Las cosas Como Son
Things the Way They Are
Obsahy(1)
Samotářský mladík pronajímá pokoje a při tom se seznámí s velmi otevřenou dívkou, která ho vtáhne do svého života. Chilský film, vyznamenaný Nezávislou kamerou na MFF v Karlových Varech. Chilský film nebývá moc často zastoupen v nabídce kin ani na televizní obrazovce. S nástupem kinematografií třetího světa v šedesátých letech se u nás objevila díla některých levicově orientovaných chilských režisérů, např. Miguela Littína (Svědectví obce Marusia, Náprava dle metody, Vdova Montielová), Helvia Sota (Prší na Santiago) nebo Patricia Kaulena (Dlouhá cesta), ale tvorba mezinárodně proslulých osobností (Alejandro Jodorowsky, Raúl Ruiz), pracujících převážně za hranicemi své země, nám až na výjimky zůstala upřena. V poslední době se v artové distribuci hrály dva filmy Pabla Larraína, Post Mortem (2010) a NO (2012), evokující s odstupem pinochetovskou éru. Teď máme možnost na obrazovce vidět chilský film Věci, tak jak jsou (2012), který získal Nezávislou kameru na MFF v Karlových Varech 2013. Vypráví příběh uzavřeného Jerónima, který se živí pronajímáním pokojů ve vile svých rodičů. Podivínský samotář, jehož tvář je celá zahalena bizarním hustým plnovousem, se vyhýbá lidským kontaktům, byť je to při způsobu jeho obživy poněkud obtížné. Jedna z jeho podnájemnic, mladá Norka Sanna, ho zaujme svou otevřeností a nakonec ho vtáhne do svého života, když se snaží pomoci problematickému mladíkovi Miltonovi, ohrožovanému pouličním gangem. Debut mladého režiséra Fernanda Lavanderase Montera je sice natočený s minimálními prostředky a v pomalém tempu, ale vnímavému divákovi se odvděčí působivým zachycením atmosféry současného chilského Santiaga a přesvědčivými hereckými výkony. (Česká televize)
(viac)Recenzie (22)
Cely film je clovek v napeti, ze se neco stane... A stane, je to ale natoceno uplne bez emoci, ze to s divakem neudela nic. Pravda, postava mladika mi byla od zacatku nesympaticka a byl mi uplne lhostejny. Majitel vily vsak byl hodne zajimava postava, urcite zaujala take mlada Norka a ac oba herci s nejvetsi pravdepodobnosti v celovecernim filmu debutovali, rad bych je v budoucnu jeste v nejakem filmu videl. Rad jsem s hlavnimi hrdiny prosel Santiago, cekal jsem ale lepsi pribeh. Mnohdy se mi zdal strih uplne mimo. ()
Svým způsobem typická festivalovka, tedy film, který je určený pro cestování po filmových přehlídkách a případnému odvysílání v pozdních večerních hodinách na artově se tvářící televizní stanici. Hodně dialogů, zajímavé postavy a náznak příběhu, který ale pro žánrově orientovaného běžného diváka není dostačující a hlavně nemá vygradovaný závěr. Na konci si člověk řekne, tolik potenciálu přišlo vlastně vniveč... Je to vlastně film o konfliktu dvou přístupů k životu a částečně i dvou civilizačních kultur. Jeden skeptický přístup a ten druhý, který je motivovaný snahou pomáhat světu, aniž by si jeden spočítal možné důsledky pro okolí. Celkový dojem: 60 %. ()
Chilský asociál, kterému vstoupí do života norská sexy dívka s charitativními sklony. Dva protichůdné přístupy ke světu se střetávají hlavně v dialozích všeho všudy tří postav. Ke komornímu filmu dobře sedí i hudba v podání smyčcového tria. Těžko říci, kdo z nich má pravdu, ale trochu se zamyslet nikdy neuškodí... ()
