Kuchár, zlodej, jeho žena a jej milenec

Pro filmy P.Greenaway mám slabost a vůbec mi nevadí, že pro mnohé diváky je divnej. To holt umělci bývají. Zvláště výtvarní, tedy malíři... A právě malířské zacházení s filmovým obrazem je v jeho filmech úžasné. V Kuchařovi si stačí jen všímat barevného ladění jednotlivých místností, kde i skvostná H.Mirrenová bliká jako reklamní neon - tu v bílé, tam v rudé a onde v černé. O jídelních zátiších snad ani nemluvě. Greenaway komponuje své obrazy jako malířská plátna. Stačí zastavit film a obraz zarámovat. O použité hudbě se snad ani netřeba zmiňovat, má stejný účinek jako obrazová složka. Nahotou se zde nezvykle šetří, zato jídlem ne. Je libo kousek dobře propečeného Homo sapiens? (19.02.2011)

Dokonale odvedená práce. Výtvarná stránka je skvělá. Postavy se pohybují jen v 5 lokacích, z nichž každá má své barevné ladění. Podle daného místa se mění i barva oblečení všech zúčastněných kromě milence, který je pořád oblečen v neutrální červeno hnědé. Jeho chvíle, aby změnil svůj fyzický stav přijde až na konci. Tohle se mě jevilo jako perfektní režisérský symbolistický tah. Herci jsou dokonalí. Nejvíce prostoru dostává postava zloděje, jehož každá průpovídka je samostatný skvost. Milenec je celkem nudný patron, ale role mu víc ukázat nedovolila. Helen Mirren v roli manželky jen potvrzuje, že jí nahota nadělá žádný problém a to i ve zralém věku. Však se taky v rozhovorech po natočení Caliguly holedbala, že vyhledává různé sexuální orgie. Co je na tom pravdy, nevím, nebyl-li to jen reklamní tah. Nejmenší prostor z titulních postav dostal kuchař Richarda Bohringera, který je jen do počtu a větší čas na plátně tráví i stráví Tim Roth v roli jakéhosi zlodějova přicmrdka. A ještě jedna věc mě potěšila a to, že film nespadl do klišé, které se dost hodně nabízelo. V jedné chvíli jsem už čekal, kdy jedna z postav vyřkne repliku o tom, že kniha je potrava duše. Naštěstí se tak nestalo. (09.04.2005)

Film v obrazech a příběh, to jsou jen rozmáchlé, pozvolné či pátravě zkoumající tahy štětcem, když umělec tvoří své dílo.   Zlodějův sebejistý, živočišný a instiktivní  monolog, kuchařův odstup a racionalita i něžné či  vášnivé milenecké etudy zlodějovy ženy a jejího milence.  Viděl jsem malíře při jeho práci i jeho  mistrovské dílo. Pro někoho odpuzující a prázdné, pro druhého plné a okouzlující, a tak to má být. (27.10.2023)

Představa vesmíru v restauraci. Parkoviště je svět, kuchyně je očistec, dámské záchody jsou nebe, jídelna je peklo! Peklo je řízené Michaelem Gobonem v roli excelentního,cholerického satana,z kterého má každý respekt. Při sledování jsem se cítil,jako bych seděl v hledišti na divadelním představení za doprovodu vskutku pekelného soundtracku. Tenhle film je tak rafinovaný,smyslný,inteligentní,důvptiný a tak zvláštní,že by si jej nikdo neměl nechat ujít. (13.12.2013)

Hédonismus a žravost z obrazů nizozemských mistrů se mísí s tragickou love-story v intencích oblíbených témat malířství italského. Tento pastiš evropské umělecké tradice propojuje Greenaway s tradicí divadelní a do několika málo kulis umisťuje gurmánský danse macabre osudově se točící kolem čtyř titulních postav z názvu filmu. Opět těžko analyzovatelný filmový zážitek postavený na obrazové poezii a absurdní atmosféře, který v mnoha ohledech připomíná tvorbu dalšího britského filmového manýristy Dereka Jarmana. A jako nášup jedna z nejpůsobivějších metafor bolestí lásky: milenci unikají v dodávce naplněné až po okraj zoufale zkažený masem... (09.10.2008)