Poklad na Striebornom jazere

Myslím si, že nie len pre jednu, ale minimálne pre tri generácie je celuloidový Winnetou čímsi viac, než len filmom. Mňa osobne, ako človeka narodeného v "zlatých" šesťdesiatych, sprevádzal celé detstvo, v knižkách, chalanských hrách na Indiánov, na fotkách, ktoré som krvopotne vymieňal s kamošmi za známky či fotky Fittipaldiho alebo kapiel typu Black Sabath či Deep Purple. Spomínam to preto, že "objektívne" hodnotenie v prípade takýchto artefaktov nie je možné. Akú známku by ste dali spomienke na svoj prvý bozk, či prvé rande? Základné winnetouovky: čo je pre mňa okrem Pokladu ešte trilógia Winnetou, Rudý Gentleman a Posledný výstrel, som schopný pozerať aj dnes, možno už po stýkrát, a stále to funguje. A funguje to aj napriek množstvu lapsusov, ktoré by neobhájil ani ten najprefíkanejší Perry Mason. Pri ostatných filmových mayovkách už dokážem byť predsa len objektívnejší: taký skvost ako Winnetou a Miešanka Apanači by si dokonca zaslúžil odpad a ďalších pár kúskov je tak sotva na jednu dve hviezdičky. Márna sláva, recyklovanie fungovalo už aj pred tými štyridsiatimi rokmi. Nevadí. Winnetou a Old Shaterhand sa stali nesmrteľní, a určite im k tomu dopomohlo aj filmové plátno. (27.08.2006)

Jako dítě jsem z toho byl samozřejmě odvařenej. S odstupem času sice vyvanulo někdejší napětí, naopak do popředí vystoupila silná naivita (u dialogů nevinného mladého páru se dneska nedá nesmát), ale pořád se tu něco děje, je tu dost akce a Barkerův Old Shatterhand a Lomův záporák jsou fajn (Briceův Vinnetou je tu poněkud upozaděn). A i nějaký ten fórek pobaví. Ideální do dvojprogramu s velmi podobným Mackennovým zlatem, které má epičtější finále. (12.03.2022)

Třeba mi nebudete věřit, ale Poklad ve stříbrném jezeře a nezapomenutelného Vinnetoua jsem již četl ve škole pod lavicí a to ovlivnilo moji dětskou fantazii. Karel May byl vlastně v mém raném věku velmi oblíbený spisovatel, který brilantním dobrodružným dějem svých románů dovedl upoutat moji pozornost od prvé do poslední stránky a vedle exotického prostředí mi dal jakousi (sice idealizovanou představu hrdiny) se smyslem pro čest, statečnost, odvahu a jako malého kluka mě tehdy samozřejmě nenapadlo uvažovat o tom, jestli tyto příběhy napsané či zfilmované reálie jsou pravdivé, ale ani tento fakt nic nezmění na tom, že budu vždy vzpomínat jen a jen rád na čtivé indiánské a dobrodružné příběhy s nostalgií. Myslím, že filmové i knižní příběhy Karla Maye liší se od jiných v nejednom ohledu. Třeba i v tom, že zdůrazňoval rovnost všech ras. Bylo to tenkrát v kině na Vánoce, když jsem prožil nádherné dobrodružství s exotickým rámcem dalekého západu v lůně krásné přírody pohádkových jezer a prérii bývalé Jugoslávie. Dnes už ušlechtilý náčelník Apačů a Old Shatterhand žije pouze zasunut v mých vzpomínkách romantického dětství. (12.10.2009)

Harald Reinl, Pierre Brice a Lex Barker asi ani netušili počas natáčania, akej filmovej zbožňovanej klasiky základy práve stavajú. Keď sa nič neočakáva, točia sa tie najväčšie skvosty. V prípade sequelov je už na vás vyvíjaný tlak a všetci očakávajú to, čo videli naposledy a ešte viac. Asi preto je Poklad najlepšou Mayovkou vôbec. Kedysi som čítal aj knihu, tiež v dobe, keď som pozeral tieto filmy každého pol roka (9.až 15. rok života) a musím priznať, že ma viac zaujal film. (31.08.2012)

Zde započalo dobyvačné tažení východoevropských westernů světem filmu. A věřte nebo ne, i když osobně si pod pojmem western představuju něco jiného než Vinetůa a Oldu Šetrného, jako dobrodružný film Poklad Na Stříbrném Jezeře obstojí bez problémů, a to neříkám jen z nostalgie. Přece jen ty nádherné exteriéry osazené nádherně zlým a zkaženým banditou Herbertem Lomem a jeho bandou od pohledu nesympatických šmejdů na straně jedné, a krásnou mladicí, jejím modrookým svalnatým galánem a ostatními, až na půdu hodnými strýčky v kožených hadrech na straně druhé, to vše zahaleno do mlhy krásně patetické orchestrální hudby, to člověka dovede přesvědčit, aby ignoroval drobné nepřesvědčivosti typu vzpírání polystyrenového šutráku před muh-mohwa. Narozdíl od spousty "pokračování" (ale ne všech) si tahle prvotina nezaslouží, aby byla zapomenuta nebo haněna. 80% (22.04.2008)