Wisdom Teeth
Réžia:
Jiří StrachScenár:
Marek EpsteinKamera:
Vladimír KřepelkaHudba:
Ondřej Gregor BrzobohatýHrajú:
Ivan Trojan, Zuzana Stivínová, Gregor Bauer, Josef Dvořák, Jiří Dvořák, Zuzana Kajnarová, Miroslav Krobot, Simona Babčáková, Oldřich Navrátil, Lukáš Hlavica (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Ivan Trojan v černé komedii o jednom neobyčejném dni obyčejného normalizačního úředníka, který v opilosti podepsal Chartu 77, a díky tomu se stal hrdinou proti své vůli... Píše se rok 1980. Richard v opilosti a spíše omylem podepsal Chartu 77 a od té doby se mu problémy a smůla doslova lepí na paty. A dnešek je vrcholem všeho! Odpoledne ho čeká návštěva u zubaře a trhání osmiček, což je něco, čeho se upřímně děsí. Než na to ale dojde, prožije celou řadu mnohem větších katastrof, proti kterým je trhání zubů učiněná legrace. Uzávěrka v práci, vdavekchtivá kolegyně, která prostě nepochopila, že šlo jen o flirt, šéfovo ultimátum ohledně odvolání podpisu Charty, doma prasklá stoupačka skrývající starou zrezivělou pistoli, nečekané otcovství patnáctiletého syna, které má vzít na sebe, a k tomu všemu všudypřítomný stín estébáka, který na něj byl nasazen. Prostě den blbec se vším všudy, kvůli kterému může buď přijít naprosto o vše, nebo díky kterému může konečně najít sám sebe! (Česká televize)
(viac)Recenzie (394)
Na české poměru poměrně dobrá "úsměvná depka", která tak trochu s nadsázkou, ale naprosto nekompromisně vypráví o tom, jaký byl socialismus hnus a blitka. Nejsou to žádné nostalgické Pelíšky nebo jiná "hře-bejkovina". Je to o beznaději a pocitu, že není úniku. A to myslím, že ještě tvůrci zůstali až příliš na povrchu věci, klidně bych tu depku pustil ještě hlouběji, protože to je to, co tento národ potřebuje- vědět jak to opravdu bylo. Lidská paměť je krátká a vytěsňuje negativní zážitky. Pak zbyde Michal David a Pelíšky a to fakt není reprezentativní vzorek toho, co byly normalizační roky zač. Ta permanentní schýza, co si myslíš a co říkáš, ta nevýkonnost ve všem, lenost, šedivost.....takhle měl vypadat seriál Vyprávěj.....75% ()
Esencia blbého dňa v blbom režime. Napriek tomu riešenie všetkých trablov je vždy naporúdzi - stačí podpísať! ()
Chápu pojem umělecká licence, ale přesto mám z tohoto filmu smíšené pocity. Především si naprosto nedokážu představit takový způsob podepisování Charty 77, stejně jako to, že následující ráno Svobodná Evropa hlásá do éteru, že Richard Touš něco takového udělal, aby hned to ráno o tom věděla polovina "ópébéhá". Rovněž si neumím představit, že by si jen tak někdo brázdil ulicemi Jaguarem XJ6. Chápu, že tohle všechno je ve filmu myšleno jen jako nadsázka navozující motiv "jednoho náročného dne obyčejného úředníčka" , ale přesto mi tohle všechno nedovolovalo užít si film naplno, který nepostrádal i pro mě vtipné momenty (viz např. sbírka Myslivců pana primáře). Celkově zkrátka autoři ohýbali fakta naprosto trestuhodným způsobem, aby získali efektní podívanou, které chybí opravdovost. ()
Dá se na to podívat, ale asi jen jednou. Mám hodně výhrad, pokud je to komedie, tak potom ano, tolik náhod najednou,kolik patnáctiletých udělá tohle a ještě slečna vypadá spíš na barbinu než na ruštinářku, mohla být klidně i blond, to by odpovídalo, nevidím smysl v tom, proč by to měl brát na sebe taťka, ani za komančů se nemusel otec označovat. Na řemeslníky se čekalo, peníze identické době, nohsledi v žigulíku byli taky spíš k smíchu než, aby mě přesvědčili. Výkon Trojana ovšem nezklamal, ale jediný herec celé dílo nemůže utáhnout a ani zalepit všechny trhliny v odpadu s.acek, které se celým dílem řinou a zavánějí... ()
Opravdu vydařená černá komedie z normalizačního Československa. Úředníku Richardovi v podání Ivana Trojana se na první pohled vskutku lepí smůla na paty (vážně "Den blbec"), on ale přesto nakonec neztrácí svou vnitřní integritu, resp. ji v sobě vlastně až díky všem těm okolnostem nalézá. Leží bezmocný v domě plným sraček z odpadní roury ve společnosti své ženy, která mu vyhrožuje rozvodem, ale nakonec bez jakýchkoliv výčitek přijímá jeho rozhodnutí, že již nechce být jen vláčen tou "sračkoidní" dobou. Našli by se zde samozřejmě i jisté drobné mínusy (třeba zbytečná parodie komunistů v podobě budovatelské písně z 50 let - pochybuji, že se hrála v 70 letech) či nelogičnosti (opravdu nevím, zda podpis Charty se oznamoval takto skoro v "přímém přenosu" na Hlasu Ameriky). Naopak ale zas třeba potěší po dlouhé době větší charakterní role pro Josefa Dvořáka. Celkově určitě moc pěkné pokoukáníčko. ()
