Obsahy(1)
Dokumentární film s hranými prvky Otakára M. Schmidta představuje život, dílo a odkaz svatých Cyrila a Metoděje, jejichž 1150. výročí příchodu na Velkou Moravu si připomínáme v roce 2013. Prostřednictvím historických faktů autoři detailně seznamují s průběhem života obou věrozvěstů a ozřejmují hlavní smysl a způsob jejich misie mezi Slovany. Nezapomínají ani na odkaz, vliv a šíření cyrilometodějské tradice po smrti obou bratrů. V roce 1980 byli svatí Cyril a Metoděj společně se sv. Benediktem prohlášení Janem Pavel II. spolupatrony Evropy a vytvořili tak most mezi západní a východní liturgií a 9. a 21. stoletím. Autoři Otakáro Maria Schmidt a Jana Kristina Studničková zcela v intencích svých předešlých filmů kombinují dokumentární (slovně okomentované) pasáže s inscenovanými sekvencemi. Cyrila a Metoděje představují ve filmu dva skuteční kněží, Miroslav Herold a Marek Orko Vácha, známí již z předešlých Schmidtových dokumentů. Zasvěcenými slovy provázejí své putování po stopách věrozvěstů současnou Evropou. Toto propojení historie s naší současností zároveň dokazuje, že hodnoty z počátků vývoje západní civilizace jsou základem a kořeny dnešní evropské společnosti. Cyril a Metoděj a jejich žáci jsou naši duchovní otcové, kteří duchovně rodili náš národ. Jejich písmo způsobilo pro nás Slovany, že od Ruska až k hranicím s Řeckem se v zásadě domluvíme jedním jazykem, že tvoříme jednu všeslovanskou rodinu, a úspěch jejich mise otevřel cestu evangelizaci slovanských národů. K biblickým jazykům – latině, řečtině a hebrejštině – přibyla tak po mnoha staletích také slovanština. (Česká televize)
(viac)Recenzie (11)
Zajímavý dokument, který velmi zajímavou netradiční formou přibližuje nejen život slovanských věrozvěstů, ale hlavně tak nějak přibližuje víru člověka v boha. Opravdu se mi líbilo, že se Cyril s Metodějem s ve starobylých rouchách procházejí po sice stejných městech, jako před více než tisícem let, ale v dnešní době. Oba představitelé C a M hrají velmi procítěně, což je dáno tím, že jsou to skuteční kněží a k věrozvěstům mají silný vztah. A to je na tomto dokumentu snad to nejlepší... ()
Výborný dokument, který zajímavou formou (která neubíjí zbytek dokumentu, což se Otakáru Schmidtovi občas bohužel stává) přibližuje vše okolo světců Konstantina a Metoděje, včetně jejich historického, kulturního, duchovního a filosofického odkazu pro Moravany, Čechy, Slovany i Evropany. Dokument přibližuje pro mě dosud neznámá, ale velmi zajímavá fakta ze života obou světců před jejich povoláním k sestavení nového slovanského písma, obtížnost práce na tomto písmu, ale také jejich působení na Moravě a boj za jejich dílo. Vše je představeno originálně, ve velmi zajímavém pohledu. V tomto kontextu velmi oceňuji zapojení Marka Orka Váchy (přestože se mi líbí i provázení Miroslava Herolda), který dodává tomuto historickému dokumentu filozofičtější a hlubší duchovní pohled. ()
Tyhle metaforické snímky spojené s vizuální představivostí Otakáro Maria Schmidt a Jana Kristina Studničková ukazovali již v Alence v zemi zázraků. A moc to nefungovalo. A nefunguje to ani nyní. Ten hlavní důvod je, že zobrazovaný děj neodpovídá ani mluvenému, ani tomu, kam se už čas s Cyrilem a Metodějem posunul. Proč například sledujeme, kterak se dvojice prochází tržištěm a kupují ryby? Nebo se modlí sice v hábitech, ale na zcela moderní bárce. Martin Dejdar pak čte komentář, jako by mu za pět minut jela tramvaj. Škoda, že se dvojice farářů více nepoložila do děje a více ho neimitovala než, že si zaletěli k moři, prošli se uličkami, tržišti, přístavem a sem tam se zastavili, aby něco mimo komentář osvětlili divákům. ()
Konečně my někdo vysvětlil rozdíl mezi Soluní a Thesaloniky. Na zahraničních akcích mi řecké holky říkávali, že jsou z Thesaloniky. Myslel jsem, že je to nějaká vesnice, protože u nás se používá název Soluň. Město získalo řecké jméno Thesaloniké, což byla sestra Alexandra Velikého, jež byla manželkou makedonského krále Kasandra. Slovanům se tento název zdál dlouhý a tak městu později začali říkat Saloné a z toho vznikl název Soluna. V dokumentu mi také zaujal vznik název města Istambul. Vzniklo z řeckého "istym polý " - jdu do města. ()
Kombinace historie, kázání, smyšlenek a vizuálního plevelu, kde jsou postupy socialistického realismu nasazené na příběh světců. Nemůžu se ubránit podezření, že to celé vzniklo jen proto, aby si aktéři mohli párkrát si zaletět do teplých krajin. Protože jinak účel záběrů na pochodující dvojici vysvětlit neumím (s metaforou a dalšími "uměleckými" metodami na mě prosím nechoďte). Cyríl a Metůd v kraťáskách pochodující mořem a nesoucí svíce mě budou ještě pár nocí strašit. Naštěstí to vypadá, že Herold s Váchou už našli lepší koníčky. ()
Galéria (12)
Fotka © Academia film Olomouc
Reklama