Kuchár, zlodej, jeho žena a jej milenec

Tenhle výstřední Greenwayův pokrm není soustem pro každého. Dějem se vlastně odehrává jen v oné luxusní restauraci a po celou dobu člověka drží v šachu, protože absolutně nemáte tušení, kam se příběh bude ubírat. Točí se kolem extrémně cholerického a hlavně extrémně nevyzpytatelného zbohatlíka mafiána Alberta (Zloděj), který podnik vlastní a stravuje se zde se svoji ženou Georginou (Jeho žena) a ostatními společníky. Ta pokukuje po nápadníkovi Michaelovi (Její milenec) se kterým začne svému tyranskému manželovi zahýbat doslova přímo za jeho zády. A od toho se začne vše odvíjet a komplikovat, přičemž v pozadí vesele tahá za nitky také pan Kuchař. Snímek má velmi specifickou atmosféru v poněkud šarmantním prostředí plné lahodných pokrmů, drahého pití a nablýskaných příborů. Tento přepych kontrastuje s Albertovou výbušností, která nebere ohled ani na zákazníky a ani na pracovníky. Vy jen mlčky celou tu groteskní situaci nevěřícně sledujete a na jejím konci vás čeká "chod" skutečně nestravitelný. Je to vlastně "pohádka", resp. "hodně bizarní pohádka" ve které je zlo potrestáno vlastní vášní a pýchou. (07.04.2014)

Můj první Greenaway v dávných časech mého filmového experimentování. A i když jsem pak viděl i několik jeho dalších filmů, tenhle se mi zapsal do paměti nejvíc. Dodnes si zřetelně pamatuju, jak mocně na mě zapůsobila jeho vizuální i hudební stránka, jak jsem byl plný dojmů z jeho opulentní výpravy, hýřivých kostýmů, z té přehršle barev i zvuků, z dlouhých jízd kamery restaurací i dlouhou kuchyní, ze smutné písně, kterou zpíval kuchařský učeň... bylo to kdysi dávno moje možná první setkání s tímhle způsobem filmového umění. A dodnes mám tenhle film rád, i když mi tak úplně nesedí jeho extrovertnost, jeho živočišnost a teatrálnost, ale to je můj problém, ne vada filmu. Postava Zloděje je možná jednou z nejodpornějších postav filmové historie, v kohortě jeho nohsledů se mihne i mladý zfetovaný Tim Roth, Helen Mirren odhaluje svoje nesporné tělesné půvaby a kdyby si přitom hodila pytel na hlavu, byla by ještě hezčí... Jen škoda, že působivému finále předcházejí dvě zdlouhavé a nudné scény, které spolehlivě narušují dosavadní skvělé filmové tempo. (26.01.2015)

Tak s týmto filmom mám problém. Nie s hodnotením. Tam je to jasné. Tento film podľa mňa nemusel a nemal byť nakrútený. Nie je pre divákov, ale pre pocit uspokojenia tvorcov, čo a ako dokážu. Akurát si nevšimli, že diváci to musia zaplatiť. Inak ich už žiaden producent na režisérsku stoličku nepustí. Komentovať prakticky nemám čo. Je to krásne naaranžované, vymyslené i zahrané (Michael Gambon nie je herec, to je priam živel). Ale je to tiež samoúčelné, zvrátené a v konečnom dôsledku prázdne. (27.06.2013)

Dosti neobvyklé a dlouhou dobu fakt zábavné. Geniální Michael Gambon tam furt cedí neuvěřitelný hlášky a je to prostě prdel. I to tajné pošukávání mě bavilo. Bohužel po odhalení tomu, až neuvěřitelně, dojde dech. Najednou jsou tam nudné dialogy, Michael Gambon nikde a já už čekal, kdy to skončí. Je to ale jeden z těch filmů, co člověku utkví. Richard Bohringer je s tim klidnym ksichtem k sežrání a ta barevná stylizace, kdy se všem mění hadry je velice cool. Neuvěřitelně mě tam ale srala jedna věc a to ten hermafroditní mutant, co tam tak furt zpíval. Věřím, že se to někomu líbí, ale já měl chuť si podřezat žíly. (28.01.2012)

Niekedy neviem, čo o filme napísať, prečo sa mi páčil a čo ma na ňom bavilo. Toto je presne ten prípad. Dej nie je nič extra, nič, čo by sme ešte nevideli, lenže je to tak uhrančivo natočené, že to vôbec nenudí a v niekolkých scénách aj nadchne. Vyššie hodnotenie je spôsobené záverečným vyvrcholením, bez ktorého by to nebolo ono. Bohužial som to videl až po Dogville alebo Faunovom labyrinte, kde tiež utláčaní dostali svoj priestor pomsty až na konci, možno preto som nebol až tak nadšený. (01.09.2009)