Raztubyl

Žádný jiný film jsem za život neviděl tolikrát jako tenhle, snad jen Dobrodružství Rabína Jákoba by se mu mohlo přiblížit a to jen díky tomu že jsem ho měl nahrané na stejné VHSce hned za Superpoldou. Už si ani nepamatuju čím mě tenkrát tak zaujal ale možná je to díky tomu že ve filmu téměř nejsou hluchá místa, od úvodní scény v indiánské vesnici až po závěrečný let na bublině se pořád něco děje. Ani moc nevadí absence Buda Spencera protože Ernest Borgnine je taky mimořádný sympaťák a nechybí ani tradiční Hillův záporak Sal Borgese. Dost se mi líbi i ten 70's soundtrack, úvodní písničku jsem po dlouhé době odněkud stáhnul a poslouchal ji hodně dlouho. Hodně filmu pomohl taky skvělý český dabing se kterým mi to doma nahráli někdy v devadesátých letech z Primy, naopak na dvd od vapetu je bohužel ten nejhorší dabing co jsem kdy v nějakém filmu slyšel.

Úžasný pomalý film o putování malého chlapce a jeho hrubiánského strýce za maminkou kterou nikdy neviděl. Když jsem si ho pouštěl, nečekal jsem nic extra vtipného protože Kitana jsem znal spíše z jeho kriminálek, nicméně tímto dílem mě definitivně přesvědčil o svém umu - už dlouho jsem se u nějakého filmu nenasmál tak jako u Kikujira. Neskutečně vtipné scény se střídají dojemnými a do toho hraje nezapomenutelná hudba Joe Hisaishiho.

Nejspíše doposud nejlepší thajský film co jsem viděl. Až neuvěřitelné, že tohle natočil stevard Thai Airways jako svůj debut. Stylově natočená hudební komedie, na které je vidět že si režisér opravdu vyhrál s každým detailem. Navíc opravdu vtipná během celé, více než dvouhodinové stopáže - některé scény, obzvláště první koncert skupiny, jsou témeř geniální :) Příběh není kdovíjak originální, nicméně film stojí především na skvěle zahraných hlavní postavách, obzvláště na cvoku Khungovi a oběti jeho pochybných nápadů, Pedovi - výrazy jeho tváře v některých situacích jsou dokonalé. Dost originální jsou klipové hudební vsuvky, ve kterých se po boku hlavních hrdinů objevují nejznámejší thajské skupiny posledních deseti let, od Sek Losa po v současnosti nejpopulárnější Bodyslam. Soundtrack je fakt povedený, thajskou hudbu jsem nikdy moc neposlouchal, nicméně po shlédnutí SuckSeed jsem si musel sehnat pár alb.

Jedna z nejlepších komedií co jsem kdy viděl, i když pravda že Yaguchiho lehký humor asi nesedne každému. Mě však sedne velmi, navíc je film z mého oblíbeného prostředí letiště a ještě k tomu s Harukou Ayase v jedné z hlavních rolí. Žádne záchvaty smíchu sice nepřivodí a některých vtípku jsem si všiml až napodruhé, avšak film by v mých očích obstál i jako obyčejné drama. Líbí se mi s jakou profesionalitou režisér přistoupil ke stvárnění provozu na letišti i v letadle, něco takového bohužel není zrovna běžné. A potěšilo i cameo kapitána ze seriálu Attention Please :)