Pozor na Harryho

Ukecaná woodyallenovka s veľmi originálnou naračnou štruktúrou, kde je v prítomnosti prezentovaný lineárny príbeh Harryho cesty za literárnym ocenením druhoradou záležitosťou popri časosled rozbíjajúcim scénkam z Harryho diel a z Harryho skutočného života, ktoré vysvetľujú jeho knihy. Harryho konfrontácia vlastného na fantáziu bohatého umenia so smutným životom plného problematických vzťahov so ženami robí z Deconstructing Harry jedno z najviac autobiografických Allenových diel a my môžme preniknúť do zákulisia tvorby jeho filmov. (09.02.2013)

Kdepak, v devadesátých letech už byl Woody vyčerpán a tuhle část jeho tvorby proto začínám považovat za nejslabší. Uvidíme za pár dní u další novinky, jestli se nejedná o nějakou pravidelně se vracející křivku. U Pozor na Harryho nevadí několik souběžných existenčních rovin, přeskakování časové osy, typické Woodyho témata nevěry, zakázaného sexu, nadsázky, paranoi, psychiatrů, manželských krizí ani nic jiného, u Harryho vadí, že tohle všechno Woody omílá pořád dokola a tentokrát tomu chybí i jen náznak originality či dílčího nápadu. (10.07.2013)

Nejsprostejsi film ve Woodyho kolekci. Vybaven slovni fuck kanonadou a plejadou znamych hercu se Woody vyrovnava s internimi demony a prekonava tvurci krizi skrze vyrizovani osobnich uctu. Cele je to ale prilis rozsekane a stejne jako Woodyho alterego v podani Robina Williamse, completely out of focus. "You have air-conditioning in Hell?"... "Sure! Fucks up the ozone layer!" 3/10 (08.04.2010)

Tato, řekl bych, doslova esence Allenovství je jedním z nejpovedenějších a zároveň nejtypičtějších filmů tohoto neurotického mužíčka, celoživotně řešícího obsese, judaismus, traumata, pochybnosti a fóbie, ze kterých se permanentně (a marně) léčí u psychoanalytiků. Pokud se nudíte, nemusíte si kupovat medvídka mývala, pusťte si tenhle film a budete mít o zábavu postaráno. (11.03.2019)

Prášky, několik osudových žen, prostitutky, neurotismus, pesimismus. Woody zase představuje spisovatele, znovu je za neurotika, znovu v těžké psychické dece, znovu se děsí stárnutí. Činorodý tvůrce si prostě tentokrát po několika zkrachovalých vztazích, vystřídání několika psychiatrů a nestálé spisovatelské aktivitě neví rady s tím, jak kočírovat vlastní život. Woody za kamerou se obrací k povídkové formě, prolínající příběhy jsou lehce matoucí a tentokrát tvůrce vyžaduje i krapet bystrosti – samozřejmě skvěle napsané dialogy a solidní herecké výkony zůstávají. Tak trochu jiný Woody, ale pořád v řadě scén zatraceně osvěžující. (20.06.2016)