Das Bett
The Bed
Réžia:
Oskar ReifScenár:
Oskar ReifKamera:
Igor LutherHudba:
Václav VondráčekHrajú:
Michal Przebinda, Stanislava Jachnická, Sylva Langová, Jana Yngland Hrušková, Věra Kalendová, Jana Drbohlavová, Jan Pilař, Bohuslav Ličman (viac)Obsahy(1)
Říká se velmi nepřesně: Žijeme na tomto světě a jsme jenom lidé... To ale není pravda. Žijeme totiž minimálně ve dvou světech: ve světě mužů a ve světě žen: a nejsme jenom lidé, ale jsme jenom muži a jsme jenom ženy. I když... Existují dnes ještě vůbec muži? S Lubošem Urnou - čtyřicetiletým hlavním hrdinou filmu - se seznamujeme v okamžiku, kdy umírá a tedy tento svět opouští. Bezprostřední důvod jeho smrti je banální a tragikomický současně, stejně jako situace, ve které se tak stane. Dokonce by se mohlo říci, že Lubošův konec je podobný většině událostí v jeho životě. Od útlého mládí až po dospělý věk. Kdo je vlastně Luboš Urna? S jistou mírou nadsázky je možno říci, že jde o určitý charakteristický typ příslušníka mužského pokolení konce dvacátého století. V jistém slova smyslu je možno Luboše označit za předobraz či určitý prototyp velice pravděpodobného mužského živočišného druhu ve třetím tisíciletí. Luboš je, stručně řečeno, reprezentant ne vlastní vinou degenerujícího biologického druhu - mužů, které zcela ovlivnil, pohltil a si podmanil plíživě agresivní svět žen.
Luboš se přitom nikterak nevymyká z průměru. Je učitelem, má rodinu, dvě děti, ale také značně vyvinutou citlivost a obrazotvornost, či přímo fantazii. Dalším charakteristickým rysem jeho života je skutečnost, že žije převážně ve světě žen.
Porodila ho žena, vyrůstá mezi ženami, dospívá mezi ženami, oženil se ženou a zplodil s ní dvě děti - samozřejmě ženy, mezi ženami pracuje, mezi ženami nakonec umírá... Mužů bylo v Lubošově životě vždy poskrovnu. Ve srovnání se ženami působili jen jako pouhé stíny, epizodisti velkých slov, prázdných gest a zanedbatelných činů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (136)
Podľa mňa sa tento pohľad do až utopistickej doby ovládanej ženami veľmi nevydaril. Začiatok je nanajvýš zaujímavý, obdobie Lubošovej mladosti bolo spracované v štýle, ktorý my pripomínal Malenu a mal aj svižné tempo, ktoré sa ale postupne spomalilo a nakonci som bol rád, že film netrval ani 90 minút. Inak celý film pôsobí veľmi bizardne, niekedy aj dosť perverzne a úchylne, čo však režisér nie vždy zvláda dokonale. Herecké výkony nie sú nijak výzarné, avšak treba oceniť skvelú Lutherovu kameru, zaujímavé výtvarné spracovanie a trochu netradične vybranú, ale skvelo sa hodiacu hudbu. Keď sa však celkovo pozriem na film, tváril sa byť veľmi umeleckým, občas sa mu to aj podarilo, no celkový výsledok je veľmi vlažný. ()
No feministky si museli nad tímto filmem alespoň částečně mnout ruce, stejně jako zamindrákovaní hošani, kterým doma vládne sukně (že v tom srabu nejsou sami). Nicméně ošizen nezůstal ani český divák, kterému Oskar Reif nabídl do tehdejší doby vskutku netradiční černobílou podívanou na české poměry. Já sice nebudu patřit ke skupině těch, jež jeho dílo považují za nezapomenutelnou podívanou, ale lhal bych, kdybych neřekl, že i já se u některých momentů nezasmál. Podobně laděné filmy sice moc často nevyhledávám, ale tvůrčí genialita, solidní atmosféra a některé úsměvné hlášky určitě za pozornost stojí. Tento film však není pro každého. 60% ()
Film Postel Oskara Reifa na první pohled zaujme vizuální pečlivostí. Dbá se s nadšením na čistotu obrazu, není zde místo na rozptylování zbytečnostmi a každý detail i drobnost má svůj předem určený význam. Devadesátá léta nebyla ještě znetvořena politicko-společenskou korektností, v současné hysterii všemožných rovnostářských bojůvek za "spravedlnost" může být film napaden z mužského šovinismu. Ve skutečnosti je film jízlivou odpovědí popudlivosti extrémního feminismu. Oskar Reif důvtipně odhaluje mužský postoj v nepřehlednosti a rozpolcenosti uprostřed všemožných ženských snah o prosazení jejich vnímání života za jedinou pravdivou tvář světa. S cynickým úsměškem si vychutnává rozpor mezi romantickým idealismem i realistickou nepříčetností světa žen. Viníkem není muž, nýbrž hysterická obrana rozmanitě zanedbatelných demokratických hodnot moderní prosperující společnosti. Všeobecné naléhání politicko-společenské korektnosti naše životy hyzdí mnohem důkladněji, než leckterý muž primitivní. Oskar Reif si zaslouží uznání, my jeho upřímnost. Hlavní postavou feministicky nekorektního a symbolického příběhu je Luboš Urna (pozoruhodný Michal Przebinda, jako malý