Realita

Výtečný autorský film, který se mi hodně líbil. Zpočátku mě sice moc nebavil, ale odměnou za mou trpělivost bylo divácké ohromení, které se dostavilo cca. po hodině. Vše, co následovalo poté, jsem shledal skoro jako geniální, a nesmírně jsem si to užíval. Současně je to film, který je neobyčejně hravý a vtipný - nasmál jsem se dost a dost a chovám velký respekt ke Quentinu Dupieuxovi, že dokázal něco takového napsat, zrežírovat a ještě sám stát za kamerou. Dějová linka s chlapíkem, který by rád natočil svůj první film, ale naráží na nepochopení manželky, mi připomněla Kieślowského Amatéra, a mícháním různých rovin reality a snu mi to pro změnu připomnělo zde již zmíněné filmy Přízrak svobody či Počátek; referenčních filmů by se ale dalo najít mnohem víc (např. Myslící moře). Za sebe bych k filmu směřoval snad jen dvě výtky: ústřední znepokojivá melodie, která se line celým filmem, může začít být časem trochu otravná, a za druhé pořád nemůžu zapomenout na jistou znuděnost, kterou ve mně bizarní děj zpočátku vyvolal - dovedu si představit, že hodně lidí by ten film stihl ze začátku odradit, což je podle mě škoda. Jinak za sebe mohu všem fandům chytrých a invenčních filmů, které si nápaditě pohrávají s metafikčními postupy, tento snímek jen doporučit - lepší mindfuck z poslední doby aby pohledal. UPDATE 03. 06. 2016 - Při druhém zhlédnutí se mi ten film líbil stejně jako prve, dokonce možná ještě o trochu víc. Ba možná mě teď i víc bavil ten "normální" začátek, který mě minule naopak nudil, a který nedává vůbec tušit, jaká pakárna se z toho nakonec vyvrbí - přiznám se, že ani na druhé zhlédnutí jsem nedokázal rozklíčovat, která rovina ve filmu je ta "reálná", a chovám nově pochybnosti, zda je to vůbec možné. Třeba je ten film fakt jen taková hříčka, nad kterou ani nemá smysl nějak víc hloubat, a stačí si prostě jen užít její bizarní logiku a naprosto nečekané vyústění (mimochodem souhlasím s názorem, který se zde objevil v jednom komentáři, že poslední dvě scény bych z filmu zcela vystřihnul - mně osobně by se mnohem víc líbilo, kdyby film končil bez nich). Toto je film, u něhož snad ani nejde spoilerovat - děj lze jen těžko převyprávět, to se prostě musít vidět. Byť si nově myslím, že to rozhodně není film pro každého a spoustu lidí to asi prostě jen otráví svou "nepochopitelností" - pokud ale člověk dokáže takový film docenit, je to pak náramná filmová jízda. Za mě i podruhé velké nadšení a divácká radost. (10.12.2015)

Dupieux má vyrážku zevnitř hlavy, jeho filmy jsou stejné jako jeho hudba, buď je milujete a nebo vám nic neříkají. A stejně jako jeho zběsilé Mr. Oizo techno elektro se mu někdy povedou a někdy nepovedou, nebo spíš někdy zhruba pochopíte, co chtěl básník říct, nebo naleznete vlnu, na kterou chtěl naladit a někdy prostě ne. Pro mě byla realita případ, kdy jsem se asi nenavlnil. Sen, realita, film ve filmu, sen ve filmu, film v realitě, noční můra v realitě a nakonec všechno dohromady a nic nikde nekončí ani nezačíná. Zapadá to nakonec? Jen mě udivuje, že Realita, která je v podstatě o ničem, má lepší hodnocení než film o vraždící pneumatice... (26.11.2016)

Myslím, že ona proslulá vyrážka, o které se ve filmu tolik mluví, vyrazila směrem dovnitř do hlavy nejen jedné z vedlejších postav, ale v podstatě všem, kteří se na tomhle veledíle podíleli. Režiséra evidentně postihla tvůrčí krize, tak ji vyřešil osvědčeným způsobem po vzoru maxipsa Fíka - zfilmoval svoje zmatený sny. Kdyby je alespoň vyložil podle Frojda, že jako každej sen je splněný přání a zároveň má sexuální základ, tak by to mohlo bejt možná zajímavý, ale takhle? Jedinou pochvalu ode mě získává producent Bob, neboť jak ten mohl zbohatnout, když produkoval takový filmy, který jsou ve snímku naznačeny, tak to je fakt umění. (20.06.2016)

S počiatku som očakával čisto bizardnú snímku od francúzskeho filmu Realita , nakoniec tam bola zmes viacerých aspektov, v podobe najrôznejších uleteností, až snových bláznovstiev, psycho halušiek, doslova obraz v obraze, všetko prepojené, v podstate množstva vecí ktoré môžu hlavu diváka pekne zamotať. Všetko to tu ale máme v prijateľnom háve a hlavne odľahčenom zábavnom, režisér Quentin Dupieux to dosť dobre ustál na to čo naservíroval, neskĺzol mimo rozohraný dej a zbytočne sa v nom nezamotal, určite film prináša nevšedný zážitok. /videl v kine: 60%/(filmový festival Cinematik Piešťany 2015) (15.09.2015)

V celém filmu se prolíná realita, sny a filmový svět. Jenže ona ta realita a sny ve skutečnosti jsou jedním a tím samým - a to tím filmem. A náš život je vlastně taky složen z reality a snů, což nutí k zamyšlení, jestli taky jenom nejsme filmové postavy, které zatím jednají podle scénáře a to, že náš svět vlastně je i není skutečný, si neuvědomujeme. Zní to jako blábol, to si určete sami, ale staví na tom nejedna konspirační teorie a pokud jí Dupieux věří, tak asi máme jasno. Taky tady ale je možnost, že si Dupieux chtěl z diváků udělat prdel a natočil mindfuck bez nějakého vysvětlení, hlavně ať si nad tím diváci lámou hlavu a vymýšlejí jednu bizarní teorii za druhou. Tahle varianta by mi ale vadila, jelikož se tam rýsovali myšlenky o tom, že člověk z častého sledování televize totálně zblbne a o tom, že dnešní diváci chtějí od filmů akci, obyčejnou popkornovou zábavu, ale už vůbec nechtějí nad těmi filmy přemýšlet. Každopádně, Dupieux ve svých filmech má jisté paralely (snad je to správné slovo) mezi filmem a reakcí diváka na něj, aspoň mi to tak z těch dvou co jsem od něj viděl připadá. Ať je to jak je to, sice ten film má poutavou atmosféru, záhada ohledně modré kazety zaujme a ta hudba, co tam hraje neustále dokola, je podmanivá, ale i tak úvodních 20 minut je strašně nudných a celkový dojem na víc jak 3* fakt nemám, byť je to zajímavé. (01.01.2020)