E.A.Poe: Archa bláznov

,,V TOM SPOČÍVÁ PARADOX ŠÍLENSTVÍ A VELKÉ NEBEZPEČÍ NAŠÍ PROFESE. PROTO VÁS VŠECHNY VARUJI, PÁNOVÉ, JENŽ ZAČÍNÁTE KARIÉRU PSYCHIATRA, NEVĚŘTE NIČEMU, CO SLYŠÍTE, A JEN POLOVINĚ TOHO, CO VIDÍTE…" /// Ze zpracování (a z povídky) je patrný, jak moc tehdy bylo duševní šílenství pro společnost zajímavý téma. I dneska pohled na tehdejší blázinec plnej podivínů či léčebnejch metod, dokáže vyvolat krásný představy. A třeba i hrůzu. Obsazení je dobrý. Takovej B.Kingsley možná ani moc nemusí hrát… S ohledem na dobu nepřekvapí, že dějem v blázinci hejbe bláznivá láska. Nechyběj blázni ani překvapivej konec – vydařená adaptace, kterou ale za4* necejtím (ani ve svěrací kazajce). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Povídku ,,The System of Doctor Tarr and Professor Fether“, kterou v roce 1845 napsal Edgar Allan Poe, neznám. 2.) Stará se zbláznila (ale ještě vo tom neví). 3.) Thx za titule ,,urotundy@cbox.cz“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (29.11.2014)

Žádná adaptace Metody doktora Téra a profesora Péra, kdepak. Tedy alespoň ne tak úplně. Ona povídka totiž filmu slouží jen jako odrazový můstek, jako základ, který, co si budeme povídat, si o rozkošacení přímo říká. A to rozkošacení se povedlo - scenárista dokázal na Poa navázat přesně v jeho stylu, což mi udělalo velkou radost. Navíc díky obsazení (jedna báseň, jen Michael Caine si zase moc nezahrál) a milionově podivné atmosféře (půlnoční bál za doprovodu Saint-Saënsova Danse Macabre!) je Podivný experiment příjemně nepříjemná podívaná, ač nejspíš jednorázová.____P.S. Dlouho jsem u originálního DVD neviděl tak hnusný obraz - velká část filmu se odehrává v tmavých místnostech nebo sklepích osvícených pouze svícemi nebo petrolejkami a na obrazovce to vypadalo vážně velmi škaredě. Černá byla spíše modrá, oranžová zase červená... A tak dále. (16.01.2016)

Typický komentář zdejšího průměrného blábolila, co se silou celého svého nevkusu snaží být ohromně erudovaný, aby udělal dojem na ostatní kokotmentátory z klubíku esoterických buzniček zní: „Blá blá blá blá blá předvídatelné, blá blá bláblá nedostatečně psychiatricky sofistikované, blá blá blábláblá blá blá herecké výkony sice dobré, ale blábláblá blá blá. Blá blá blá dějově nedotažené, blábláblá blá blá blábláblá nezajímavé blá blá.“ A já na to: „ Pokud nemáte v prdeli kolík, nepletete si Poa s Púem nebo tu nepětkujete Refny, rozhodně se nenechte odradit, budete se dvě hodiny kochat skvělým natočením, vynikajícími herci včele s Gándím a ultimativně píchatelnou Katkou, jakož i zábavným dějem, a určitě si tu pak odpustíte podobné hnědopišské kecy.“ (20.11.2014)

Pekná ukážka toho, že bláznom môže byť ktokoľvek, každý aj nikto. Niekde ústav ovládnu blázni, inde urobia z blázna rovno premiéra. Dobrovoľne, nech je sranda. Hoci druhá polovica filmu podľa mňa stráca svoje čaro, musím uznať, že tie záverečné zvraty boli vycibrené. Film pekne ukazuje tortúru lekárov na psychiatrických pacientov, ale predsa len nešlo o žiadny Prekliaty ostrov, takú ambíciu ani nemal. Ale mohol túto tému viac otvoriť. (15.05.2023)

Takže tu máme tradičně výborného Kingsleyho (Cainea oproti tomu skoro nevidíme), slušně udělané prostředí a sem tam atmosféru. Přitom tvůrci až příliš střídají polohy mezi thrillerem, moralizováním a romantikou a zároveň chtějí diváka překvapovat novými zvraty a ne moc dobře to funguje. Ten závěrečný sice trochu vysvětlí, proč je hrdina ze začátku takový trouba, na druhou stranu se nehodí ke zbytku. Především toho film moc nenabídne v pohroužení se do lidské mysli, do schopnosti rozpoznat realitu a co ji člověku bere, jako je to v takovém Shutter Island a i dokonce v melodramatické Čisté duši. Nakonec jsem dospěl k názoru, že by se mi víc líbilo, kdyby se autoři vykašlali na zvraty, na thrillerovou stránku i na romantiku a postavili to čistě na dramatu pacient-doktor, realita a blud. Ale šlo to. Update: Jenom poznámka k tomu, co tu vidím v komentářích. Lidi, s Poem to nemá společného prakticky nic. Snad už jste trochu poučení diváci, abyste věděli, že známé jméno je v Hollywoodských adaptacích obvykle jen značka. Poeova povídka Metoda doktora Téra a profesora Péra má asi deset stran a je to mnohem víc komediální/satirický příběh než co jiného. (23.01.2015)