Dieťa 44

Letecký pohled na čadící lokomotivu uhánějící do podzimu zbarvené české krajiny je stejně fajn jako velké množství šedivých tuzemských uliček, ve kterých se natáčelo. Jenže další -pro- se už hledají obtížně. Nejen v návalu velkých ambicí, ale hlavně z pohledu odvedené práce – a to špatně hned na několika frontách. Hraje se na náhodu, hodně se stříhalo, přitom se měl onen schizofrenní scénář spíš hodit do koše. Děj a motivace postav jsou v řadě případů v lepším případě nepochopitelné, jednotlivé scény se dramaturgicky rozpadají, jsou hloupé i směšné (pasovou kontrolou přes negramotného vojáka, parodie na ruský akcent), mnozí herci jsou nevhodně obsazení, Tom Hardy jen huhlá a dle mého znovu ukázal, že je coby hlavní herec přeceňovaný. A režisér Daniel Espinosa je tak trochu patlal. Přitom námět á la v socialistickém ráji zločin oficiálně neexistuje a inspirace zločiny skutečného sériového rostovského řezníka vypadaly slušně. Hlavním protivníkem našeho vyšetřovatele není magor, co ujíždí na malých klucích, ale státní aparát. Jenže tady jsem se nic nového o ovládání společnosti strachem nedozvěděl. Jako detektivka to nefunguje, jako psychologické drama také moc ne. Pokud mě někdo zaujal, tak zbabělý kariérista Joel Kinnaman. I když pokud by ve snímku jeho postava nebyla, asi by se tolik nestalo. A to vlastně platí i o celém filmu. Kdyby vůbec nevznikl, tak … (30.07.2015)

Že režisér neměl žádný velký ambice, zjistíte hned, jak se objeví název. Následná přestřelka vás pak vyloženě znechutí, protože ačkoliv je z výpravnýho hlediska všechno správně, kamera je tak zbytečně roztřesená, že jsem málem dostal epileptickej záchvat (tak je to vždycky, když dojde na akci). Mínus je i to, že jakkoliv brutálně a vážně se film tváří, není ani dost drsnej, nekompromisní nebo smutnej či snad strhující – skvělý a zajímavý téma je naprosto utopený v režijní topornosti a scénáristickym tápání, zda stvořit dobovou kriminální žánrovku, nebo dramatickou výpověď o tehdejším režimu. Ta poruštěná angličtina pak v čele s nudnym soundtrackem dává filmu pomyslnou korunu hrůzy. Sečteno podtrženo: Film tak ruskej, že už ani víc americkej nemůže bejt! Ty dvě hvězdy jsou koneckonců ještě docela vstřícný, ale už jsme všichni viděli větší pohromy. (30.07.2015)

Poměrně špatný film. Stalinismus byl možná ještě horší totalitou než německý nacismus, tenhle kontext ovšem američtí tvůrci pojali tak plakátově, že jako divák nemohu věřit jedinému detailu a bohužel ani celku. Navíc nefunguje ani rovina žánrová, coby kriminálka je to naprostý nonsens. Jestli se chcete dozvědět něco o ovládání společnosti strachem v sovětském obludáriu, podívejte se raději na Kachyňovo Ucho nebo na Rogožkinova Čekistu... (26.07.2015)

Švédský mašinfíra jede po dvou rovnoběžných kolejích a těžko říct, které jsou mrazem z Moskvy více pokroucené. Ta kriminální jen sprostě kopíruje Čikatilovo řádění v Citizen X, dokonce se ani neobtěžuje změnit Rostov na Donu jako místo jeho hlavní působnosti. Ta existenciální s všude přítomným ledově sibiřským dechem tajných služeb na zátylku je zase hrozně chaotická, neučesaná a brutálně odbývá motivaci postav. Když se na konci v zabláceném lese ty dvě koleje seběhnou do jedné, srážka je nevyhnutelná (i když přídavek s novým šéfem Lannisterem a kufříky v dětských ručičkách mi zase tolik nevadily, svým způsobem to byla jedna z mála věcí se smysluplným vyústěním). Hlavní viník neštěstí je strojvůdce Espinosa, potažmo jeho nadřízení z velína, co trasu trvající pět a půl hodiny (první sestřih) chtěli stihnout za méně než poloviční čas a ta trať zkrátka nebyla na tuhle rychlost přizpůsobená.. (23.07.2015)

Podle tak pitomé knihy, jakou dítě č. 44 je, se dobrý film ani udělat nedal. Co ještě v knize u motivace postav dává smysl, tedy, je to za vlasy přitažené a peklo na zemi, ale řekněme, že tomu může vstřícně naladěný čtenář, kterým jsem nebyla, s trochou alkoholu v krvi věřit, se změnami ve scénáři stalo už totálně na hlavu postaveným. Sice to tak víc jde k tomu zbytku, už to je vzhůru nohama komplet, ale tím se z toho, navzdory logice, kompaktní celek nestane. Relativně vysoko hodnotím kvůli Garymu Oldmanovi, krásným záběrům na projíždějící vlak a škodolibému potěšení, které mi působil pohled na Toma Hardyho válejícího se v blátě. Mám obavu, že se zas zvedl a potácel se směrem k dalšímu filmu. Pro ty, jimž konec připadal přeslazený. Tohle si kupodivu scenárista nevymyslel. Je to začátek navazujícího románu stejného autora. Kam se děj odebíral dál netuším, do druhého dílu jsem odvahu neměla. (25.07.2015)