Panenky

Pokud vás nepřesvědčili o své "nevinnosti" zrzavý klouček Chucky a démonem posedlá Dolly, třeba to dokážou tyhle hravé Panenky. Příjemná oddychovka od Stuarta Gordona se nese v té nejlepší tradici druhé poloviny osmdesátek, kdy se do hororového žánru vkradli malí caparti a všudypřítomný humor. Oproti Re-animátoru se tu krví trošku šetří, ale kompenzuje nám to docela strašidelnou atmosférou domu, který má víc očí, než kdejaký pražský důchoďák. Loutky jsou po většinu času jako živé a při zabíjení jim nechybí fantazie. Pro mě rozhodně lepší kousek, než první díl ze slavnější loutkářské série Puppet Master. (11.06.2011)

,,Bojíš se tmy?" ,,Ne, ale toho, co je v ní..." Velmi příjemné překvapení, i když spojení Gordon-Yuzna nese šťavnaté ovoce, takže očekávání dobrého filmu bylo na místě. Dům jak vystřižený z gotického horroru, výborná výtvarná kamera - zejména v interiérech tajuplného domu - a temná hudba ( Fuzbee Morse) vytvářejí správnou atmosféru. Staroušci jakoby vypadli z Americké gotiky, byť jsou milí a laskaví. Hlavní postavy jsou vesměs výstřední a něčím zvláštní figurky. Už při prvním spatření stopařek zaujme věrná kopie Madony, i když obě dívky jsou punkerky. Přerostlý medvídek v úvodu pozbyde roztomilosti a zuřivě trhá, oživlé hračky (jejich tajemství odhalí závěr filmu) pak s chutí masakrují hlavní postavy. Detailní záběry na řezání rukou a nohou působí neobvykle mrazivě. Povedenější než Mistr loutkář i Chucky. ,,Hračky jsou věrné!" (23.01.2012)

Horory s vraždiacimi hračkami moc nemusím, ale toto sa mi páčilo veľmi. Zo začiatku padajú hlavne dobré hlášky a vynikajúce dialógy na úrovni Tarantína. Potom prichádza vynikajúca atmosféra, nejaká tá vražda a panenky v plnej kráse. Panenky boli technickej stránke perfektne spravené. Mal som pocit, že tie hnusné krvilačné hračky naozaj ožili. Škoda toho koncu ako z klasickej detskej rozprávky... (21.04.2010)

Ohromná škoda klišovitého žánrového půdorysu, a především pak nesmyslné, rádoby mysteriózní pointy a bezradného závěru, protože tady byl potenciál na mrazivého hororového předchůdce "Toy Story 3". Když ponecháme hypotetické možnosti stranou, je na "Panenkách" až příliš poznat, že Gordonovi šlo vždy v prvé řadě o mechanické efekty, přičemž v jakém kontextu je předvádí, bylo pak v zásadě podružné. Současně se ale ve filmu díky scénáři Eda Nahy objevuje dost nosných motivů o vztahu dětí a dospělých k hračkám, ale i o dospívání samotném. Jenže spíš než na jejich rozvádění staví "Panenky" na variování klasického hororového půdorysu (priceovské filmy s přízračnými domy a vyšinutými hostiteli) a budování přímočaře zábavné žánrové hříčky. Výsledek pak svou dramaturgickou výstavbou a ostatně i skromnou stopáží působí jako průměrnější příspěvek do "The Twilight Zone" či "Tales from the Crypt". (28.01.2015)

Spíše než hororem jsou Panenky horovou komedií, kterých v 80.letech vznikalo velmi mnoho což poznáte už po pár minutách zvláště z charakteru postav. Atmosféra filmu je skvělá, to Gordon uměl vždycky, dům strašidelný a dědeček s babkou na první pohled nejsou tak mírumilovní jak se tváří... Musím ale říct, že jsem od filmu čekala daleko víc, jak krve tak krvelačnosti panenek. Nenudila jsem se, ale nebyl to žádný velký zážitek komediální ani hororový. Co oceňuji je nápaditý a vtipný konec. (09.02.2012)