The Frame

Něco jako když zkombinujete Matrix, Inception, Den nezávislosti a Truman Show do jednoho. Vyleze vám z toho šílenej blázinec, kdy nevíte co a jak... A možná je to tak lepší. Závěrečná půlhodina je naprostá vizuální šílenost, ze kterého vám polezou bulvy. Jinak já jsem typ diváka, který z toho všeho bude zmaten a nebude tušit, která bije. Jo a parádní hudba. 70% a slovo mindfuck nabírá nový význam. Že by se Nolan učil u Winanse nebo je to naopak? :-) (09.11.2020)

Preventívne za štyri. Pri sledovaní najnovšieho mindfuckingu známeho mindfuckera Jamina Winansa som si spomenul na výrok scenáristu Lost, že po skončení seriálu mu neustále chodia vyhrážky na zavraždenie. The frame je parádnou paródiou na obsesiu televíznymi seriálmi. Ono Lindelofa nechcú zabiť preto, lebo všetko nevysvetlil, ale preto, že ultrafans seriálu už nemajú prečo žiť. Lenže tento satirický pohľad na vec je skôr jednou z menej dôležitých interpretácií, po jednoduchej a veľmi chytrej väčšine deja prichádza narad to, čoho som sa tak trochu obával. Niečo, čo možno má zmysel, alebo žiaden extra úžasný presah nemá. Winans tu už evidentne machruje, predlžuje ako sa dá, ukazuje aj to, čo už ukázal a nevie, kedy skončiť. Pozorný divák však pozná scenáristické kľučky a záver mu dôjde po pol hodine filmu. Ale aj to bude asi súčasťou Winansovej hry a možno predvídateľný záver bude na filme to najsatiristickejšie. Že sa filmári púšťajú v postmodernej dobe do skúmania paralelných svetov, do premýšľania nad tým, že aj nami vytvorené svety môžu byť regulérnymi vesmírmi, je logickým dôsledkom všetkého okolo nás. Extrémne zaujímavý film, ktorý asi treba vidieť dvakrát, aby si človek nie že všetko spojil dokopy, ale skôr došiel na to, či v tom má jasno samotný režisér a scenárista. Nebyť náboženských vodítok, možno by som 90% zaokrúhlil hore. Podľa mňa sú totiž v takomto filme prebytočné. (22.01.2015)

Tak to jsem si zas dala pro jednou filmový oříšek...No, každopádně k ději se v žádném případě vyjadřovat nebudu, vzhledem k tomu, že ho tu ještě žádný trotlík nestačil vyslepičit a já nikomu překvapení kazit určitě nehodlám. Nápad je to poněkud fantaskní a nepochybně originální, ale na můj vkus by jeho zpracování prospělo svižnější tempo, takto je to maličko utahané i na mysteriózní drama s ponurou atmosférou. Dokonce bych si uměla s takovým námětem představit i něco odlehčenějšího, klidně i komedii, ale to zcela jasně nebyl záměr Jamina Winanse, ten měl očividně mnohem větší ambice, které vygradovaly až do působivého a v podstatě filozofického závěru, který, musím uznat, klade velmi zajímavé otázky. Přiznávám, že je to pro mě nesnadné ohodnotit, už jen proto, že si nejsem ani v nejmenším jistá, jestli jsem všemu zcela porozuměla (spíše určitě ne) a tak si to musím nechat v sobě tak nějak rozležet. Jedno je ale jisté, ať už budete filmem nadšeni, nebo ho odsoudíte jako fantasmagorickou kravinu, můžete se vsadit, že tohle není žádná tuctová podívaná, jakých se natočí padesát do roka. (13.01.2015)

Po Inkovi se jedná o další (a na můj vkus poměrně slušný) nevšední film, který pravděpodobně nebude stravitelný pro každého. Kdo zná Winansovu práci, toho nepřekvapí, že si film zahrává s alternativní realitou a propašovává do našeho všedního světa věci, které obyčejní lidé nejsou schopni vnímat nebo vidět. Zkrátka tohle je typ filmu, který lze šmahem odsoudit stejně tak jako vychválit. Film by mohl být kratší a nemusel by obsahovat některé relativně nedůležité obrazy, na druhou stranu v celkovém vyznění se mi líbil. Jedná se mimo jiné o jeden z mála případů, kdy režisér složil pro film vlastní hudbu, která je mezi soundtrackovými fajnšmekry poptávaná. Winans má svůj specifický hudební styl, který se dokonale hodí právě na tuto realitu alternativní fikce. Pokud se někomu tento film nelíbil, doporučuji shlédnout výše zmiňovaný Ink, který je přece jen stravitelnější než Frame. Mimochodem, k oběma filmům jsem se dostal původně kvůli hudbě a v obou případech jsem byl nadmíru spokojen. (19.01.2016)

Celá teoretická fyzika se může jít bodnout, protože láááska nejenže přenáší hory, ale dokáže spojit i dva paralelní vesmíry... Trochu jsem se obával nějaké artově experimentální šílenosti pro menšinového diváka (respektive pro ještě menšinovějšího než jsem já) a dostal jsem prvotřídní surrealistickou scifárnu, jsem nadšen. První půle není nikterak složitá na chápání. Prolínání se dvou alternativních světů. Televizní seriály v prvním světě jsou realitou v tom druhém a naopak. Komunikace mezi oběma světy/realitami je možná jen skrze televizní obrazovku, symbolickou červí díru. Až potud skvělé. A v druhé půli ještě navíc k mé velké radosti děj trochu zlynchovatí, mazutovitá černá substance mi příjemně připomene tajemný černý olej z X-Files, některé záběry mi zase dají vzpomenout na Matrix nebo Inception, a to vše je okořeněno příjemnou hudbou, špetkou snesitelné romantiky, nebo nasraností na Pána Sudby... A ještě bonus navíc - v jedné ze dvou hlavních rolí účinkuje jedna moc sympatická a okatá chica... nebo snad Hebrejka?(Mualem) Každopádně výsledkem je bravurní pětihvězdový film a můj doposud nejpřekvapivější a nejsilnější filmový zážitek letošního roku! (03.03.2015)