Upírska akadémia

Předloha Richelle Mead je v rámci žánru young adult vampire fiction celkem inovativní a stravitelnou záležitostí. Oproti ujetým teenage upířím škvárům typu Prokletý dům se totiž nese na tak trochu méně trapné vlně - zápletky se tváří o něco uvěřitelněji, postavy trochu barvitěji a prvních padesát stran knihy se snaží člověka oblbnout rádoby propracovanějším fantasy světem. Díky tomu se film - oproti nechvalně proslulému Stmívání - mohl svézt na vlně svižnějšího vyprávění, o chlup zábavnějších postav a fantasy vizuálu typu Bradavice. Místo nemohoucí Belly divák dostal ukecanou, kousavou a bojovnou Rose a její blond alter ego Vasilissu (latentní lesbický podtext člověku prostě neunikne), namísto zaláskovaného vztahu upír-člověk celkem přijatelnou vedlejší linii dhampýrka - dhampýr a ze střední se stalo místo, kam by se nestyděla chodit ani Hermiona. Bitching i vtípky nikdy nejdou za hranici trapnosti, místo uplakanosti, procítěnosti a hry na velký funkční fantasy svět (všichni víme, že by do toho domku stačilo fouknout a on by se složil) se autoři rozhodli realisticky přivřít obě oči a zavtipkovat si sami nad sebou, upíří popkulturou a ve výsledku i samotnou Meadovou. Vznikla tak adaptace, co si nebere servítky, ale zároveň nezvládá samu sebe. Herecké výkony (snad kromě Rose Hathaway) působí strnule a divadelně - hlavně děda Viktor (kterak odhodí plášť a začne juchat uzdraven) a Kirova jsou na tom vážně, ale vážně špatně. Casting se nejspíš odehrál potmě, i co se vzhledu herců týče - Dimitrij působí jako všechno možné, ale rozhodně ne jako main lover celé série, Christian namísto slizkého, černovlasého ani-tyčí vzhledu dostal do vínku ksicht Edwarda s nezlomeným nosem, k dědovi Viktorovi no comment. Styl vyprávění (a na efekt úpravy) dovršil tragédii započatou ksichtem Dimitrije - jednotlivé záležitosti se na člověka sypou v takové rychlosti, že je nestačí pobírat ani on, ani postavy ve filmu. Stejně jako kniha tak film působí jako jedna velká otravná expozice, která se uvedení do minulosti snaží vynahrazovat prostřihy do současnosti (slepence jsou boží! pojďme to ještě víc zamíchat!). Posledním stříbrným kůlem do srdce celé záležitosti je pak srdceryvně americký "get-out-of-my-way-bitch" proslov Lissy, který už - bohužel pro tvůrce - nepůsobí ani parodicky, ani vtipně, jako spíš prvoplánově, uboze a naprosto idiotsky. Co naplat - udržet si kousavý nadhled po celý film je v případě teenage upířiny setsakra těžké. Patetické proslovy jsou naproti tomu setsakra jednoduché (a sát si krev z vlastního zadku přece taky není od věci, teenageři to unesou). (10.03.2014)

ačkoliv by si člověk řekl,že prznění upírů nebude věčné,vypadá to,že bude.Na druhou stranu tohle je mnohem menší zvěrstvo než Stmívací sága,už jen proto,že je tu méně patetického řečnění (i když ne o moc) a hlavně je tu Zoey Deutch,jejíž sympatická a místy solidně hlásící postava jako-by sem vůbec nepatřila.Zbytek obsazení soudruhů upírů už ovšem dokonale kopíruje již zmíněné a není moc o co stát.Na jedno podívání mi akademie narozdíl od Tvajlajtu nezpůsobila psychickou újmu,ale po pokračování (pokud bude) se opravdu shánět nebudu...40% (14.08.2014)

