Ray Donovan

Tak tohle mě zatím dost baví !! Další výborně obsazená showtimovka s roli si dost užívajícím Lievem Schreiberem na čele, byť tedy Jon Voight po jakési pauze přichází s hereckou kreací slizkého otce tak luxusní, až mrazí, příběh Raye Donovana, jakéhosi čističe, který potvrzuje starý známý paradox s kovářovou kobylou, co chodí bosa, protože mlčenlivý Ray zvládá řešit jakýkoli problém vyjma těch svých.. A že mu jeho rodina dává hodně zabrat !! Moc kladných či vyloženě sympatických charakterů tu jeden nenapočítá, ovšem výborně to funguje.. A Ann Biderman platí za velkou jistotu, takže o scénář se není třeba bát.. Nuže, uvidíme..;) V důsledku velmi zábavná a silně návyková záležitost.. Takový můj seriálový nikotin.. (16.05.2016)

Ray Donovan aneb „pan Wolf, co řeší problémy odvrácené tváře Hollywoodu“ a jeho melouchaření mezi smetánkou v LA, kdy se snaží vybalancovat osobní život s ne vždy striktně legálními prácičkami (čti drogy, vraždy, milenky) pro mafiány, bezpečnostní složky, celebrity, porno magnáty a kdo ví koho ještě stylem „já na bráchu, brácha na mě“ a tak jako slepička běhá (resp. v jeho případě jezdí v meďáku) od rána do noci po LA a tu vydírá, tu uplácí, tu ututlává, tu přistihává inflagranti, tu někoho majzne a tu zakopává mrtvoly. Aby toho snad neměl málo, tak ještě musí řešit problémy své rozvětvené vyvedené rodiny, kde co jedinec, to vykuk a potíže na dohled. A do toho všeho jeho střelený taťka, dlouholetý to mukl a bývalý gangster buran/poskok, co neví co se zbytkem života v okouzlujícím podání Jona Voighta. Dokud/pokud je na scéně jeden z dua Ray/Mickey, tak tomu nelze co zásadnějšího vytknout; nechybí tomu napětí, zvraty, nápady, vývoj postav ani tempo. Problém (a to tak že zcela zásadní) je, že mají prostor tak přibližně ve dvou třetinách jedné každé epizody. Zbytek zabírají vztahové peripetie Rayových bratrů, první lásky dcerky či eskapády nezvedeného synátora a podobné zhůvěřilosti, které samozřejmě jdou pojmout i zajímavě a nosně, to zase ne že ne, ale představte si vatou vyplněné rodinné pasáže z pozdějších sezón Dextera či Homelandu (když už jsme na poli tvorby stanice Showtime). Udělalo se vám blivno? Tak tady je to to samé, jen o poznání horší, protože zdejší vztahové segmenty jsou podány tak, že by to neprošlo snad ani v pozdějších notně vyvanulých řadách Beverly Hills 90210. A co hůře, přešlapují na místě a to ne v rámci několika epizod či snad jedné série, ale klidně po několik sezón. Chtěl bych vidět tu hlavičku, která přišla s konceptem „budeme mít respekt vzbuzujícího drsoně, co se v jedné scéně ohání basebalkou a pak střih, budeme se věnovat dceři a jejím SMSkovacím flirtům a muchlování a to ne v jednom díle, ale po několik sezón, z toho budou diváci paf a nedočkavostí nebudou moci dospat, jestli u toho rappera uspěje či ne“. Ovšem není to jen o dcerce, její brácha, jejich matka i Rayovo příbuzenstvo jsou to samé v bleděmodrém. Čili platí, že cca dvě třetiny epizod/sérií/seriálu jsou na plný počet a ta zbylá třetina hluboko pod hranou snesitelného odzívatelného podprůměru. Přesto to jako divák s multitaskingujícím Rayem táhnu již několikátý rok, protože jakkoli mi výše uvedené pije krev, tak žánrová (zpočátku notně rozdrobená) linie za sledování chtě nechtě stojí a s postupujícím časem dokonce čím dál tím více. (11.07.2016)

2. série Moc dobře jsem věděl, proč jsem se do tohoto světa vracel po půl roce a podobně dlouho dobu bude trvat, než celou exkurzi dodělám. Říkal jsem si, jak tvůrci chtějí po první sérii naskočit do rozjeté vlaku. Nenaskočili, protože v něm dál jedou a pokračují v nastaveném tempu i směru, postavy hází ještě do zoufalejších a bezvýchodnějších situací a problémů, přičemž tentokrát už neušetří vůbec nikoho. (Netflix) (31.05.2016)

Na Raye Donovana jsem si nevzpomněl, jak je rok dlouhý. Navíc jsem ani neměl potřebu jet druhou sérii souběžně se zámořím, takže mě ihned napadlo, jestli jsem celý projekt trošku nepřechválil. Naštěstí opak je pravdou a druhá série strká tu první do kapsy. Rayovi se začíná bortit vybudovaná pozice a musí začít nekompromisně pálit mosty nejen s kolegy, ale i rodinnými příslušníky. Životní linky jeho bratrů dostaly více prostoru, jsou propracovanější a se silnější dopadem na diváka. Konečně to schytají i postavy, ke kterým už máme vybudovaný vztah a jejich odchody jsou tak emocionální pecky. Voight je stále famózní a nesmělé výkřiky o jeho životní roli nejsou rozhodně jen tak do větru. Díky množství vedlejších postav se Ray dostává do nekonečného kolotoče průserů, ale zároveň je vše krásně přehledné a na sebe logicky navazující. Pro mě byla jasným vrcholem rodinná oslava a hlavně její finále. Kdo má dar působit podobné rozkoly, tak u samotného závěru zažije nirvánu. 1. série: 85%, 2. série: 95%, 3. série: 90%, 4. série: 85%, 5. série: 80%, 6. - 7. série: 85%. (17.10.2013)

To, co v první sérii bylo dobrý, se ve druhé změnilo ve skvělý. A to skvělý ta třetí dotáhla do vynikajícnosti. To jednoduše znamená, že čtvrtá musí být dokonalá. A věřím, že i bude. To, co se v tomhle seroši děje, to je neobyčejný. Nejen, že jedny z nejlíp vykreslených charakterů televizní historie hrajou svoji perfektní hru na pravdu, lež, lásku, přátelství, zlobu a nenávist v perfektním obsazení, ale ještě k tomu přidají další perfektně obsazený perfektně vykreslený vedlejší postavy, který tak perfektně pokurví celej ten perfektní příběh, což mě prostě udělalo. Hotovka. RayRay - Nejvíc nejlepšejší seroš. (02.10.2015)