Panenky

Bavil jsem se, to zcela jistě, ale nemůžu se ubránit mírnému zklamání. Asi nikdy mě nepřestane udivovat ta osmdesátková záliba v totálně přestřelených, od reality odtržených postavách. V Panenkách není normální de facto vůbec nikdo (podpantoflák, zlá macecha, chytrá fantazírující holčička, přerostlý puberťák, první punkerka, druhá punkerka, kouzelná babička a dědeček, vražedné panenky ... to je ale skvadra) a mě to docela dost ruší a otravuje, abych pravdu řekl. Pár takových postav zkousnu, ale nesmí to být celé osazenstvo filmu proboha. Tímto film zcela rezignuje na vyvolání hororové atmosféry a strachu, není pak jiná možnost, než zkoušet pobavit. Neříkám, že to nefunguje, ale já se radši bavím u čistokrevných komedií. 65% PS: A s takovýmto závěrem se běž, Gordone, vycpat. (18.05.2010)

Spíše než hororem jsou Panenky horovou komedií, kterých v 80.letech vznikalo velmi mnoho což poznáte už po pár minutách zvláště z charakteru postav. Atmosféra filmu je skvělá, to Gordon uměl vždycky, dům strašidelný a dědeček s babkou na první pohled nejsou tak mírumilovní jak se tváří... Musím ale říct, že jsem od filmu čekala daleko víc, jak krve tak krvelačnosti panenek. Nenudila jsem se, ale nebyl to žádný velký zážitek komediální ani hororový. Co oceňuji je nápaditý a vtipný konec. (09.02.2012)

,,Bojíš se tmy?" ,,Ne, ale toho, co je v ní..." Velmi příjemné překvapení, i když spojení Gordon-Yuzna nese šťavnaté ovoce, takže očekávání dobrého filmu bylo na místě. Dům jak vystřižený z gotického horroru, výborná výtvarná kamera - zejména v interiérech tajuplného domu - a temná hudba ( Fuzbee Morse) vytvářejí správnou atmosféru. Staroušci jakoby vypadli z Americké gotiky, byť jsou milí a laskaví. Hlavní postavy jsou vesměs výstřední a něčím zvláštní figurky. Už při prvním spatření stopařek zaujme věrná kopie Madony, i když obě dívky jsou punkerky. Přerostlý medvídek v úvodu pozbyde roztomilosti a zuřivě trhá, oživlé hračky (jejich tajemství odhalí závěr filmu) pak s chutí masakrují hlavní postavy. Detailní záběry na řezání rukou a nohou působí neobvykle mrazivě. Povedenější než Mistr loutkář i Chucky. ,,Hračky jsou věrné!" (23.01.2012)

Přemýšleli jste někdy o tom, proč nemáme Kena podle Teda Bundyho, nebo Barbie Bathoryovou? Yuzna s Gordonem asi ano. Takže nám naservírovali příběh z baráku, kam si hajzlík Chuckie jezdí oddáchnout mezi jednotlivými díly Dětské hry. Pokud nejste děcko, nebo lehce zaostalý dospělý, nelze nocleh v tomto zařízení doporučit. (24.10.2010)

Pravdu mají ti, kteří tvrdí, že by tyto panenky daly v přímém kontaktu Chuckymu pořádně na zadek. Stuart Gordon umí tyto horory, které se opravdu nedají brát vážně pojmout jako málokdo, výsledkem je sice film, u kterého divák není po celou dobu zalezlý někde v koutě pod dekou, ale zato chytřejší jednohubka. 60% (03.08.2020)