Fair Play

,,PŘEDPOKLÁDÁM, ŽE SE TI V RÁMCI SPECIALIZOVANÉ PÉČE RAPIDNĚ ZLEPŠÍ VÝKON. JE TO PRO TEBE VELKÁ ŠANCE…" /// Žila byla jedna atletka… tak někdy v roce 1983… Vrcholovej sport za časů reálnýho socialismu - pokrok v medicíně byl vidět na každý olympiádě a střediska vrcholovýho sportu se hemžila pokusnejma králíkama. Film, kterej by mohl (MĚL!?) vyvolat nějaký zamyšlení a tím myslím nejen krásu totalitního režimu. Ovšemže to není jen vo tom, ale právě tyhle věci vylejzaj ze všeho. Takže KONEČNĚ zase českej film, kterej má vypovídající hodnotu. I když třeba takovej Ota Zaremba by jistě přitvrdil… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevěřím na doping. Jakože se Jarmil Kratochvíl jmenuju! 2.) Vím, že nejlepší na světě může bejt každej. Stačí mít správnej tým. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (24.09.2014)

Křišťálový glóbus - výběr, Český Lev : Cena filmových fanoušků + Plakát + 15 nominací: Nejlepší film, Režie, Herec HR - Roman Luknár, Herečka HR - Judit Bárdos, Herec VR - Igor Bareš, Herečka VR - Eva Josefíková, Herečka VR - Aňa Geislerová, Kamera, Scénář, Střih, Zvuk, Hudba, Výprava, Kostýmy, Masky (10.01.2015)

Prvý z tých troch filmov, na ktoré môžeme byť v našich končinách každý rok hrdí. Príbehovo jednoduchší a rozlohou i vizuálne nie tak veľkoformátový ako Hořící keř, ale vnútorne rovnako silný a v detailoch ešte citlivejší. Budete dojatí a smutní, ale radi, že ste ho videli. (05.03.2014)

Stále mi to pripadá, ako keby slovenskí filmári boli radi, že dokážu vôbec udržať kameru a správne nasvietiť scénu, prípadne dokonca (!) urobiť spomalený záber a na veci ako scenár proste nie je príliš veľa času a zrejme o ne ani nie je ktovieako veľký záujem, takže sú odsúvané na vedľajšiu koľaj. Príbeh Fair Game je až príliš obyčajný a predvídateľný, hoci, paradoxne, práve v jeho obyčajnosti, civilnosti a priamočiarosti je istá sila. Geislerová s Luknárom sú jedni z mojich najneobľúbenejších hercov, ale nemôžem povedať, že tu by ma štvali. Ale najlepšia je aj tak Judit Bárdos. A retro atmosféra. (28.12.2016)

Rozporuplné pocity. Putování v čase pod nadvlády kománčů kdy omezení neomezeně vládli se vším všudy - persekucí, láskou, výslechy, odposlechy, emigrací ... Téma jako u Pelíšků, Pupenda, Báječných let pod psa, Konfidenta ... Hepík se nedal čekat, ale přece jen bych čekala i nějaký bonus navíc, než že nám Andulka skončí u soustruhu a matinka v lochu. U témata dopingu by bylo mnohem zajímavější, kdyby se matka i dcera vzepřely a začali to řešit přes Svobodnou Evropu, Hlas Ameriky, nahlásili to na nějaké mezinárodní asociaci sportovců. Zajímavé by bylo sestoupit ze stupňů vítězů a jít odevzdat medaily ... Ne, už vážně končím, abych nebyla nařčena, že zase radím, rýpu a já nevím co ještě. Film je natočený pěkně, měl skvělé momenty, pěkně vykreslený charakter trenéra, který je neosobní a jde pouze po výsledku. Jenom tam chybělo to něco, co by z toho mohlo udělat špičkový zážitek. Jméno paní režisérky rozhodně stojí za uložení do dlouhodobé paměti, než ho ten němec, co ustavičně schovává po baráku věci někam zašantročí. (03.09.2014)