Panenky

Pokud vás nepřesvědčili o své "nevinnosti" zrzavý klouček Chucky a démonem posedlá Dolly, třeba to dokážou tyhle hravé Panenky. Příjemná oddychovka od Stuarta Gordona se nese v té nejlepší tradici druhé poloviny osmdesátek, kdy se do hororového žánru vkradli malí caparti a všudypřítomný humor. Oproti Re-animátoru se tu krví trošku šetří, ale kompenzuje nám to docela strašidelnou atmosférou domu, který má víc očí, než kdejaký pražský důchoďák. Loutky jsou po většinu času jako živé a při zabíjení jim nechybí fantazie. Pro mě rozhodně lepší kousek, než první díl ze slavnější loutkářské série Puppet Master. (11.06.2011)

Bavil jsem se, to zcela jistě, ale nemůžu se ubránit mírnému zklamání. Asi nikdy mě nepřestane udivovat ta osmdesátková záliba v totálně přestřelených, od reality odtržených postavách. V Panenkách není normální de facto vůbec nikdo (podpantoflák, zlá macecha, chytrá fantazírující holčička, přerostlý puberťák, první punkerka, druhá punkerka, kouzelná babička a dědeček, vražedné panenky ... to je ale skvadra) a mě to docela dost ruší a otravuje, abych pravdu řekl. Pár takových postav zkousnu, ale nesmí to být celé osazenstvo filmu proboha. Tímto film zcela rezignuje na vyvolání hororové atmosféry a strachu, není pak jiná možnost, než zkoušet pobavit. Neříkám, že to nefunguje, ale já se radši bavím u čistokrevných komedií. 65% PS: A s takovýmto závěrem se běž, Gordone, vycpat. (18.05.2010)

Puppets horory nemám v obzvláštnej obľube (okrem pôvodnej trilógie Child's Play samozrejme...), nakoľko potenciál oživlých bábik ako hororových zabijakov je dosť chabý, ale u dvojice Gordon & Yuzna jeden nikdy nevie, preto som od Dolls očakával poriadne divoký úlet... Ten sa nakoniec bohužiaľ nekonal a chlapci sa na svoje pomery ešte držali vcelku pri zemi (aj keď nejaké známky ich rukopisu sa tu predsa len nájdu), napriek tomu však Dolls patria k tomu najlepšiemu, čo minisubžáner venujúci sa vraždiacim bábikám ponúka... (20.04.2011)

Laskavý horor, trochu oxymóron, ale na Panenky to přes veškerou hrůzostrašnost sedí. Vzhledem k roztomilosti hlavní dětské hrdinky by bylo překvapením, kdyby byla odepsána podobně jako všichni ti zmetci, kteří si to tu patřičně vyžerou. Atmosféra je tu však díky prostředí starobylého domu i "strange" panenkáři a jeho ženě, od nichž jsem stále čekal výbuch šílenství, mnohem hororovější než třeba ve srovnatelném Mistru loutkáři a je nutno říct, že hračky tu tentokrát jsou opravdu děsivé a svým obětem se věnují s velkým zaujetím. S kultovním Chuckym bych ale osobně nesrovnával. Čtyři mrknutí plastových víček. (26.03.2021)

Dlouhá léta předtím, než James Wan přivedl na svět své děsivé, démonické loutky, natočil Stuart Gordon tuto hororově-zábavnou naháněčku po starém baráku plném vraždících panenek. Líbilo se mi, že panenky nevraždily jen tak bez důvodu, ale měly smysl pro spravedlnost. Každému, co si zaslouží. Jako upomínka na staré časy působí speciální efekty samotných panenek. To bylo moc hezké:) Párkrát jsem si během sledování vzpomněla na Toy Story. A myslím, že s Chuckym by se Dolls vůbec nijak nemazlily. Ten je totiž až příliš zlý a brutální. A určitě nemá duši dítěte:) (29.05.2016)