Příběh o princezně Kaguje

Tak já nevím, docela zklámání vzhledem k tomu, jak film všichni vychvalují. Od Takahaty to je pro mě v pořadí čtvrtý viděný snímek a dala bych jej zatím na 3. místo. Hodnocení 3-4* - rozhodně to není na 4*, ale zároveň to není ani na 3*, které jsem dala Cellistu Gauchovi. Animace krásná stejně jako u Vzpomínky jako kapky deště, té její unikátnosti nelze nic namítat, jen obdivovat. Hudba jako asi u všech japonských animovaných filmů je okouzlující. Co mě však na princezně Kaguye zklamalo, byl příběh - zbytečně dlouhý, nic moc se tam celý prostředek neděje... filmu by mnohem více prospělo kdyby se po prvních 35 minutách snímek prostříhal na délku zhruba 90 minut. Potom by to mohlo být i 5*. Takto jsem měla furt tendenci snímek stopovat a jít mezitím dělat něco jiného, neuchvátil mě. Vzhledem ke stopáži by člověk alespoň doufal, že mu postavy přirostou k srdci, ale to se vůbec nestalo. V podstatě mě žádná postava nijak neokouzlila, nevytvořila si s divákem vztah, a bylo mi vcelku jedno, co se s nima děje. (08.04.2020)

Český překlad bych věru oželela,obvzlášť "Kaguju" D: no nic... Překrásný příběh s ještě krásnější animací, což je většinou, to co mě zajímá nejvíce. Ačkoliv to bylo pro mě po všech těch shounen a bishounen anime poněkud zvláštní ,nemohu říct, že bych na počátku cítila nějaký odpor. Naopak, byla to velmi milá změna. Pro japanofily se zálibou v animovaných filmech ideální. Skvělé. 5* (31.01.2016)

Japonská pohádka převedená do animovaného filmu s animací, která se zásadně liší od trendů, které udávají mistři japonských animáků Miyazaki a Ótomo a je tak příjemným svěžím větrem na poli animace. Co ale Tale of Princess Kaguya v mých očích velmi sráží je celková stopáž filmu strašlivě utahaný děj. Nestalo se ani, že by mě animace natolik uhranula, jako se mi to u japonských animáků občas stává. Je to velice zajímavé, ale ne tolik hravé a kouzelné. Nedokázal jsem prostě proplout pod povrch a docela jsem se i nudil. (20.02.2015)

Poetické zobrazenie osudu mesačného dievčaťa, ktoré spoznáva skutočné hodnoty vychádzajúce s dedinského života a prírody a potom klamstvá a pretvárku mestského života. Takahata kĺbi šintoizmus s tradičnými zvykmi a tradíciami Japonského národa. Pritom mu hrá krásna Hisaišiho hudba a atmosféra snímku fungujúca hlavne vďaka kresbám predostiera pomerne obyčajný príbeh okorenený o trošku nadprirodzena. Ghibli zase raz dokazuje svoj umnocit pri výbere tém a ich podávaniu k divákovi. Omnoho dospelejšie ako by sa mohlo vďaka rozprávkovej tématike javiť a omnoho citlivejšie než taká Mononoke, alebo Totoro. Pekná, zaujímavé aj s potrebnou katarziou. Jediné čo mi vadilo, bola nevyrovnanosť života na dedine a v meste. Ako keby sa Takahata snažil poukázať na skazenosť mesta viac, ako na krásu prírody a čaro detstva. Ako paralela k životu, ktorý nakoniec skončí je to takmer bezchybné, ako životný osud jedného dievčaťa pomerne tiež. Ale tá rozprávkovosť sa z toho ale bohužiaľ vytráca. Čo je na príbeh podobného kalibru veľká škoda. (15.04.2015)

Takahata si vzal teda na staré kolená mimoriadne náročné bremeno v podobe prekonaných postupov ručnej práce, aké už v modernom svete nemajú obdobu. Vodové farby s minimom digitalizácie s krásnymi jemnými odtieňmi. O to viac je tá atmosféra vizuálne príťaživejšia, o čo viac nedokreslené sú všetky tie obrazy navôkol. Príbeh o princezne Kaguya sa líči prostredím čarovného vidieka vzácnych bambusov, ktoré sú plné prekvapení a darov z iného sveta. Samotný prechod deja do týchto častí má až príliš šablónovitý rámec na to, aký neprekonateľný potenciál v tom driemal. Skutočne, hodinu a pol v strede mohlo byť okorenené mystickejším a ďalekosiahlejším východným nádychom. Ten koniec je na nadväznosť diela ale nádherný, ako to najlepšie od Ghibli. S emóciami ako vyšitými. (27.09.2015)