E.A.Poe: Archa bláznov

Nemám rada horory, ale poviedky E. A. Poe(a) som vždy čítala so zatajeným dychom a napriek svojej znepokojivosti ma bavili. Filmu sa podarilo zachovať presne tento duch jeho poviedok teda nebyť desivým, ale tajomným, znepokojivým a vypointovaným tak, ako sa patrí. Príslovie o tom, že nemáme robiť druhému to, čo nechceme, aby potom robili nám, dotiahnuté takmer do dokonalosti. "Ples príšer" v plnej paráde....áno presne takto si predstavujem sfilmované dielo od E. A. Poa. (04.12.2014)

Předlohou pro film se stala Poeova povídka: Metoda doktora Téra a profesora Péra. Kdo ji nezná, může nabýt dojmu, že film podle Poa je málo temný. Opak jest pravdou. Povídka není vůbec temná (jediná úvodní scenérie - blázinec v rozpadajícím se zámku - má snad v sobě trošku temnoty) a hlavní hrdina není v ohrožení života. Poeův blázinec je jedna velká taškařice připomínající Haškův ústav pro choromyslné ve Švejkovi. Blázni v roli personálu názorně popisují domnělé chovance vtělující se do čajníku, dětského vlčka, kohoutka či šňupacího tabáku. Všechna rozvernost vzala ve filmovém zpracování za své - což je dobře. Místy příjemně napínavý snímek s velmi dobrými hereckými výkony se odehrává téměř celý ve stěnách podivného ústavu, kde se největší tajemství ukrývá v podzemních vězeních.... Film mě bavil mnohonásobně více, než podprůměrný Scorseseho Prokletý ostrov zde některými komentáři zmiňovaný. A závěr? Potěšil ze všeho nejvíce! (08.12.2014)

Parádní gotický napínák s viktoriánsky pochmurnou stylizací a romantickou pointou, která dává obratu „bláznivě zamilován“ zcela nový význam. Brad Anderson není takový svéráz jako jeho jmenovci, skoro oscarový Paul Thomas a notorický béčkař Paul W. S., ostudu si ale neuřízl. Vyprávění pojal nanejvýš starosvětsky, s důrazem na dialog. Rezignoval na líbivé triky i protežovanou klipovitost. Dosyta si vyhrál se světlem, bezezbytku upotřebil smyčce Johna Debneyho, navíc se mohl spolehnout na prvotřídní herecký ansámbl. Málokdo umí být slizký jako David Thewlis a Michael Caine válí i v jedenaosmdesáti. A Fantomas Ben Kingsley? V souladu s tradicí pádný a uhrančivý, i když jen variuje svůj part z Prokletého ostrova. Sečteno, podrtženo, Edgar by měl radost. (16.02.2021)

Typický komentář zdejšího průměrného blábolila, co se silou celého svého nevkusu snaží být ohromně erudovaný, aby udělal dojem na ostatní kokotmentátory z klubíku esoterických buzniček zní: „Blá blá blá blá blá předvídatelné, blá blá bláblá nedostatečně psychiatricky sofistikované, blá blá blábláblá blá blá herecké výkony sice dobré, ale blábláblá blá blá. Blá blá blá dějově nedotažené, blábláblá blá blá blábláblá nezajímavé blá blá.“ A já na to: „ Pokud nemáte v prdeli kolík, nepletete si Poa s Púem nebo tu nepětkujete Refny, rozhodně se nenechte odradit, budete se dvě hodiny kochat skvělým natočením, vynikajícími herci včele s Gándím a ultimativně píchatelnou Katkou, jakož i zábavným dějem, a určitě si tu pak odpustíte podobné hnědopišské kecy.“ (20.11.2014)

Přes zajímavé kulisy poněkud nezáživná exkurze do stereotypního blázince. Thrillerová hra sice místama šlape, potenciál nakažlivé bezmoci však zůstal využit jen z poloviny. V posledních pěti minutách se navíc Andersonův snímek jen tak pro legraci divákům sám spláchne do výlevky, a náhle to celé působí jako levný kříženec Dokonalého triku s Prokletým ostrovem... Díky aspoň za tu Káťu, furt jí chci za ženu. (26.01.2015)