Réžia:
Andrea SedláčkováScenár:
Andrea SedláčkováKamera:
Jan Baset StřítežskýHrajú:
Judit Pecháček, Aňa Geislerová, Roman Luknár, Eva Podzimková, Ondřej Novák, Roman Zach, Igor Bareš, Jiří Wohanka, Ondřej Malý, Taťjana Medvecká (viac)Obsahy(1)
Život nehrá fair. Príbeh o mladej atlétke, ktorá sa v normalizačnom Československu dostane do štátom riadeného dopingového programu. Mladá talentovaná šprintérka Anna sa pripravuje v stredisku vrcholového športu na olympijské hry a i cez svoj zlý kádrový profil je zaradená do programu špecializovanej lekárskej starostlivosti. Jej matka bývalá tenisová reprezentantka, začne mať podozrenie, že nové podporné prostriedky ktoré jej dcéra dostáva sú v skutočnosti zakázaným dopingom a začne viesť súboj s totalitným režimom v ktorom sa nehrá podľa pravidiel fair play. (STV)
(viac)Recenzie (689)
Po zvážení všech pro a proti nakonec dávám plný počet a s potěšením konstatuji, že posledních několik let můžeme být hrdi na to, že česká kinematografie dokáže každým rokem vyprodukovat minimálně jeden film evropských parametrů. Fair play je nepochybně jedním z nich. Cennost filmu spočívá na třech rovinách. Zaprvé otevřením tématu, o němž všichni víme, že probíhal v masovém měřítku, ale dodnes se drtivá většina zainteresovaných aktérů tváří, že se nic podobného nedělo, nemohlo dít, a že je neskutečně uráží, když někdo jen pomyslí na to, že se to dít mohlo. Ne, ono se to opravdu dělo. U nás, v NDR, v Sovětském svaze, a jak ukázala nedávná aféra, i v Rusku nedávných let. Zadruhé velmi působivým vykreslením toho, jak se v totalitních režimech občané stávají v podstatě jen loutkami v rukou moci, semletými událostmi okolo, na něž nemají, nemohou mít a velmi často vlastně ani nechtějí mít vliv - a je jedno, jestli se jedná zrovna o příslušníky bezpečnosti (rentgen plic a kopírování klíčů...), náměstky ministrů, lékaře, sportovní trenéry, nebo matky. Tím se dostáváme ke třetí rovině psychologického dilematu matky, oscilující mezi láskou k dceři a touhou po tom, aby její dcera mohla žít svobodný život ve svobodném světě, což jsou dvě věci, které se paradoxně neposilují, ale naopak jsou zcela v protikladu. Nabízí se otázka, kolik procent lidí v dané situaci by zvolilo řešení jako matka hlavní hrdinky, a kolik by tu spolupráci podepsalo. Obávám se, že většina by spasala spíše do druhé kategorie, což s ohledem na dost masivní psychologický nátlak StB není až tak překvapivé. Tím se dostáváme k devízám filmu - plusy samozřejmě nejsou jen ve výběru tabuizovaného tématu a jeho autentickém zpracování, ale i v hereckých výkonech zejména Igora Bareše a Aňy Geislerové, ale i Romana Luknára a obou mladých běžkyň. Jediným zásadnějším mínusem tak zůstává velmi povrchní rozpracování vedlejších, byť dějově poměrně zásadních linií, například vztahu Anny a Tomáše (a reakce matky a trenéra na tento vztah) či osobní historie rodičů v roce 1968, kolem které se děj sice točí, ale v podstatě jen v mlhavých náznacích. ()
Nad tím, že se ve sportu v socialistickém Československu dopovalo, se nijak nepozastavuji. Dělá se to dnes, tak proč by se to nedělalo tehdy, že? Zůstává film samotný a ten mě celkem bavil. Až na ten milostný vztah s Tomášem, tahle linie byla taková nedotažená. ()
Žádný zázrak. Obstojná televizní inscenace na nedělní večer. ()
kvalitné spracovanie, výborné herectvo. zvláštny formát, taký trochu nakondenzovaný, ale obdivuhodné, čo dokázal po toľkých filmoch na túto tému ešte vyvolať. ()
Cítím hrdost, že tak odhodlaný a dobře zahraný film vznikl u nás.... ()
