Kikudžiro

Dojemný příběh chlapce putujícího za svou matkou Takeshi opepřil tím, že do něj přidal sám sebe. Jeho věčně ubrblaný a nadávající strýček je nejspíš poslední člověk na planetě, kterému by kdokoliv svěřil dítě. On je to tak trochu takový japonský KOLJA, který tolik netlačí na city. Jen je hravější (část s motorkáři a spisovatelem u jezera byla jako návrat do dětských let) a možná i neuvěřitelnější. Osobně mi tentokrát trochu nesedli snové sekvence a možná zbytečně zdlouhavý začátek. (22.07.2012)

Masao zjistí, že všichni kamarádi ze školy odjeli na prázdniny a rozhodne se, že pojede za mámou, která žije v jiném městě, ale protože nemůže jet sám tak mu kamarádka jeho babičky dá jako doprovod svého hulvátského manžela. Hned od začátku je jasné, že s tímhle strejdou jako doprovodem ta cesta nebude vypadat asi jako sednutí na autobus a vystoupení v cíli cesty a díky jeho chování se celou dobu dostávají do velmi komických situací. Na cestě za mámou se dopravují různými způsoby kromě nějaké normální vlakové nebo autobusové dopravy a vždycky to vede k velmi humorným situacím, protože Kitanův strejda je asi jeho nejupovídanější role, jenže když otevře pusu, tak je to obvykle důvod proč se dostanou do problémů, ze kterých se ale vždycky skoro až zázračně dostanou, jako například ve scénách v hotelu, s řidičem kamionu a dalších. Na cestě se setkají s různými dalšími lidmi jako třeba mladá dvojice, co je kousek sveze a pak si s nima hrajou na louce nebo hodný strejda a strejdové špekoun a plešoun, se kteří přinesou další spoustu humorných scének. Do toho je tu pak ještě i pár zajímavých snových scén malého spícího Masaa, kdy se Kitano snažil zpracovat jak můžou vypadat veselé i strašidelné sny malého kluka. Do toho ještě i pár dojemných scén a je z toho asi nejvtipnější a nejmilejší road movie komedie vůbec. :) (05.08.2010)

Mě to nebavilo. Přisprostlej a hrubej (ale v jádru samozřejmě hodnej) chlápek doprovází malýho kluka na cestě za matkou, kterou léta neviděl. Do toho ve statických záběrech jeden nebo oba sedí, stojí, občas chodí, jednou plavou a jednou dokonce žonglují. Sem tam je to vtipné, občas tam probleskne trocha hravosti (mezititulky) a skoro pořád do toho hraje takovej ten klasicky zaměnitelnej ucajdanej japonskej hudební motiv. A na konci se samozřejmě sblíží a slíbej si, že se třeba někdy sejdou v sequelu. Každopádně pokud vám přijde legrační sledovat nahatýho plešatýho Japonce, jak se houpe na laně, tak je to film pro vás. (27.06.2019)

Další skvělý fim od mistra japonského filmu Takeshiho Kitana. Kikudžiro je jemný film o cestě kluka, který hledá mámu a divného, nezdvořilého, nezodpovědného, neschopného a hloupého, ale přeci jenom citlivého chlapa. Během cesty se mezi nimi vybuduje silné pouto. Film mě rozhodně ani chvíly nenudil, jen ty dlouhé pomalé záběry, mě ke konci už chvílema štvali. (27.01.2005)

Napriek tomu, že Takeshi Kitano sa nechával často unášať kamerou ( s ňou spojené prehnane dlhé zábery ) a hudba bola v mnohých miestach zbytočná , sa nedá uprieť že ide o jedinečné roadmoovie. Nápaditý humor, skvelá poetika, emotívne momenty. Napätie a gradácia stratí v istom momente zmysel, ale tým by som veľa prezradil. Úžasný príbeh dvoch chlapcov rozdielneho veku, ktorí sú si podobní ( a divák by si to všimol i keby to " pán " nepovedal. ) . Cesta, kde sa jeden učí od druhého , pričom im spoločnosť robia rôznorodé vedľajšie postavy. Na istých miestach film síce postráda logiku , no všetko ospravedlňuje to, že sa to žánrovo radí i ku komédii. Veľmi príjemný zážitok. (14.12.2012)