Milenci ze severního pólu

Moje prvé stretnutie s Juliom Medemom nedopadlo nijako slávne. Milenci sú určite nadpriemerným filmom, ktorý mal na to, aby bol mimoriadnym. Nestalo sa, a hlavnú vinu na tom má scenár, z ktorého ani herci nedokázali vyťažiť maximum. Rašomonovské pohľady z dvoch strán už neprekvapujú, skôr zakrývajú istú bezradnosť. Opakujem, že film je nadpriemerný a vôbec neľutujem, že som ho videl. (08.12.2014)

Môj druhý film od Medema (po Sexe a Lucii) a musím sa priznať, že som si tohto režiséra obľúbil. Magický realizmus je môj obľúbený literárny, či filmový štýl a Milenci zo severného pólu sú jeho nádherným predstaviteľom. Okrem toho je to okorenené tak trochu perverznosťou (incest), krásne natočené (herci, réžia, kamera) a hlavne podmanivo ukončené, takže nemám ako ináč, len dať 100% a už teraz sa teším na ďalšie filmy od Julia Medema. ;o) (15.04.2009)

Sex a Lucía bylo moje první setkání s Julio Medemem. Byl to zážitek, který si stavíte na piedestal, a o jehož síle a účincích máte potřebu předsvědčovat i ty, kteří ho tam stavět nebudou, jenže je to taková přesila pocitů a k tomu TAK jiná. Přesto jsem s Milenci ze severního pólu znovu vstoupila do téže řeky, do Medemovi řeky, řeky snů, návratů v čase, symbolů, kruhů, náhod, nehod .... A pak, že to dvakrát nejde. (11.02.2006)

Milenci ze severního pólu je příběh o lásce tak krásné, čisté a trvalé, že nic hezčího si v životě člověk nemůže ani přát. Jak se ten zajímavý příběh rozvíjel, čím dál víc jsem se bála toho konce, o něho, o ní, o promarněnou příležitost a ono to nakonec dopadlo strašně i krásně zároveň a ve mně zůstalo ještě dlouho mnoho KDYBY... (07.08.2008)

On a ona. Vyprávění, které se pohybuje na pomezí standartní dějové linie a flashbacků, umně namíchaných do jediného plynulého celku. Souvislosti mezi vším, na každém kroku. Otto a Ana se stávají sourozenci poté, co Ottův otec pojme za ženu Aninu matku. Mezi nimi je ale něco jiného. Nikdo to neví, protože v jejich rodině se příliš otevřenosti nenosí (Otto neví, kde pracuje jeho otec; později otec neví, kde pracuje Otto). Otto je fixovaný na matku, ale citovou náplastí se mu stává Ana, která v něm vidí reinkarnaci zemřelého otce. Když matka umírá, odchází ode všeho pryč. Stává se pilotem, neboli tím, co měl od dětství nejvíce fixované ke svému jménu; létá daleko na sever. Ana prchá za polární kruh, který se jim stal určitým středobodem existence. Ve vzduchu visí setkání dvou lidí, jejichž citový život nikdy nebude normální. Tvůrci využívají bizarních situací a absurdních rozhodnutí postav k zrcadlení nesmyslnosti a osudovosti těch vztahů, které člověka pohlcují, ale nedovolují mu pro vlastní odlišnost pokračovat běžnou cestou. Otto s Anou tak putují na sever, očekávajíc toho druhého, aniž by museli cokoliv svým blízkým přiznávat. Stačí jim dostatek vzájemné podobnosti. Některá dějová odhalení se zdají být zbytečná, přesto se z nich těšíte - viz celá linie s německým pilotem a rodinnými souvislostmi. Scénář je jedním velkým řetězcem drobných překvapení, setkání i míjení se, uzavírajících se kruhů, přičemž poetika "beze slov" se k závěru stává jedním velkým tragikomickým kolotočem. Film mi slzy v očích nezanechal, ani mě nijak zvlášť emocionálně nedrtil, přesto pro svůj obsah i zpracování zůstává velkým zážitkem. Jo - scéna v prodejně s kupováním srdce je dokonalá. (08.11.2008)