Veľký bazár

Jeden z nejlepších filmů skupiny Les Charlots vůbec. Konečně to má nějaký ucelenější příběh, který je skvěle doplněn množstvím humorných situací (především pak krádeže v obchodě) a vynikajícím Michelem Galabru, který předvedl opravdu dobrý výkon. Především se mi tedy líbilo, že především ubylo ledabyle nahozený situací, tím pádem to nevypadalo ani moc trapně a hlavně jsem se u toho opravdu dobře pobavil od začátku až do konce, což se u některých jiných filmů této skupiny říci nedá. Svým způsobem tento film řadím mezi jedny z nejlepších francouzských komedií, které si vždy rád pustím znovu. 80% (02.03.2018)

I po těch letech, co film vznikl, je stále strašně moc zábavný. Gagy film přímo hýří a potěší fakt, že i bez fekálního humoru jde natočit skvělá komedie, která je i v dnešní době díky konkurenčnímu boji malých obchodníků versus hypermarkety stále aktuální. Tenkrát v kinech to byl neskutečný hit, na který se chodilo stále dokola. Z nostalgie hvězdička navíc. (02.11.2008)

Mám rád staré francúzske komédie. No tituly, v ktorých sa objavovala štvorica mladíkov, čo si hovorili Les Charlots, sa mi nikdy nijak zvlášť nepáčili. Skôr naopak. Ich humor, ich vzhľad a celkovo ten ich štýl mi je cudzí. Nedokážem sa pri tom baviť. Vôbec sa mi to ich tajtrlíkovanie nezdalo vtipné. Snáď jedinou výnimkou je film "Veľký bazár" (Le grand bazar), ktorý natočil režisér Claude Zidi v roku 1973. Pokus Bažantov o záchranu malého živnostníka pred tým, aby ho zomlela neúprosná kapitalistická mašinéria veľkého obchodného reťazca, bola vcelku zábavná misia. *** (13.06.2020)

Partyzánský odboj skupiny nedůvěryhodných (nicmoc)fachčenků proti válečné mašinérii jednoho supermarketu. Jedni z mojích nejoblíbenějších komiků se opět ujali řemesla. A davové šílenství při honu za čuníky mi přišlo až naturalisticky věrné v porovnání s honbou dnešních seniorů a seniorek prorážejících košíkem dav při cestě za pokladem = kuřetem v akci. 80%. (19.09.2006)

Velký bazar byl pojem už v dobách mého dětství a zub času mu neubral nic z jeho jedinečnosti. Fungoval jako zlepšovák nálady, funguje doposud. Tahle potrhlá čtverka mě nikdy nepřestane bavit a i po stopadesáté se budu smát vychytanému rituálu buzení, obřím budíkům, tlačenici v autobuse, pozdním příchodům do rachoty, sedánku na koberečku se šéfem a ostatním legendárním kejklím francouzských mániček. Kdo zná a má rád, určitě mi rozumí. Další legenda, která se nesmazatelně vryla do mého filmového srdce. (05.12.2010)