Jízlivě tvůj

Nenapadlo by mě, jak se nasměju u britcomu o dvou gayích, kteří jsou zároveň v reálu Sirové a jedni z nejlepších britských herců vůbec. Ty jejich hlášky, to nemělo chybu. Sranda neskutečná. Narážení na mládí, narážení na stáří. Škoda, že těch dílů je jenom čtvrnáct. V posledním díle bylo navíc zatraceně znát, jak se jim vůbec nechce celý seriál ukončovat. Po dlouhé době zase něco z Británie, co jede přesně v tom duchu, co u Britcomů máte tak rádi. (07.10.2020)

„Byla to jiná interpretace. Pokud tomu publikum nerozumělo, tak to není má vina. Chovali se jako děti.“ – „Byly to děti!“ Velmi zábavný britský seriál. Humorné situace se sice v drobných obměnách stále opakují, ale já osobně s tím problém neměl, zaprvé mi přišly natolik funkční, aby mě zas a znovu dokázaly rozesmát, za druhé jsem se na některé z nich přímo těšil. A gagy, které jsou na hraně mezi vtipností a trapností (a nutno dodat, že takových tu není zrovna málo) dost často dokáže úspěšně „prodat“ ústřední dvojice (především skvělý Ian!), o kterou se ostatně celý seriál opírá. Nevím, jak se na tenhle páreček co do autentičnosti dívají sami gayové, já však s jejich občasnými výlevy (téměř vždy Stuartovými) neměl větší problémy, ostatně na určité stylizaci a přehrávání herců Vicious také stojí. To se mi spíš tak úplně nezdála postava Ashe, kterou sice člověk musí přijmout (pokud to chce sledovat), ale po celou dobu mi přišlo, že ho tvůrci měli mezi společnost kmetů uvést důvěryhodnějším způsobem (třeba jako příbuzného, který se o ně má sem tam postarat). Po první řadě hodnotím slušnými 4* (což možná bude i závěrečné hodnocení, protože neustálé odkládání další série už začíná poněkud zavánět koncem). „Na koho jsi to vřeštěl do telefonu?“ – „Pokud to musíš vědět, tak na svou matku.“ – „Volala, aby ti řekla, kdy umře?“ (08.03.2015)

Kurňa, to je věc, tomuhle se fakt nedalo odolat a je to zatraceně dobře, protože lepší sitcom (kromě Přátel a RD) neexistuje. Já vím, je to děsně neoriginální a obyčejné, jako každý sitcom, ale je to britské a hrají v tom Gandalf, Vládce, Madame Maxime a zmetek. A všichni si to vychutnávají a troufám si říct, že právě v tomhle kousku spočívá životní a nejlepší role všech jmenovaných a i když Iwan Rheon má ještě dost času to překonat, pochybuju, že se to povede. Hagridova láska je tady posedlá sexem a zajíčky a dva Sirové a jedni z nejlepších herců, které jsem měl tu čest poznat, se urážejí a hláškují s takovou elegancí a noblesou, že se to prostě nedá přehlédnout a neocenit. Je vidět, jak si to užívají a právě geniálně načasované fóry (McKellenovo shit) a to, jak to podávají jako celek z toho hned dělá o stupeň (nebo dva) lepší seriál, protože bez nich by to bylo mnohem slabší. Hovory s matkou, neskutečně geniální přirovnání a originální urážky, jedovatost, ironie, úsměv na rtech a pro mě neskonalé potěšení z každičkého záběru, slova, věty. A i ten jejich pes mě nakonec nehorázně překvapil, takže si nemám nač stěžovat. Kam se hrabou Gandalfové, Magnetové, Páni času a ředitelky Krasnohůlek před tímhle skvostem? Hodně, hodně hluboku. Gentlemanský sitcom se setsakra malým počtem epizod (mimochodem, u žádného, opakuji u žádného, britského výtovru mi ta posedlost málo díly nevadila tolik, jako mi vadí taky a to je ta nejlepší vizitka). A jen tak mimochodem, Judi Dench, sladká Judi Dench, byla naprosto odzbrojující, úchvatná a nepřekonatelná... 100+%. (15.05.2015)

Gandalf a Claudius jako dva popudliví milenci žijící ve věčně rozhádaném dlouholetém vztahu? Už to samo o sobě zní jako dadaismus. A aby toho nebylo málo, tak jsou oba pánové stylizovaní jako konzervativní gentlemani, chovají se jako náctileté slečny a vytříbenou angličtinou vyšší třídy chrlí jednu sarkastickou invektivu za druhou. Koncept zkrátka nemá chybu a to že jsou vtipy pořád na jedno brdo, vadí jenom trošku. (29.05.2013)

Staří, vynikající, herci ve staromilském sitkomu, jakoby vypadlém z osmdesátých let. Jen pár lokalit, skoro trapné přehrávání a nahraný smích. Tahle už, jak se zprvu zdá, přežitá stará škola ale umožňuje užívat si infantilní a občas už nekorektní srandu na plné koule. Kvalita se pozná, i když je - zdánlivě - zakrytá v ubohosti. A lehce z toho mrazí: předsudky, prohry, zoufale marná snaha po štěstí a uznání přece stále funguje. V jiných pořadech děsně cool a sexy. V tomhle ne, staromilská fasáda dovoluje zobrazit tyhle odvěké touhy naivně legračně a zároveň děsně smutně. ___ Když toho máte jen velmi málo, ještě to neznamená porážku. Důležité je, jak oslovující a silné to málo je. A tohle dokáže překřičet mraky a mraky seriálů vytuněných penězi a přiblble předstírajících hlubokomyslnost. /24. 11. 13./ (24.11.2013)