Šingeki no kjodžin

Recenze se spoilery... Když teď celý kolos skončil, bylo by vhodné celou cestu nějak zhodnotit. Attack on Titan je na začátku zcela něco jiného než v co se to ve výsledku vyvine. Suspense část zde hraje velkou roli, prakticky tu největší a Isayama dokázal vybudovat z obyčejného příběhu o titánech vs lidech gigantickou mašinérii v jednom obřím bootstrap paradoxu, který funguje tam i zpět téměř bez chyb. Tohle je něco, co se moc tvůrcům nepodařilo. Někteří dnešní scénáristé a autoři knih mají štěstí, když udrží podobně náročný příběh 40 minut ve filmu nebo v 1 vydání knihy. Isayama to zvládal po celé tyto dlouhé roky. Počátek cesty v podobně 1. větší série je pro některé větší sousto, problém je v tom, že je potřeba se skrz to prokousat i když tam mají některé díly nudnější pasáže. Celý ten položený základ se totiž odehrává v 1. sérii odkud se pak odvíjí logika do konce anime. Jakmile Eren začne více používat svého Attack titana, příběh se začne hýbat dost svižně kupředu a kdo se nechytil na začátku, tak už nemá šanci se chytit dále, proto je 1. série důležitá, zde to ale hodně lidí dropne a už se k tomu nevrátí. Skrz 2. sérii se dostáváme k adaptaci části mangy, kde Isayama začíná házet nápovědy a nenápadně pošťuchovat diváka k onomu suspense rozuzlení příběhu a pointy zdí, titánů a Erena. Jakmile je píseček připravený, ve 3. sérii to vše bouchne a celá pointa příběhu a osudu Erena se dere neskutečně rychle dopředu, kde každý díl prakticky dává divákovi cokoliv co chce: další příběh, akci, strategii... Za mě určitě nejlepší část celého anime, kdy Paradise island objeví vnější svět, pravdu o titánech a Eren zjistí pravdu o sobě. 4. série se pak už nese víceméně na vlně dohry důsledků z chování národů mimo Paradise island. Eren je příběhově s Mikasou hozen do takových situací, že člověk má opět zábavu z několika pohledů a může si vytvářet vlastní názor a domněnky, které anime ve finále stejně jako vždy předčí. Válka ostrova s vnějším světem a vyvolání rumblingu je docela šílená jízda, kde Isayama si dal vážně hodně práce s character developmentem jednotlivých postav a dotáhl každou z nich do dokonalosti. Ať už Erwina posmrtně, epický odchod Hange nebo i změnu pohledu Leviho. Závěrečná epizoda bohužel trochu nalomila kontinuitu logiky a příběhu a celého bootstrap paradoxu, který Isayama vytvářel, ale anime dostalo decentní a úctyhodný konec, který končí v lidském cyklu lásky a nenávisti a s Mikasou u Erenova hrobu, kdy Eren přesně věděl, jak to dopadne, ale snažil se udělat to nejlepší pro své přátele. Ve výsledku se jedná asi o nejlepší suspense anime, co člověk může najít a určitě bych to doporučil i jako návrh pro lidi, kteří anime neholdují. Anime odměnilo dlouhodobé diváky, kteří neztratí pozornost po 1 dílu a naservírovalo vážně dost komplexní a velký příběh, který stojí za všechen ten čas. Samostatnou pozornost a uznání si myslím zaslouží i hudba a animace, které jsou jednoduše perfektní po celou dobu tohoto anime. (09.11.2023)

Osobně se neřadím ani k jedné straně "fanoušků" tohoto anime. 1 strana, především manga enjoyers, silně kritizuje konec anime, 2. strana pak jede spíše v duchu nostalgie a hodnotí konec až přehnaně kladně. Konec byl vskutku decentní a AoT celkově patří k jedněm z nejlepších anime vůbec, především u mě si to vysloužilo oblibu díky své suspense části a logice. Ovšem poslední 2 díly nejsou tak černobílé, jak se někteří snaží poukázat. 1. část speciálu byla téměř dokonalá a určitě přihrála hodně možností pro tento závěrečný díl. Ovšem Isayama sám ve svém příběhu udělal několik děr, které se počas tohoto stejného dílu snažil zalepit. Obecně oceňuji příštup MAPPA k celému přetvoření mangy do anime, který se nad míru vyvedl. Nelze ale ignorovat některé detaily ze závěrečného dílu, které nedávají smysl. Isayama se totiž v celém AoT snažil o tzv. bootstrap paradox, který se mu více než jen vyvedl. Celou věc dotáhl opravdu do dokonalosti a zlomový bod v 3. sérii je hodně znát. Neznám člověka, který by si tuto část neužil. Ovšem Isayamův bootstrap paradox přestává fungovat v posledním díle, kdy se některé věci dají vysvětlit možná jen tím, že si Eren sám sobě mazal vzpomínky jako dítěti. U něčeho to nelze vysvětlit ani tímhle. Jeho motivace k armádě, jeho postupování dál příběhem... Konkrétně plot twist ohledně jeho matky v posledním díle nedává absolutně žádný smysl, jakožto to nabourává celou logiku, kterou Isayama budoval. A i když to neničí pointu anime ani jeho závěr, že lidstvo je v cyklu a vždy tu budou války a vždy se celý cyklus agrese, míru, přátelství a boji o vlastním přežití bude opakovat znovu a znovu, tyto detaily jsou důvodem, proč poslední část neskončila u mě jako 10/10 epizoda. Rozhodně to ale není špatný konec, je velmi důstojný k tomu, co Isayama vybudoval a dost anime kousků by si mohlo o takovém konci nechat jen zdát. Ve finále jsem možná radši, že ten díl obsahuje pár chybek, protože nemusím těžce nést, že AoT skončilo a zároveň to nebylo ani špatné, aby se mi to znechutilo. Možná přeci jen v tomto případě něco špatného bylo pro něco dobré. A upravené dialogy z mangy, které byly trochu více krkolomné a ne úplně osvětlovaly vše, jsem si v anime užil mnohem více. See you later, Eren. (09.11.2023)