Kikudžiro

Další skvělý fim od mistra japonského filmu Takeshiho Kitana. Kikudžiro je jemný film o cestě kluka, který hledá mámu a divného, nezdvořilého, nezodpovědného, neschopného a hloupého, ale přeci jenom citlivého chlapa. Během cesty se mezi nimi vybuduje silné pouto. Film mě rozhodně ani chvíly nenudil, jen ty dlouhé pomalé záběry, mě ke konci už chvílema štvali. (27.01.2005)

I přesto, že Kikujiro urazí a okrade snad každou postavu ve filmu, tak je tohle asi jeden z nejmilejších filmů všech dob. Meditativní cesta plná kitanovsky bizarního humoru, ale i dojímavých a procítěných scén, které fantastická hudba Joea Hisaišiho pozvedává na úplně novou úroveň. Uznávám, že japonský humor nemusí být pro každého, ale s kým ani trochu nehne legendární scéna na pláži, tak ať už neočekává, že se někdy dojme během sledování filmů. "Něco mi spadla do oka" count = 5x. 100% (11.09.2013)

Tohle byla láska na první pohled. Takeshi Kitano je umělecký génius. Představte si ho jako Taika Waititiho, který není magor, má soudnost a je o třídu lepší. No a do toho umí natočit i drsnou gangsterku nebo sanurajský epický opus, kde lítají hlavy.  Tady si natočil před 30 lety milou buddy road movie se strasnym nepristupnym idiotem a bezelstnym malým klukem. Ano, toto jsme tu měli stokrát a stejně mne to v japonském podání dostalo. Je to své, dojemné, vtipné a stejně do mělo momenty, kde jsem kroutil hlavou nebo odvracel zrak. Hodně tomu pomáhá podmanivá hudba Dzoa Hisaisiho, což je dvorní skladatel právě Kitana nebo studia Ghibli a jeho hudbu znáte i když to nevíte a je mi obří záhadou, proč nemá Oscara... 10/10 Nabízí se srovnání Kitana s Woody Allenem, Wesem Andersonem a podobnými autorskými samorosty, ale ať se nikdo neurazí, on je mnohem komplexnější a ja se moc těším na jeho filmy co jsem ještě neviděl. (25.10.2023)

Když jsem před časem viděl z dílny Takešiho Kitana jeho akční krimi thrillery z přelomu 80. a 90. let, nedovedl jsem si vůbec představit postupný přechod pana režiséra např. až k takto poetické komedii s dětským hrdinou... a ona je tohle (snad až na jednu drsnější příhodu s pedofilem) vážně milá a příjemná záležitost, která se často nenásilně blíží k dojemnému filmu pro celou rodinu. Současně však Kitano v Kikudžirovi nadále zachovává svůj pomalý styl s věčně bloudící postavou a také přímočárým svérázným humorem (který je zde podobně jako v Sonatine přítomný někdy i ve střizích během nečekaného sledu záběrů). Na začátku cesty či seznámení s novými lidmi tu pokaždé figuruje nejistota, váhání, napětí... nenastane-li odmítnutí, z nutnosti pobýt spolu se vyvíjí vzájemné hledání a s typickým „kitanovským“ humorem, ke všemu opět s panem režisérem v hlavní dospělácké roli, se pak nalezení proměňuje v nejednu odzbrojující rošťárnu. Na styl plný pomalých poetických scén (mj. z podmanivého přímořského prostředí), často s náhlými skoky do takto spontánního humoru, jsem si chvíli musel zvykat, ale podařilo se mi naladit, že mi ve výsledku trochu překážely jen ty podivné snové sekvence, které mi až na tu poslední do zbytku atmosféry filmu příliš neseděly (nejvíc ta s opětovně se objevujícím pedofilem). Oproti tomu se mi hodně líbilo uvádění jednotlivých kapitol barevnými obrázky s psaným titulkem z hravého dětského pohledu. Inu, strejda dělá (také) blbiny... Oceňuji, že skrze strýčka Kikudžira coby poutníka na cestách, rovněž strádajícího a hledajícího, vysílá film rovnocenné poselství směrem k dětskému i dospělému divákovi. [85%] (28.06.2023)

Krásný film. Rozhodně se mi ze všech zhlédnutých filmů od Kitana líbil nejvíce. Přitom právě Kikudžiro se žánrově od filmů Takeshiho KItany liší nejvíce. Nenechte se zmást, na Yakuzu taky dojde ba pouze epizodicky. Kitanův rukopis je opět znatelný, pomalé, poetické plynutí děje a tentokrát zapojuje bizarní vedlejší postavy a zábavnou road movie, které je rozděleno do epizod. Kitano skvěle balancuje s dávkou humoru, vážnosti a ryzí krásy. Do toho návykovou hudbu a máme tu japonského Kolju za plný počet :) Doporučuji ke zhlédnutí! (29.08.2012)