Chilský podivín s plnovousem (skvělý Cristóbal Palma) a norská spasitelka lidských duší (Ragni Orsal Skogsrod). Film plný vzájemných charakterových, společenských i kulturních protikladů je formálně vytříbenou introspekcí, zaznamenávající odlišné postavení jednotlivce v současném globalizovaném světě. Nebýt některých žánrových klišé, kterých je sice poskrovnu, ale přesto za sebou zanechávají silný dojem (postava Miltona), nebylo by nad čím váhat. ()
Chile a Nórsko. Dve rozdielne krajiny, dve rozdielne kultúry a dve rozdielne povahy. On, samotársky a uzavretý Jerónimo a ona, otvorená a dôverčivá Sanna. V podstate sa vo filme nič veľké nedeje a aj koniec nič prevratné neprinesie, len tak vyšumí do prázdna. Ale príjemne sa mi na to pozeralo - na hercov, prostredie, samotný dom a sem - tam sa brnklo na struny. Videné v rámci Challenge Tour 2015 : 30 dní so svetovou kinematografiou. ()
Nebýt Miltona, mohl by příběh být ještě jednodušší a přehlednější - i když, nenechme se mýlit jednoduchými vztahy a příběhy. Když - pro přehlednost - z následující úvahy Miltona skutečně vynecháme, zůstane nám Jerónimo a Sanna. Jerónimo je severský typ, robustní, opatrný, zkušený, raději se drží zpátky, přitom je to Jihoameričan. Sanna je impulzivní, bezprostřední, nepořádná, neznalá místních poměrů a je schopna uvolnit pánev pro sex, nikoli však pro tanec, a je Norka. Jakou šanci má takový pár na přežití? Na film jsem se díval s ženou, té byl Jerónimo nesympatický, já to říct nemohu... Las cosas tanto son. ()
ocenenia : MFF Mar del Plata 2012 - Najlepší latinskoamerický film ()
Chilský snímek Las Cosas Como Son je ve své podstatě viscerálním artem, jenž si díky své jednoduchosti, ale zároveň hloubce zaslouží pozornost středoevropského diváka. /pozor spoilery!/ ~ Pasivní a uzavřený podivín s hustým plnovousem Jerónimo žije samotářským životem ve starém domě po rodičích, pečuje o něj a zároveň se živí pronajímáním pokojů. Do jednoho z nich se nastěhuje dívka Sanna, Norka, která disponuje opačnými vlastnostmi než majitel. Sanna, jejíž znalost španělštiny není dokonalá, je otevřená a důvěřivá a obdivuje místní „klid“ a „svobodu“, přestože skutečnost v Santiagu může být jiná. Tuhle disparátní dvojku doplňuje třetí do party, chlapec zvaný Milton, kterého ohrožuje dealerský pouliční gang. ~ Sannina snaha Miltonovi pomoci otevírá první z témat, o nichž chce snímek mluvit, a to otázku oprávnění plést se do života a problémů druhých (navíc s neznalostí místních poměrů), neboť důsledky si ponesou vždy oni sami. Zároveň je díky ženské postavě akcentována i přirozená potřeba si navzájem pomáhat a nebýt lhostejný k osudu a těžkostem přátel, blízkých (i neblízkých) lidí… Víceméně související je tematika SOUKROMÍ. Jerónimo, chovající se jako fetišista, neboť prohledává Sanniny soukromé věci, čte v jejím deníku i počítači, přičichává ke kalhotkám apod., otevírá otázku narušování soukromí člověka, pronikání do jeho mozku, do jeho nitra, pocitů a vůní, které jsou jen jeho a mají okolí zůstat skryty. ~ Jednou ze základních myšlenek snímku je jakási životní NEBOJÁCNOST, směrem k druhým lidem, směrem k sobě i směrem k novým zážitkům a zkušenostem. Odvaha žít a dýchat, BÝT VSTŘÍCNÝ a brát věci pozitivně, abych si byl schopen život užít jaksepatří. Negativním příkladem je právě Jerónimo, který se všeho okolo bojí, žije ve strachu z nového a