Čierny Korzár

,,NIEKEDY SA HANBÍM ZATO, ŽE SOM BELOCH." (Kabir Bedi) __ Po dobrých pár rokoch sa mi znova podarilo zhliadnuť toto filmové dobrodružstvo, ktoré som rovnako, ako aj mnoho iných, v detstve celkom kvitoval, no tunajšie hodnotenie ma utvrdilo v tom, že predsa len viacej pasuje skôr mladšiemu publiku a tak bol výsledok vcelku očakávaný. Podrobiť však celý film absolútnej kritike by nebolo správne. Okrem tradične vydarenej hudby bratov de Angelisov s ich typickými jednoduchými, zato chytľavými melódiami je pozoruhodným aspektom filmu využitie viacerých magicko-realistických prvkov prirodzene vychádzajúcich z prostredia karibskej (resp. latinsko-americkej) oblasti, do ktorej je dej zasadený, keďže práve ona je kolískou tohto umeleckého smeru. Toto mystické vyznenie je prítomné predovšetkým v Korzárovej schopnosti ,,vidieť svet očami Yari", v rôznych prírodných zákonitostiach, v účasti mŕtvych bratov pri záverečnom súboji, dokonca aj v záverečnom stretnutí s Van Gouldovou dcérou, kde som však badal nedostatočne využitý potenciál vedľajšej roviny príbehu (a snáď aj istú skratkovitosť). Pravdou však zostáva, že dejovo i herecky je ,,Čierny korzár" slabším počinom, miestami vďaka nadbytočnej dĺžke dokonca zdĺhavým. Štvrťhodinové skrátenie si viem preto predstaviť bez problémov. Kabir Bedi dal svojej úlohe miestami až diabolský nádych ( jeho nejaká rodinná spriaznenosť s bratmi je vďaka farbe pleti úplne vylúčená), o prednostiach Carole André (Marianna zo Sandokana) sa dá len ťažko hovoriť (možno chyba make-upu a možno Bedi vidí dobre iba do diaľky), Mel Ferrer napriek staršiemu veku nepôsobí ako záporný hrdina smiešne. Mierne tragický záver, ktorý som si zapamätal už ako dieťa, je celku iba ku prospechu. (15.06.2008)

Černý korzár, legenda mého dětství. On přesně naplňoval všechny ideály dobrodružství, pirátství a šlechetné statečnosti. Je to jeden z těch filmů, u kterých se nikdy nebudu ptát na jejich uměleckou hodnotu nebo společenský přínos. Ten film má v sobě schovaného toho desetiletého kluka, pro kterého je Černý korzár vším. Kabir Bedi byl pro mě ve své roli, která dalece přesahuje odkaz Sandokana, vždy vzorem všech pirátů. Ústřední chorál dvojice Angelis tvoří z každé dnes již zapadlé scény nezapomenutelnou nostalgickou podívanou. Krásný je i závěr celého filmu s epilogem. ____________ „Blesk představuje život, který už přestal být jeho životem. I když nám se líbí, viďte přátelé. A malá bárka je nyní veze vstříc jinému životu. Novému životu.“ (15.12.2011)

Hodnotit to před 25 roky svýma klukovskýma očima, tak mi nestačí hvězdy. Dospěláckým pohledem to je samozřejmě velice naivní a už dosti přestárlé, ale stejně se na to rád podívám i dnes. V černém už asi běhat nebudu, no že bych oprášil aspoň ten klobouk. Určitě mne to v dospělosti nezklamalo tak, jako jiný dětský pecky (např. Rudá Sonja). Silnější tři hvězdy, z nostalgie pět, ale pst, neofiko. (08.12.2017)

Když Kabir Bedi s planoucíma očima na ztemnělé palubě vyzývá satana, skoro až běhá mráz po zádech. Černý korzár je velmi slušná dobrodružná podívaná, ovšem mít na ni vzpomínky z dětství, asi by se mi líbila ještě víc. Vidět Sollimovu "westernovou" režii ve filmu z úplně jiného prostředí bylo nejzajímavější ze všeho. (31.01.2014)

Naivný, miestami až hlúpučký dej, úchvatné scenérie, pekná hudba, charizmatický hrdina, krásne ženy a množstvo súbojov - to je stručná charakteristika tohto kedysi pre mňa obľúbeného filmu. Avšak ako mnohé ďalšie, aj tento nahlodal zub času a už to nemá taký náboj ako kedysi. Hlavne akčné scény mi pripadali ako keby boli natočené na jeden pokus. Avšak určité čaro podobné filmy stále majú, takže niekedy si ho ešte rád pozriem. 60%. (27.12.2014)