„Nejvíc nás bolí strach.“ Nazvať tento film komédiou nie je celkom správne. Je to tragikomédia a opis stavu spoločnosti, ktorá dokázala jasne identifikovať a odsledovať svojich nepriateľov. Už len myšlienka, ktorou film začína – Richard (Ivan Trojan) sa opije do stavu, že nevedomky podpíše Chartu 77! Herecké obsadenie dáva punc uveriteľnosti, že aj takto sa to mohlo stať a diať. A dopracujete sa k pocitu, že to trhanie osmičiek je nakoniec najmenším utrpením hlavného hrdinu. Možno ma vyrušila taká drobnosť – keď sa za socíku občan chcel povoziť (síce na požičanom, ale predsa) Mercedese, čo mohol čakať? ()
Rychlokurz z bahna komunismu, oslavující lidskou odvahu a přímost, která se vyplácí - i když to tak často nevypadá. Trojan opět skvělý. ()
Příjemný humorný nadhled do těžkých dob v Československu. Jeden den, jeden muž a hned několikero katastrof, že až žasnu, co všechno se může po... Televizní počin o tom, že samotný podpis charty ještě neznamená, že skončíte ve sračkách. ()
Jak se Richard omylem stal hrdinou (aneb morálním vzorem proti své vůli). Tohle pro mě bylo tak příjemný překvapení, že jsem neměl daleko k pěti hvězdičkám. Dokonalý to sice neni - ubral bych třeba trochu toho fekálního humoru (byť zvládnutýho nejlíp, jak to šlo) nebo bych na místě vyměnil Kajnarovou (která v dokonalym a hvězdnym obsazení svou nadrženou afektovaností působila jako pěst na oko), jinak je to ale tak příjemnej a inteligentní film, že už se těšim, až si ho pustim znovu. Až se divim, že neni duo Strach + Epstein profláklejší, a už vůbec nechápu, proč se kdo bál jít s timhle do kinodistribuce. Mě to rozhodně minulo, na film jsem narazil jen díky Epsteinovi, a je to škoda - film má potenciál podle mě velikej. A ten scénář je napsanej tak dobře, že Epsteinovi odpustim i ten nonsens okolo Trojanova způsobu podpisu Charty 77. Jinak absolutní obdiv směrem k výkonům Trojana, ale i Stivínový. ()
Jeden den obyčajného účtovníka vo fabrike. Skoro bol aj obyčajný. Rýchly sled udalostí ako lavína valcuje nášho súdruha a on sa potáca medzi prácou, rodinou a miliónom ďalších nepríjemností. Trojan bol jediná voľba na túto postavu. On kde sa objaví, tam to ovláda. Je to ale veľmi príjemné pozeranie, s každodennosťou, systémom, súdruhmi a dobovou atmoškou. Aj sa zasmejete na dialógoch, aj si zanadávate pri korupcií ale na konci si poviete, takto to nejak mohlo skutočne byť. 4 z 5 ()
Když se na západě objeví nějakej úspěšnej film, hned se najde pár vykuků co nápad přetvoří. V případě filmu dramatického, který se opírá do nějakých konkrétních historický reálií, vždy po pár měscíích od premiéry, vyjede nějaká sotisfikovaná taškařice, která celé téma zlehčí. V případě Osem, my to to přijde podobné. Pouta funguvala, tak proč se do osmdesátek nepotopit znova a s Jirkou a Ivanem, když jim to tak spolu maká? Jenže tady jsme se snažili o víc než cazykomédii z úpocen ých socialistických osmdesátek. A proto to nevyšlo, tak abych mohl dát víc než 70%. ()
Taková hezká pohádka. ()
Mělo to dobré herce, originální (i když ne příliš pravděpodobný) příběh a celkem dobrý scénář, ale bohužel to nenaplnilo potenciál, který by tu býval byl. Každopádně si však pan Strach oproti svým hrozným posledním filmům polepšil. Ono obsadit do hlavní role vždy výborného Ivana Trojana je polovina úspěchu sama o sobě. Škoda, že Osmy nebyly snímkem delším, hlubším a vtipnějším... ()
Trojan není špatný herec, pokud nepředstírá opilce. Tak rychlé pohyby by měl jen na fetu, jmenujme kupříkladu scény při otvírání dveří u domu a kličkování ze strany na stranu. Dalšího dne svěží jako rybička upaluje do práce, aby mohl znovu tlachat s kolegou nad štosem papírů a nasávat tuzemáček. Co by to bylo za uředníka, kdyby si ráno trochu nepřihnul. Aby náhodou kolem poledne nevystřízlivěl, absolvuje chudák další rundu s kamarádem u oběda. Do toho se dozvídá další nepříjemnosti, které mu značně zkomplikují den a přesto tento chudák neřeší nic jiného než aby navštívil zubaře. Evidentně se svěžím dechem rumových pralinek. Chápu, že scénář má být absurdní, ale na svou dobu a za dané situace se mě to odlehčení příliš nepozdává. Avšak nemohu říct, že bych se nudil. ()