snaží se mít vše pod kontrolou (nechce párty, aby se něco nepřihodilo, svoji pravou tvář skrývá za mohutným plnovousem, natož aby odkryl své srdce…). Zajímavé, že v závěrečném dialogu obou hlavních postav slova o Jerónimově „zabedněnosti“ Sanna pronesla zničehonic anglicky. Náhoda nebo úmysl? ~ Konfrontace tří skvěle charakterizovaných (i zahraných) postav nepřináší pouze obraz současné chilské společnosti, nýbrž zdá se univerzální. Navíc skandinávská dimenze v jihoamerickém prostoru nemálo okořeňuje přirozeně natočený film, jenž na minimální ploše rozehrává zajímavý příběh o třech lidských osudech a povahách. ()
1527. hodnocený film: ()
Na slovíčko. Vstoupila do jeho domu, do jeho života, do jeho intimity... Variabilita vnitřních barev problémů rozličných kultur i rutin každodennosti. ()
"TY DIVNÝ. MOC DIVNÝ, ŽE JO? NEJVÍC DIVNÝ ČLOVĚK, CO ZNÁM. JÁ ZNÁM HODNĚ DIVNÝ LIDI. PROČ?" Tak za prvé, na blonďatou Sannu, otevřenou a bezstarostnou to seňoritu se neskutečně krásně koukalo a když to říkám já, kterého bloncky jinak nechávaj ledově chladným, tak už to něco znamená! Opravdu nádherná seveřanka :-) k tomu její roztomilá, nedokonalá španělština, které jsem díky tomu tak krásně rozuměl a ty přechody z ní do angličtiny...výborné, autentické. Za druhé, stejně tak podivínské seladon Jerónimo, pevně uzavřený ve svém mikrosvětě a bojící se jakékoliv změny byl úžasný a ten plnovous jeho uzavřenosti před světem dodával maximální uvěřitelnost a to takovou, že jsem mu to do puntíku věřil, i když za jiných okolností bych si nad takovým týpkem asi ťukal na hlavu, když má vedle sebe takovou sexy samičku a né a né z té ulity ven. Veškerá interakce mezi těma dvěma i když postrádá dramatické prvky je parádní a díky třetímu človíčku, kterým je mladý Milton mající una problema si tam vnímavý člověk najde spoustu nenápadných nuancí a narážek i na rozdílnost kultur a přístupu k té které situaci. Naivita a otevřenost a touha pomáhat kontra uzavřenost a znalost prostředí. Má člověk právo zasahovat do chodu věcí i tam kde není doma? Je ta jeho upřímná dobrota dobrá i pro toho dotyčného? ()
Nezáživný příběh o souboji egoismu a altruismu, které když spolu bojují, jakoby už vyhrál egoismus, protože se altruismus musí starat, sám o sebe. ()
Potenciál premisy bohužel zůstal nevyužit. ()
Těžko hledat v tomto filmu nějaké zaznamenáníhodné emoce. Celé to na mě působilo až protivně.... ()
Film, ktorý sa nesnaží o nejakú umeleckosť, ani nevytvára sociálne či filozofické otázky. Porovnáva síce dve národy, ale robí to príliš okato. Inak proste len zaznamenáva časový úsek v živote dvoch ľudí, bez hĺbky, bez príbehu či cieľa. Nudne a povrchne. Ale na R.O. Skogsrod bol vskutku nádherný pohľad. ()
Věřím, že tohle je přesně ten typ filmu, který bych i já sám mohl hodnotit mezi 40 a 80 procenty, a to proto, že je podle mě silně závislý na náladě svého diváka. Mi ale jeho melancholická nálada a to (jak tady mnozí píší), že se v něm vlastně skoro nic nestane (i když ono se stane dost, ale ne na povrchu, ale někde uvnitř těch hrdinů), vůbec nevadilo - mi to prostě zrovna sedlo do nálady. A s flaškou červeného chilského vína bych si to klidně i zopakoval. A abych nezapomněl - skvělá minimalistická hudba. 80% ()
