Birdman

Emmanuel Lubezki je můj nový superbůh. Ač se technickými aspekty filmu zpravidla nezaobírám, protože na to zde máme přehršel jiných kvalifikovaných odborníků, jenž si masochisticky libují v deskriptivní analýze každého hovna, tak u Birdmana a jeho hypnotického hávu se prostě musím na chvíli zastavit. Natočit totiž film formou kontinuálního záběru bez hmatatelných střihů je zkrátka epic win a já u toho div nezačal ovulovat. Kdybych byl film, tak chci, aby mě udělal Lubezki. Na pozadí technicky brilantního umu se odehrává zdánlivě tuctový příběh schizofrenického geronta s absencí uznání a herecký karneval všech přítomných figurek divadelního universa. Obzvláště si musím vynachválit madam Emmu, ze které nám vyrostla šukézní buchta mrduchtivých rozměrů, tu zkušeně přeříznout za rudou gardinou, tak si můžu svým seznamem životních priorit vytřít prdel a v klidu zdechnout na syfilis. Emmu bych si, jakožto pravidelný divák Pomalých stravenek, dokázal představit v nějakém hezkém perverzním pornu. Ale nebudu si nic nalhávat, tenisový loket bych si poctivě uhnal, i kdyby hrála v přírodovědném cyklu o růstu obilovin. Birdman mě zkrátka dokonale pohltil a dokázal z jinak suchopárné filmařiny vytřískat kurevsky originální parádu za pytel bludišťáků. Bravo! (20.01.2015)

Tak nám opäť raz dostal "vázu" s tulipánmi snímok, na hrane s priemerom hraničiaci. Nie, že by neobsahoval pasáže, ktoré potešili, zabavili, no toto je proste tucet z milióna zemiakov vo vreci jeho "nepodobným", ktorý síce spracovaním či originalitou myšlienky potešil, no rozhodne v závode na 50 metrov cez prekážky - NEVYHRAL. (19.03.2015)

Birdman Over Broadway. Těžký život v bublině touhy po uznání, úspěchu a naplnění uměleckých ambic na úkor ztráty soukromí, rodinného štěstí a často i příčetnosti. V bublině, kterou zespodu nadnášejí davy svými obdivnými vzdechy. Stejné davy, co ji mohou kdykoliv propíchnout špendlíkem zapomnění a začít nadnášet jinou. Vůbec bych se nedivil, kdyby Ptačí muž převzal rétoriku toho netopýřího a zašeptal směrem k vampýrskému světu filmu, potažmo divadla: „I made you, you made me first..“ Každý si v novém Iñárrituovi najde to, co uzná za vhodné. Od sžíravé černohumorné satiry, přes manýristickou vábničku ocenění až po existenciální drama. Pro mě to byl jeden z nejvtipnějších filmů o smrti, jak o té profesní, tak o té definitivní.. Jestli si Keaton 22. února nedokráčí na podium Dolby Theatre pro tu bezvýznamnou sošku, měl by přejet akademiky Batmobilem, pěkně jednoho po druhém. A pokud ji nedostane E.Lubezki za své zdánlivě on-line nasnímaní tohoto lidského teátru, měl by přes ně Michael i zacouvat.. P.S.: Vůbec nezávidím porotě určování vítěze v kategorii nejlepší film. Nedají to Birdmanovi, budou za pozérské hlupáky, dají to Birdmanovi, budou za ně také a ještě si na to sami dají štempl.. (30.01.2015)

Woodyallenovská téma a prostredie, unikátnou optikou dlhozáberového Lubezkiho. Bez Woodyho vtipu a nadhľadu, s iritujúcou jazzovou disharmóniou. Občas dobrá scéna (Times Square v trenkách, precitnutie po rannom prebudení sa na chodníku), občas dobrý dialóg (Emma a Norton na streche) a vždy super herci. Ale na povznášajúci "umelecký" zážitok mi takto stvárnená kríza stredného veku a tvorcovského vyhorenia nestačí. (17.02.2015)

Hrozně mě vtáhl způsob jakým je to natočený. Kamera furt sleduje Keatona a až skončí jeho scéna jednoduše si vybere dalšího protagonistu a jede se dál. Furt. Dvě hodiny. Nonstop. Bez oddechu. Je to strašně intenzivní a i když mě všechny dialogy úplně nepřesvědčily, tak prostě nemůžete popřít, že ten film žije. Má jasnou tvůrčí vizi a muselo bejt těžký to natočit. Fellini by z toho měl orgasmus. Emma Stone to pro mě herecky ovládla, oproti tomu Naomi Watts jsem tu brečící scénu vůbec nežral. Znova bych si to nepustil, ale teď jsem toho fakt plnej. Btw doprovod na bicí, jakoby vypadl z Whiplashe :) (23.03.2015)