Šingeki no kjodžin

Epické, obrovské, kolosální a hlavně drahé ! Takhle masivní audio-vizuální nářez se opravdu nevidí každý den. Koukám, že lidi, co dávají maly počet hvězdiček mají problém s tím, co já považuju za veliký klad - emoce. Líbí se mi, že konečně někdo ukázal, jak by se asi lidi (v tomto případě hlavně kadeti vojenské školy) chovali, kdyby viděli, že (v mnoha případech poprvé) stojí proti něčemu, co lidi likviduje po desítkách do minuty, a i zkušení vojáci mají celkem problém takovou hrozbu sundat. Jak jsem již zmiňoval, co se prezentace týče, tak je to asi to nejlepší, co jsem u anime viděl. Soundtrack je na tom ausgerechnet úplně stejně ... důkazem budiž husí kůže, která se dostavovala minimálně 3x za díl ! Military nadšencům, kterým se líbila třeba Hvězdná Pěchota, rozhodně doporučuji ... ostatně jako všem ostatním, kteří chtějí vidět něco opravdu NAŘEZANÉHO ! (16.10.2014)

OK. Můžu uznat, že výchozí premisa je relativně neokoukaná, že je celý ten svět docela hezky vymyšlený (od společenskopolitických struktur až po drobné technické vychytávky), že mě další a další směřování děje zajímá..... ALE.. Zároveň je to i neuvěřitelně rozmělněné nekonečným žvaněním, vysvětlováním a pseudofilosofováním. Každá postava si jakoukoliv sebezásadnější situaci musí ve vnitřním monologu stokrát rozebrat. Každá sebeméně zajímavá situace musí být divákovi (jako úplnému debilovi)vysvětlována. Vnitřní sebeanalitické emo-monology postav jsou na jedno brdo a velmi rychle začnou srát.. Režie nemá vůbec cit pro dynamiku a je schopná prdnout doprostřed akce (klidně doprostřed skoku) další pathetický, stokrát omletý monolog nejistého chlapce/dívky (to může fungovat v manga formátu, ale v anime to -v takové míře- nemá co dělat).. Někdy se i pětiminutová akce (nebo prostě jen scéna) roztáhne klidně i na díl a půl protože všechny přítomné postavy si musí vnitřně odříkat co se děje, co se dělo před chvílí, co z aktuální situace logicky vyplývá a jak si je nejistá (nasraná, odhodlaná, nebo vystrašená).. Díky tomu se děj, který by se všemi důležitými situacemi i poctivým vykreslením psychologie postav, zabral maximálně 15dílů, rozsračičkovává v divákově nekonečném utrpení celých 25 epizod a ve finále (jakkoliv otevřeném) by jeden skoro až slavnostně otevřel šampáňo, že je ten porod konečně u konce... Tady se jen potvrzuje, že když dva dělají totéž, není výsledek vždy stejně kvalitní. Děti a teenageři vržení do extrémní situace a nesoucí na svých bedrech tíhu a osud lidstva, nejsou pro japonce žádným novým fenoménem- naopak jde o až obsesivně se navracející motiv s kořeny hluboko v japonské společnosti. Tihle hrdinové mají v hlavě pochopitelně bordel, musí hledat motivaci a vnitřní sílu, musejí se srovnat sami se sebou.. zkrátka a dobře musejí se vnitřně vyžvanit. Ale, je žvanit a žvanit. Když diváka vnitřkem své hlavy provázejí postavy např.z NGE (a že ty toho vnitřně napřemýšlejí mnohem více) je to smysluplná cesta, u každé postavy jiná a hluboká. Postavy AoT spíše kloužou po povrchu a přes všechno to rozpitvávání k nim na konci série nemám o mnoho větší vztah než na začátku.... Ještě teda dám šanci OVAčkám (když už hraný film skončil totální katastrofou). Třeba to chytne drive a hloubku. (22.12.2015)

Attack on Titan po dekádě skončilo a navždy zůstane jedním z nejvýznamnějších počinů audiovizuální tvorby. Nejenže to je seriál, u kterého jsem pocítil fyzickou neschopnost zvednout se od obrazovky, ale hlavně je to seriál, který ze mě udělal anime fanouška a ukázal mi krásy japonské tvorby včetně mangy, protože jsem na konec čekat nevydržel. Právě manga zůstane anime poražena, protože Isayama musel spěchat, zatímco MAPPA nemusela (a díky tomu jsme se dočkali bizáru v podobě “Final Season Final Act Part 2”) a dodala ještě lepší finále díky rozšířeným dialogům. Když se takhle zpětně podívám na plakáty a zavzpomínám na všechny ty zvraty a hlavně ten žánrový i narativní zlom, který to přineslo, tak se vlastně nestačím divit, kam až jsme se dostali. Přiznám se, několik slz na konci ukáplo a já jsem vděčný, že jsem si tuhle jízdu mohl prožít a doufám, že mě ještě někdy něco chytne jako Shingeki no kyojin. (06.11.2023)

Na doporučení jsem zkusil i tohle anime. Není to špatné, ale nejsem moc anime fanda. Nakonec jsem změnil názor. Po pár dílech se to rozjede a dost mě to chytlo. Určitě se těším na další díly a prohloubení mytologie. 1. série se nakonec dost rozjede. Dozvíme se pár nových informací o obrech, ale zbytek se dozvíme až později. Seriál s každou sérií graduje a až ke konci se dozvíme vše o historii lidí a titánů a proč vlastně spolu válčí. Vše začne dávat smysl a my se podíváme i mimo ostrov. V seriálu jsou super zvraty a neskutečně promakané akční scény. Nebojí se zabíjet postavy a má to fakt grády. Některé bitvy se roztáhnou i na několik dílů. Je tam pár časových skoků, takže postavy během seriálu celkem zestárnou. Jsem vážně zvědavý, jak to celé skončí. "Nepijte to víno!" (08.10.2020)

[1. série] Mno. Musím přiznat, že jsem šel do toho s většími nadějemi kvůli hodnocení a tudíž jsem poměrně zklamán. Námět a nápad je doslova epický, nicméně nevyužitý. Svět mohl být rozvinutější a propracovanější. Tak či onak se na to docela dobře dívá, protože animace je top notch a fandové drsnějších výjevů si budou mlaskat, horší je zvuková stopa a příběh. Jak už tu někdo zmiňoval (resp. těch lidí je víc), postavy na sebe nesmyslně křičí (možná je to tím původním zněním?), frekventovaně brečí a hází dost trapný motivační proslovy díl co díl s úmyslem povzbudit (kvalita proslovů je taková, že to uchvátí mentálne zpomalenější obecenstvo). Děj se za celých 25 dílů skoro nikam neposune a moc věcí se ani nevysvětlí. Hlavní postavy jsou místama otravné jak komáři (Eren je půlku seriálu na facku, Armin jako místní génius, který vymýšlí plány, které vymyslí i nově nastoupivší na základku) a ak jedině, co vskutku stojí za to, jsou bitky. Bitky...spíš doslova řežby. Těch se nám naštěstí dostává vskutku mnoho a jejich propracování je dechberoucí. Jelikož jsem to v půlce měl sto chutí zabalit a poslat do večných lovišť, tak nejen za konec, který docela gradoval a zachránil aspoň trošku dojem z jinak matného dojmu, musím vyzdvihnout naprosto perfektní opening. (21.03.2015)