Příběh je to tuctový, vůbec nic akčního nečekejte, ale opravdu je o věcech, jak jsou. Tedy pro mě hlavně o kontaktu rozdílných kultur, především o té evropské, která všechno zná a umí nejlíp, proto by chtěla poučovat, vychovávat a napravovat všechny ostatní. Čím víc totiž zjišťuju o ostatním než našem euroatlantickém světě, tím víc nabývám přesvědčení, že to my jsme jinačí. Žijeme si v bezpečí a bezstarostnosti a připadá nám, že je to normální. Ale existují místa v Americe, Asii i Africe, kde nemůžete jen tak do města, v jakémkoliv oblečení, do jakékoliv lokality. Můžete si myslet, že je to dobře nebo špatně, ale je to fakt. Všude nepanuje naše morálka. Někde prostě ještě jde o holý život. Víc o hrdost a čest než o pohodlí, víc o zvyklosti a tradice než o prachy, víc o "správné" chování než vzdělání atd. Tento film zdánlivě nepůsobí na emoce, musíme si je domyslet. Emoce jsou součástí duševních světů lidí, které sledujeme. Ale všechno je smysluplnější, když např. víme o známých, které v Argentině jejich vyvdaní příbuzní nepustili z dohledu, aby někde na procházce nepřišli k úhoně. Když mi kdysi ve vlaku z Prahy do Vídně velmi dobře zaopatřená Indka, jejíž manžel neustále chodil z kupé na chodbu telefonovat, a pravděpodobně poprvé mluvila s "obyčejnými" Evropany, položila otázku, jak to, že když jsem svobodná, že se nebojím cestovat. Teprve až pak se začaly v médiích objevovat zprávy o znásilněných a zabitých Indkách v jejich hromadných dopravních prostředcích. A jiný známý popisoval svoji cestu z práce domů jedním z jihoafrických slamů, když přemýšlel, co by dělal, kdyby mu tam najednou vyplivlo auto... Můžeme tady na ten náš plácek země nadávat, jak chceme, ale žijeme ve zlaté kleci, jako prasátka v žitě. Protože nejen v Santiagu, když se znelíbíte, neexistují skrýše, kde by vás nenašli, ani lidé či instituce, které by vás ochránily... ()
film je "semi-dokumentem". režisér dle svých slov, manipuluje s životy herců, tak aby odpovídaly životům postav. herečka z norska je herečkou z norska přijíždějící na skok do Chile, vousáč pronajímající pokoje je vousáčem, jenž do filmu vložil část svého života, kluk z předměstí zapletený do gangů je klukem z předměstí, jenž na kasting přišel jen kvůli své přítelkyni, hraje fotbal a s vousáčem se setká poprvé až když se poprvé setkají ve filmu. výsledkem je velice přirozená a odkrývající hra herců, kteří porožívají své postavy. srdce filmu leží v ideových, neboli situačních pozicích jednotlivých aktérů a jejich bravůrní konfrontaci, ve které se odhalují ve své plnosti. formálně je svět norky, odhrávající se venku barvený, snímaný v long a full shotech zdraňujících prostornost jejího světa oproti čtyřem bílým stěnám nehybného světa vousáče. Ikdyž režisér zamýšlel film jako čistě chilskou analýzu, tak její výsledky jsou aplikovatelné na všechny rozvinuté společnosti - nejde o žádnou turistickou exotiku. ()
Zajímavá oddychovka, něco jako Lost In Translation. ()
Obsah je psán jako horor a film je přitom... No, stačí asi shrnout: nepleťte se do věcí, kterým nerozumíte, zvlášť když jste z naprosto jiné země a nejste na následky připraveni... (kruté, ale pravdivé). ()
Súvisiace novinky
48. MFF Karlovy Vary rozdal filmové ceny
Devítidenní karlovarské filmové prázdniny skončily a poroty v čele s Agnieszkou Holland udělily ceny nejlepším ze soutěžních filmů. Křišťálový glóbus pro nejlepší film si odnesl režisér János Szász… (viac)