Nikdy, ani v těch nejstrašnějších nočních můrách, jsem si nedokázal představit, že jednou uzřím něco, co může posunout už tak zrůdné hranice Tvajlajtu ještě hlouběji do páchnoucích kliček tlustého střeva. Mezi nekulturními, slaboduchými hovady už tolik populární žánr „Jang end restles koksakrs“ získal zcela novou dimenzi, dimenzi, která smrdí gangrénou, vzniklou šťouráním se špinavými nehty ve zhnisaných ranách po kousnutí homopýra. Dimenzi, co se nachází až daleko za už tak vzdálenými krajními mezemi naprosto bezduché debility. Nevěřím, že k tomuto svinstvu existuje jakákoliv knižní předloha. Pokud ano, měli by nechat autorku včetně nakladatele okamžitě bolestivě vykrvácet, protože si teď paní Majerová musí připadat jako Hemingvej. Tak si to opět trochu shrňme. Hlavní hrdinka, mimochodem ultranesympatická, přehrávající, zpruzená piča, které jsem měl celou dobu chuť šlápnout na xicht okovanou podrážkou, je Tapír. Tedy vlastně Thapýr, abych přesně dodržel terminus technicus pseudomykologické plísně, vykultivované pouze za účelem rádobymysteriózního čvachtání náctiletých emokrav. A náš milý Thapýr studuje kakademii plnou tak skvostných homopýrů, že proti nim i Patyzón vypadá jako prudký heterák, ve které zrovna houstne stolice, protože se zlí Oioiové rozhodli prudit mírumilovné Morgoie. Neštěstí je tu také sličný a charakterní rumunský gymnasta Popescu, který všechny chrání a jemuž může Thapýr romanticky usilovat o věneček, a to i navzdory nepřízni upjaté ředitelky Komanečiové. Oioiové však příliš neotravují, asi zrovna někomu pijí krev v jiné pičovině, a tak má holka spoustu času pořádně to na něj rozbalit, přičemž může své kroky dokonale rozebrat se svou nejlepší kámoškou, morgoiskou princeznou Takyvulvou. Celou dobu tedy bloumají po chodbách a trousí dialogy, které by duševně zdravá, sedmnáctiletá dívka nevzala do huby ani po koňské dávce THC a sem tam předvedou karate, za nějž by se nemusel stydět ani Hrošík liberijský. Nic víc, nic míň. Prostě dokonalý zástupce komerčně vyhajpovaného homožánru, po jehož shlédnutí/přečtení musí každý soudný divák/čtenář několikrát bolestivě praštit hlavou do zdi, aby se ujistil, že se mu to zvěrstvo opravdu jen nezdá. Takže, je-li vám více než dvanáct inteligentních let, lajkli jste onu údajnou „knihu“ nebo ohodnotili toto bezprecedentní svinstvo více než jednou hvězdou, je u vás téměř devadesátiprocentní předpoklad dalšího patologického vývinu a následné společenské neprospěšnosti, tudíž byste měli být ohleduplní a okamžitě se zabít. Nejlépe stylově tak, že si nahryznete zápěstí a vysajete se dosucha. A nebojte se, u samosajů nehrozí, že by se posléze proměnili v ještě většího debila! (01.07.2014)

Je jasné, že kouzlo knihy se na plátno převést nepodařilo, ale i přes brutálně zanedbanou reklamní kampaň a zmršenou zelenorůžovou propagaci tohle je jedna z těch povedenějších young adult knižních adaptací. Za průměrně dobré hodnocení tento film vděčí hlavně úžasnému humoru, lehkosti, s jakou je podán středoškolský upíří život a celý fantasy svět, a také úžasné Zoey Deutch (dhampýrka Rose). Rozhodně bych hned šla do kina znovu. (Hodnotím až teď, jelikož ještě 14dní po předpremiéře v kině Atlas se nedalo hodnotit.) (15.03.2014)

Pro upíry mám od dětství slabost, takže jsem neváhal a přečetl si první díl úspěšné série. V českých kinech film prosvištěl rychlostí zvuku, takže jsem tohle promeškání dohnal až na služební cestě ve Vídni. V sále sedělo pět diváků, což ve mně vzbudilo neblahé tušení, že se tahle filmová adaptace nesetkala s diváckým úspěchem a může následovat osud např. Zlatého kompasu. Přitom by to byla velká škoda, neboť se domnívám, že se film opravdu povedl, nenudil jsem se. Jestli se budou "chytat" i diváci, kteří knihu nečetli, úplně nedokážu posoudit. Zoey Deutch je pro roli Rose jako stvořená, Francouzi určitě v komentářích použili slůvka "craquante". (01.04.2014)