Zlodeji bicyklov

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $334,293║Tržby Celosvetovo $-║ Z jednoduchého námetu(ukradnutie bicykla) je vyťažené možné maximum, dvojica otec a syn pátrajú po zlodejovi, čo im ukradol bicykel aby nakoniec pre nedostatočné dôkazy pri dolapení zlodeja, zničený otec upadá v mysli a sám v zúfalstve sa pokúsi o krádež... Po hereckej stránke brilantná práca, čo samým záverom vyústi silný emociálny dojem, kde je cítiť zúfalstvo a beznádej. "Niekedy bola aj v jednoduchosti sila!" Práve na takýchto filmoch je vidieť, že aj na prvý pohľad jednoduchý námet pokiaľ je srdcom zahraný, dokáže svojou nosnou témou upútať a priniesť ponaučenie. /80%/ (07.12.2008)

Tady mi nepomohlo ani to alibistické "na tu dobu ...". Na můj vkus je tento film prostě příliš přímočarý, doslovný a prostý. Nijak strhující příběh převyprávěný nijak strhujícím způsobem, žádný drápek, žádná přidaná hodnota. Jako 30-minutovou povídku bych to ještě snesl, ale takhle - hodinu a půl sledovat chlapíka, který hledá ukradené kolo ... (17.05.2010)

Před pár dny jsem viděla klasiku Řím, otevřené město, jiný film z řad italského neorealismu. Chtěla jsem proto zhlédnout i dalšího zástupce tohoto stylu a udělat si lepší obrázek. A taky jsem si chtěla odškrtnout další klasiku ze seznamu. Musím říct, že Zloději kol mě nebavili tolik jako právě Řím. Opět chválím styl, realističnost, možnost vidět chudobu poválečné Itálie a dopad oné chudoby na obyčejné lidi. Ovšem příběh mě nezaujal tolik, jak jsem si myslela. Někdy od poloviny filmu mi navíc začal lézt na nervy hlavní hrdina, což výslednému dojmu taky moc nepomůže. Neříkám, že je to špatný film, to rozhodně ne, naopak, je to pravověrný zástupce neorealismu se všemi klady, které se k němu váží, ale když vám film neodsýpá, nelze dát větší hodnocení, byť je to klasika jak se patří. (17.04.2012)

Prvé stretnutie s Talianskym neorealizmom dopadlo lepšie než som čakal. A keďže sa po internetoch na viacerých miestach uvádza Zlodeji bicyklov ako šablónovitá vzorka tejto vlny, neváhal som. Snímka zachytáva nevšedným spôsobom všedné problémy obyvateľov povojnového Talianska. Však realizmus nie? Zobrazuje chudobu, núdzu o prácu, starosť o rodinu a vďaka tomu aj pohľad na zločin z iného uhla ako právneho. Morálneho, no neprikláňa sa na žiadnu stranu. To čo tu tvorca zachytil platí do dnes. Zúfalý človek robí zúfalé činy. (24.11.2018)

Vskutku banální zápletka, která se postupně mění pro hlavní hrdiny nepříjemnou a pro diváky příjemnou procházku po Římě. Italský neorealismus asi nikdy nebude můj šálek kávy, ale Zloději kol mají jednoznačně největší sílu v jednoduchosti a díky tomu jsou pro mě přístupnější než většina ostatních italských filmů této doby. 7/10 (10.05.2013)