Fair play mi ukázal náhled do zákulisí vrcholového sportu. Chodí to takto i v reálném životě, nebo jen ve filmu? To nevím, ale jsem si jistý, že pro takové výkony člověk musí mnoho obětovat. Za mě 60%. ()
Jsme v období mezi Moskevskou olympiádou 1980, bojkotovanou USA a západní Evropou, plnou tehdy neprokázaného dopingu, který dokládá mimo jiné 60 dodatečně zjištěných pozitivních testů na anabolika a mezi olympiádou v Los Angeles 1984, bojkotovanou Sovětským blokem. Jsme v období, kdy po vzoru Sovětského svazu a NDR začíná i v ČSSR fungovat státem řízený doping. V tomto období se odehrává působivý příběh, kdy se sprinterka Anna dostává do střediska vrcholového sportu, aby splnila limit pro účast na olympijských hrách, které se mohou stát vstupenkou na západ… V hlavních rolích působí přesvědčivě Aňa Geislerová v roli matky, ale mimořádně dobrým tahem se ukázalo i obsazení slovenské herečky maďarského původu Judit Bárdos, která nejen tím, že se nejedná o notoricky známou filmovou tvář, ale i svojí fyziognomií, vytváří přesvědčivý obraz mladičké sprinterky. ()
Jeden z povedenějších filmů poslední doby, který řeší ožehavé téma. Státem řízený doping byl, je a bude, akorát se o něm nemluví - za to má film ode mě plusové body. Krom toho zobrazuje nechutné praktiky minulého režimu a StB. Hodnocení není ani na 3*, ani na 4* - je to tak nějak mezi. Hodnotím 70%. PS: Komunismus je svinstvo a bolševici jsou svině! ()
Věrné podání bolševické doby a Miro Žbiro:-) nezklamal hudbou.Zkráceně: jsem rád,že jsem tento film viděl,ale více jak dvakráte bych si jej nepustil.Herecký výkon obyčejně krásné Judit je mírně nadprůměrný,ostatní cca průměr,ale dobrý. Necelých 75% je plně v korelaci...zádný šlágr to sice není,ale špatné to rozhodně není.Za mne mezi třemi a čtyřmi hvězdicemi:-) Čtyři jsem dal jako správný slintal krásně obyčejné Judit:-) :-* ()
Dobré televizní drama, ale když nic lepšího není, tak to jde i do kin, kde to samozřejmě nemá co dělat. ()
Sportovní téma, státem řízený doping v 80. letech. Dobré herecké výkony, zápletka s přesahem. Moc dobře udělaný film. Líbilo se mi, že to nebylo přehnaně doslovné, jak je teď zvykem všechno doslovně opakovat nejlépe 3x abychom to ale opravdu všichni pochopili. Takže v některých komentářích si na to stěžují, ale díky tomu jsem se já ani chvilku nenudila. ()
Spíše podprůměrný film, zajímavý pouze tématem. V podstatě vše co jsem očekával, že se v něm objeví, tak se i objevilo. Některé herecké výkony slušné, nic moc scénář, nijak zvlášť mě to nechytlo - film jede celou dobu podle předpokládaného a ničím překvapivého scénáře, neustále se to motá kolem Stromby a výsledku dopujících svěřenkyň, maximálně se tam objeví pár náznaků nějakých osobních vztahů. A je to hodně černobílé. ()
Všechny tyhle porevoluční socialisticko-kritické filmy mi všechny přijdou jako na jedno brdo, ale koneckonců takový život asi tehdy byl. Doložky, disent, StB a další. Na poli motivů Sedláčková s ničím novým nepřichází. Dobře však pracuje s tím co má a to již tisíckrát viděné udělá po tisícáté první a výsledek stále stojí za to. Moje výtky budou směřovat především na účet scénáře, protože provedení opravdu stojí za to. Autoři vysvětlování některých scén, jmenovitě třeba záměnu Stromby za Bčko a mnohé další, až okatě přehání, což vyústí v kompletní ztrátu tempa, které film po většinu času drží. O českých filmech a produkci si myslím své, ale tohle se mi líbilo, 3.5*. ()
škoda, že do toho byla zapletena politika. Myslím, že státem řízený doping je dostatečně velké téma, aby stačil naplnit celý film. ()
Sport, politika, nejlepší herečky tenhle film je sto procent ze sta ()
Reklama