Dotyk zenu

Autor příspěvku v knize 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete nazval tento úžasný film Rosettskou deskou žánru wuxia. Tedy něčím zásadním, co pomáhá pochopit a definovat další filmy daného žánru (Rosettskou desku našli Napoleonovi vojáci v Egyptě a na jejím základě rozluštil Champollion hieroglyfy). Český překladatel si s pojmem zjevně nevěděl rady, proto z něj udělal Rosettu Stoneovou žánru wuxia. Na kráse a působivosti Doteku zenu to naštěstí nic neubírá. (11.02.2009)

Je to až neskutečné, že některé filmy prostě nestárnou. Samozřejmě, ta vizuální stránka trochu stárne, ale příběh tohoto skvělého wuxia filmu je prostě pořád výborný a pořád vás dovede strhnout i po takové době. Ano, ta stopáž se na první pohled může zdát přetažení, ale ve skutečnosti tomu tak není a film vás bude bavit, samozřejmě za předpokladu, že máte ke kung fu nějaký vztah. (30.06.2015)

Celý čas som rozmýšľal, z koľkých príbehov, resp. motívov sa tento príbeh skladá. Na začiatku je tu pekný pokus o ´´ducharinu´´, potom trocha tej ( zbytočnej ) romantiky, neskôr príde wuxia, následne akési revenge či exploitation. Ani jedno ale nefunguje. Či je to problémom zbytočného naťahovania minutáže, alebo proste neschopnosťou tvorcov pracovať s tak komplexným námetom, každopádne to tiahne do podpriemeru. (04.05.2019)

Dotek zenu je o písaři Ku, slečně Yang, která je vystavena hrozné budoucnosti … Spletitý příběh promísený duchařskými povídačkami, bojovým uměním až k rozhřešení problému, který spočívá v nelehké budoucnosti slečny Yang. Bude nakonec spravedlnost po odplatě znovu nastolena??? První část filmu odsýpá velmi pomalu, takže místy nudí i přes napínavé okamžiky. Ale jen první čtvrt hodinku, potom se vše obrátí a divák začíná víc rozumět indiciím ze kterých si postaví prozatímní dějový celek… než se vlastně vůbec divák dostane na samý konec příběhu. Mě film začal bavit právě ke konci první části na kterou navazovala část druhá – konečná. Když bych měla hodnotit tento film ze všech obdobných filmů (s tématem bojového umění, zenu apod.), které jsem měla možnost vidět musím uznat že na svojí dobu (1969) je Dotek Zenu velmi vkusně natočený. Nejvíc jsem byla unešená a zároveň velmi potěšená scénou boje v bambusovém lese. (13.08.2012)

Keď je kráska v nesnázích, môže sa konečne predviesť aj mamičkin nepriebojný synáčik a ukázať, čo je v ňom. Trojhodinový film je popretkávaný viacerými kratšími a dlhšími súbojmi, poväčšinou v lese a tak nemá kedy začať nudiť. Súboje sú možno prestrihávané trochu zmätočne (čo je to ale oproti dnešnému epileptickému strihu), ale cítiť, že bolo pre ich prehľadnosť urobené vzhľadom na možnosti maximum. Dlhšia je iba expozícia, o čom bude film, sa dozvieme až po trištvrte hodine. Záver sa uzavretiu nejakého dejového oblúka, aký by sme na dlhší úvod čakali, vzdáva a prichádza tak k titulnému "dotyku zenu". (28.09.2016)