravdu precizně zpracovány a dovedeny k dokonalosti, díky čemuž dochází k perfektní alchimii a každý milovník žánru, musí vrnět blahem. PS: Možná malá výtka k tomu, že chyběla krásná režisérova žena Edwich Fenech, ale to je asi tak vše. (02.11.2010)

I po tom množství italských hororů, s nimiž jsem již setkal, jsem stále nenabyl jistoty, zda-li jsou Italové opravdu tak špatnými herci a scenáristy, anebo je střídání neskutečně mdlého projevu s neskutečně teatrálním projevem a přítomnost vyloženě nablblých scén v jinak relativně chytrých filmech jakýmsi pochybným uměleckým záměrem. Torso toto všechno také obsahuje, ale v něčem se vymyká - je snad prvním giallem (a možná i prvním italským hororem vůbec), u něhož jsem se více než polovinu stopáže bál (anebo byl alespoň v silným napětí). Úsek, kdy se hrdinka schovává před vrahem v domě, je naprosto neskutečný a v rámci filmu nepřekonatelný, ale i několik scén z prvních šedesáti minut má hodně vydařenou atmosféru! Pro mě rozhodně příjemné překvapení, už jsem ani nedoufal, že ve mně nějaký starý italský horor vyvolá takhle pozitivní reakci. Jen tu všudypřítomnou nahotu stále považuju za strašně lacinou. Horror movie of the year (28.12.2009)

To bych nikdy nevěřil, kolik se v sedmdesátých letech vyskytovalo na italském venkově různých deviantů a zvrhlých jedinců, kteří rádi pozorují za bukem mladá děvčata s vyplazeným jazykem. A to nemluvím o vrahovi, jehož motivem nebylo sexuální uspokojení, ale asi radost ze zabíjení a množství krve, ale o místních buranech, kteří se sešli v druhé polovině filmu na náměstí a zírali na přijíždějící krasotinky se slintající hubou, že jsem se v tu chvíli snad i styděl, že jsem chlap. Náš vrahoun má zálibu v zabíjení a jeho motiv a totožnost se samozřejmě dozvíme  až na konci tohoto povedeného snímku. Hlavně jde o to s jakou precizností a možná i radostí své oběti kuchal a že jich nebylo málo. Ve filmu vidíme mnoho nahoty a také mnoho krásných italských žen a to asi hlavně proto, že tento film produkoval slavný italský producent Carlo Ponti, který měl rád krásné ženy a jednu z nich si dokonce vzal. Nemluvím o nikom jiným než o první dámě italského filmu, kterou zná celý svět pod svým uměleckým pseudonymem Sophia Loren. První půlku, která se odehrává ve městě Perugia jsem se tak trošku rozkoukával, ale v druhé půlce, která se odehrává v malém italském městečku Tagliacozzo, které se může pyšnit nádhernou scenérií jsem byl napnutý jako struna na nefunční kytaře, protože napětí gradovalo  a postupně jsme se úspěšně dostali do konce, kde bylo vše uspokojivě vysvětleno. Pro všechny milovníky italského filmového žánru Giallo je tento film povinností a dokonce jsem se na internetu dozvěděl, že tento film je nejoblíbenější italský thriller filmového režiséra Quentina Tarantina. Režisér Sergio Martino je mistrem tohoto filmového žánru a podle místního hodnocení si myslím, že tento žánr je v našich končinách vcelku oblíben a proto se přidávám se svým hodnocením a dávám zasloužených 80%. (02.11.2021)

Giallo ostré jako pila, s níž zdejší vrah rozřezává své oběti. Málokdy bývám u těchto filmů napjatý, protože útočí na první signální a to mě prostě nebaví, včetně těch nezbytných nahotinek, kterými se italský fláky jenom hemžily, ale tady jsem opravdu napnutý byl. Poslední půlhodina je totiž špičkovou ukázkou gradace, kde není prostor na vtípky, ani nějaké odlehčení, jenom čistá hrůza a funící vrahoun s pilou. Pozor, na netu kolují dvě verze, ta anglicky dabovaná pro americké publikum je zcenzurovaná. (26.02.2021)