Ve své podstatě možná lepší než třeba Pupendo, ale poněkud lajdácky natočeno. Zřejmě nedostatkem peněz nebo co. Trojan to táhne naprosto s přehledem a až na Bédu Navrátila Trávníčka jsou tu všichni herci super, ale prostě tomu něco málo chybělo. ()
Na TvZone jsem si přečetl pochvalnou recenzi, a protože nepohrdnu dobrým českým filmem, tak jsem to zkusil. A kupodivu jsem se ani chvilku nenudil, krásně jsem se zasmál a ke konci mě lehce začalo mrazit v zádech. Osmy jsou hodně povedený film, který netlačí vůbec na pilu a pomaloučku stupňuje svoje tempo a děj. Velkou pochvalu si zaslouží Jiří Strach, který žádný moment nežene do extrému a vždy včas utne. Je vidět, že režisér ví, že opakovaný vtip přestává být po čase vtipný, takže se děj neopakuje, ale graduje do určitého konce, který potěší. Mrzelo mě, že Strach neměl delší stopáž, jelikož by se dal příběh roztáhnou klidně i dvacet minut navíc a lépe propracovat některé postavy a jejich motivace. Ivan Trojan je tady perfektní a jeho hlášky a grimasy nemají chybu. Zuzana Stivínová není špatná, ale má mnohem méně prostoru. Potěšili oba Dvořákové, Babčáková, Krobot , Taclík a Navrátil.Osmy jsou povedený film, který kdyby běžel v kině, tak by z něj byl velký hit. ()
Příjemná retro komedie, která si nehraje na to, co není. Obsazení je skvostné (Taclík a Babčáková v menších komických rolích skvělí), ale nejvíce oceňuji režii Jirky Stracha - má čuch na jednoduché, ale působivé scénáře, prakticky vše co kdy natočil se povedlo, a z úspěchu mu zatím neruplo v bedně. Tak snad to tak bude i dál. ()
Tak takhle to přesně fungovalo. Od pracovní morálky, kdy se v práci moc nedělalo, přes různé kšeftíky, které svou podstatou nahrazovaly soukromé podnikání, po úplatky lékařům, protože jinak ta péče nestála nic moc. Bolševici to budou popírat, ti, kteří to chápou, ti to chápou. Dnešní mládež nemůže být schopná tu dobu pochopit. Přesto lze i z tak jednoduchého snímku vydedukovat řada neúprosných faktů. Snad jeden za všechny (ať se moc nerozepisuji) - úplatky a různé dárečky v socialismu ukazovaly reálnou výši příjmů pro lidi, kteří by si to ve většině případů v tržní ekonomice zasloužili. Pokud měl lékař nižší plat než havíř, přirozeně musela být jeho kvalita ohodnocena lahvemi drahého alkoholu a jinými úplatky. Nedostatek řemeslníků v socialistické stoprocentní zaměstnanosti a socialistickém geniálním plánování, musel být dohnán různými melouchy (pro mladší prací načerno) atd. atd. A že v takovém nepřirozeném společenském systému dochází k deformaci nejen individuálních, nýbrž celospolečenských hodnot a morálky, to snad ani nemusím připomínat. Ostatně důsledky jsou u nás patrné ještě čtvrt století poté. Zde v tomto filmu je to krásně ukázáno, třebaže v něm hrají herci, kteří mu dávají více komediální než smutně-komediální nádech. Co se týče Charty 77 samotné, tam je mi jasné, že signatáři nebyli ani tak hrdinové, jako spíš lidé bez pudu sebezáchovy. Nikdo z nich, a ani všichni jako celek, svobodu v naší zemi nezajistil. Ta přišla sama logickým sebezhroucením socialistického systému, který nemá šanci na dlouhodobé přežití. Mám na mysli takový socialismus, ve kterém se všichni lidé mají dobře. U nás tento pokus vydržel čtyřicet let. A takto poměrně dlouhou dobu jen proto, že měli komunisté z čeho utrácet. PS: Trochu bych poupravil oficiální obsah k tomuto filmu - nepíše se rok 1980, nýbrž rok 1978. Pepa Dvořák jasně říká, že podle horoskopu mu pád socialismu vychází na listopad za jedenáct let. ()
Nejlepší na tom filmu je, že to není komedie! ()
V hlavní roli: Zábrdovice, Cejl, Židenice, Husovice, Maloměřice. ()
Súvisiace novinky
Finále Plzeň nově udělí Zlaté ledňáčky
Světové "neformanovské" filmy kameramana Miroslava Ondříčka, téměř kompletní domácí hraná i dokumentární tvorba za poslední rok za účasti tvůrců a poprvé i výběr nových slovenských filmů, to… (viac)