Martin Stavěl), tělocvikář v zajetí ženského světa. Snaží se naslouchat a porozumět, a přesto ho každý dobře míněný pokus o přiblížení dostává do stále výraznější izolace, smutku a zmatení. Je ovlivňován, vláčen, zastrašován, vstřícnost je haněna, urážena a se zadostiučiněním také znásilňována a vražděna. Ženami tolik oceňovaný "skutečný" muž je nedostatkovým zbožím, neboť podstata feministického směrování je s tímto pojmem v neustálém konfliktu. Hlavní ženskou postavou je Olga (velmi zajímavá Stanislava Jachnická), Lubošova manželka, ve standardizované podobě vyčpělého partnerského vztahu trucu, vzdoru, ponižování a trestu. Důležitou symbolickou postavou je Lubošova babička (dobrá Sylva Langová), nejhlasitější zastánce skutečných mužů s charismatem a neústupnou hrdostí. Ale kdo je bez viny? Mezi výrazné ženské postavy patří Lubošova matka Věra (zajímavá Jana Hrušková), okouzlená teatrálním patosem a pózou, dále víceznačný symbol Těreškovová a doktorka Gregorová (šarmantní Marcela Gajdová), vůdkyně feministické hysterie a soudkyně mužské zvrhlosti (zajímavá Ludmila Vlášková) a Lubošovo poslední zvonění Erži (Kamila Valůšková). Z výraznějších mužských postav zaujme Lubošův strohý dědeček Eduard (příjemný Jiří Hasil), svobodomyslný Lubošův otec a charakterní herec gest Gustav (zajímavý Josef Kundera), pravověrný komunista a sklerotický strýc Váša (zajímavý Jiří Děd) a Lubošův prostodušší a zbabělejší kamarád Leopold (velmi zajímavý Jan Dvořák). Z dalších postav: Věřina starší sestra Marie (Jaroslava Vysloužilová), Lubošova dospívající dcera Hanička (Antonie Fischerová), Lubošova malá a bezelstná dcerka Petruška (zajímavá Dominika Kafuňkova), slepý rodinný přítel pan Vítek (František Hájek), nepříliš trpělivý Lubošův strýc Karel (Bohuslav Ličman), Vášova překvapená manželka (Věra Kalendová), Leopoldova manželka Zdena (Hana Seidlová), Lubošovy první dívčí známosti Bětka (Hana Jakrlová), Andrea (Eva Kafuňková) a Lucie (Jaroslava Fusová), stále vězněný stařec (Milan Pakosta), Leopoldova mladá a bezstarostná milenka Tereza (zajímavá Jitka Andělová), všeříkající Bůh (Liliana Malkina), malý pokoušející cikánek (Jan Buchla), či slavný fotbalista a Lubošův nemluvný obhájce Andrej (Andrej Kvašňák). Oskar Reif ukázal, že má koule a s cynickou rozšafností předkládá svou odpověď zmatečnému chvění ženských tužeb a nekompromisního odsuzování. Všechny moderní ismy mají své hranice, ale ve spojitosti s politicko-společenskou korektností jsou meze deformovány a nenávratně poškozeny. Pochopení je cenné, pokud o něj stojí obě strany. Postel je výjimečný filmařský počin, nepodává řešení, nýbrž svůj pohled a dráždivé postřehy na rozporuplnost samotného základu feministické psychózy. Vzpoura je řešením! () (menej) (viac)
Vidět tenhle film v dobrém kině je filmovou lahůdkou. Skvělý obraz i zvuk. A je dobré být asi i muž....i když nic proti ženám.....je to nepochybně mimořádný film. Asi jediný důstojný pokračovatel nové vlny šedesátých let. Ve filmu zazní spousta mouder nebo alespoň podnětů k zamyšlení. Zajímavá je teorie degenerace mužského světa, opravdoví muži vymírají a nahrazují je muži přechodní. Ženy pak systematicky likvidují ve svých manželích poslední stopy chlapství, aby ho pak hledaly v romantických knihách a filmech.... a další a další zajímavé myšlenky. Nadčasový a převratný snímek. 90% ()
Hodně divný film, s kterým jsem se téměř dokonale minul. Dostal jsem na něj tip, že je to v jistých kruzích velmi známý film z devadesátek, což mě překvapilo, protože jsem o něm nikdy neslyšel, stejně tak o režisérovi (u kterého mě poněkud zaráží, že už nikdy žádný další film nenatočil). Dokonce i obsazení mi bylo zcela neznámé, neznal jsem jediného herce. Tento údiv je ale asi jediná emoce, kterou to ze mě dostalo - strašně mě nebavilo na to koukat, hlavní postava mi byla velmi nesympatická, a celkově mi to prostě přišlo jako šílený bizar, který kdybych nikdy neviděl, o nic bych nepřišel. A už druhý den poté si v podstatě nepamatuji, o co v té kravině šlo. Kamera je ovšem velmi dobrá a za zmínku stojí též zajímavý font (evokující postel), jímž je vyveden titul filmu v 6. minutě (lze vidět i zde na plakátě). ()
Galéria (21)
Fotka © Barrandov Biografia
Zaujímavosti (8)
- Nominace na Cenu tisku v rámci filmového festivalu v Paříži pro rok 1999. (charlosina)
- Roku 1999 dostává 5 nominací na Českého lva (nej. režie, scénář, kamera, výprava, ženský herecký výkon ve vedlejší roli). (charlosina)
- Herečka Hana Seidlová se ve filmu objevila po 20leté pauze. (M.B)
Reklama