Strach a hnus v Las Vegas

Odviazaný úlet dvoch parťákov s kufrom plným drôg sa časom stráveným v Las Vegas mení na nočnú moru. Podobne ako kvetinové obdobie 60. Rokov 20 storočia skončilo po vojne vo Vietname tupým marazmom kultúrne diétnych rokov 70. Sympatickí hrdinovia sa menia na ľudsky odpudivé hovädá, neštítiace sa ničoho. Každé povzbudzovadlo je dobré, všetko je dovolené. Najmä právnik Gonzo sa statočne činí. V ríší tupého konzumu sa halucinačná vízia kryje s realitou. Všetko podané skvelým obrazom, zaujímavo vystihujúcim stavy po požití jednotlivých látok (pobavili stavy po čuchaní éteru) podfarbené vynikajúcou hudbou (ukončené Vivat Las Vegas! mojich obľúbených Dead Kennedys) a čiernym humorom. Pritom nejde len o samoúčel ale aj o presné ukázanie zlomu kultúrneho boomu a čo z neho zostalo; kde sa dostala spoločnosť uprednostňujúca zážitok, či bombastickosť pred poznaním, spiritualitou a vnútorným prežívaním. Pozn.: vo filme vidieť ruky Benicia del Tora s krvavohnedými fľakmi. Nejde o maskovanie, herec si skutočne zahasil cigaretu o ruku, pre prílišnú brutálnosť bola scéna vystrihnutá. (05.09.2004)

Tenhle film je opravdu síla. Bohužel těžko říct, jestli síla ve špatném nebo dobrém slova smyslu. Plešatý a věčne zfetovaný novinář Johnnyho Deppa s brýlemi, které by mu i Elton John mohl závidět a jeho taktéž zfetovaný právník Benicio Del Toro jedou s kufrem plným drog do Las Vegas aby novinář napsal jistou reportáž. O ničem jiném film není, jde v podstatě o obrovskou ujetinu, která je z části natočená tak, jak by asi svět kolem sebe mohl vidět zfetovaný člověk (např. měnící se vzorky na koberci, hospoda plná dinosaurů, schýza ve vaně) a také prostředí, ve kterém se "hrdinové" pohybují je jejich zálibě značně přizpůsobeno - obzvlášť zajímavě vypadá úplně ke konci mírně řečeno neuklizený hotelový pokoj, jehož část je plná špinavé vody a po kterém se Johnny Depp pohybuje s tyranosauřím ocasem... Myslím, že pro představu tohle stačí a protože tady závisí hrozně moc na subjektivním dojmu, tak jsem se rozhodla hvězdičky neudělovat (vím, odporný alibismus, ale stejně ani s odstupem času nevím, co si o tomhle dílku myslet, natož jak bych ho ohodnotila...). (21.07.2005)

Na Strach a hnus v Las Vegas jsem se vyloženě těšil, protože to byl poslední kousek z Gilliamovy filmografie, který mi dosud unikal. O to rozpačitější byl výsledný dojem. Tedy aby bylo jasno, věřím, že režisér i obě hvězdy v hlavních rolích si to náležitě užívali a bavili se tak, jako možná nikdy po dobu své dlouhé kariéry, jenže když se baví štáb, nemusí to znamenat zábavu pro diváka. Tenhle film je jeden předlouhý několikadenní halucinogenní trip dvou chlápků, co si rozhodli udělat výlet do města hříchu s kufrem plným drog. Je snímaný z pohledu feťáka a navíc takovým tím "free cool" stylem, který bych čekal spíš od nějakého výrobce reklam, který si odskočil k hranému filmu. Halucinogenní scény posloužily Gilliamovi k jeho oblíbeným surrealistickým výjevům, takže můžeme sledovat, jak se okolí feťáků hemží osobami, které se promptně mění ve všelijakou havěť. Bohužel film prakticky rezignoval na příběh a obě postavy mají v podstatě nulové charaktery, které se nikam neposouvají a nevyvíjejí. Termín, který mě pro tento film napadá, je stereotyp a z něj plynoucí nuda. Mohl bych mluvit o tom, že Strach a hnus má dost problematické morální poselství, které zní "sjíždějte se, jak dlouho chcete, ono vám to projde a zažijete při tom spoustu legrace, zfetujete mladou holku a užijete si s ní, co hrdlo ráčí, a neptejte se, co bude zítra". Kdybych byl drogový dealer, považoval bych tenhle film za sympatickou dvouhodinovou reklamu. Ale ani pohoršení ve mě tenhle kousek nevyvolává, opravdu mě spíš unavil a i když mu neupírám pár zábavných momentů, které se spíš pojí s tím, jak je snímek v epizodních rolích obsazený, než s kvalitou nějakých gagů nebo komičností postav, celkově to je pro mě bezkonkurenčně nejslabší Gilliam někde na pomezí jedné a dvou hvězdiček. Celkový dojem: 30 %. (22.04.2012)

Tenhle film je opravdu hnus, stejně jako je hnusný však oplývá velkou dávkou černého humoru (zpočátku), avšak -a to je nespíš důležité-ono má to dvouhodinové acidové řádění nějaký smysl. Tedy pokud považuji posledních deset minut autorova monologu za smysluplný. Je to óda na acidový věk? Nejspíš ne. Nebo snad dospělý vhled do kyselinových let? Také ne. Nebo satira? Snad sonda do halucinačně-drogového šílenství? Všechno a přece nic. Strach a hnus v Las Vegas není tendenční film, spíše je to takový vizuálně podmanivý dokument o dvou věčně zfetovaných looserech, který je občas černohumorně vtipný, ale víceméně mrazivě nepříjemný. A Terry Gilliam je přesně typ režiséra, ke kterému tato látka pasuje na 100%. Teď už jen čekám, kdo se směle pustí do další kultovní non-fiction bible The Electric Kool-Aid Acid Test (Kyselinovej test). Tedy, když už přišel na řadu Hunter S. Thompson, tak by se mohl dočkat i Tom Wolfe. (08.02.2007)

Odmyslime si jednoduchý dej, o dej a hlbokomyseľné myšlienky určite v tomto filme nešlo. To nebolo zámerom. Film chcel proste iba divákovi ukázať, ako asi vypadá svet pod vplyvom drog. Ja som si na filme všimol aj niečo iné. A to podľa mňa najgeniálnejší super herecký výkon aký som kedy v nejakom filme videl. J. Depp je proste pán herec, ktorému sa hereckým prejavom nikto nevyrovná. Povráva sa, že musel byť naozaj na drogách, keď dokázal podať taký výkon, čo by však jeho genialitu nijak nezmenšilo, pretože aj v tom prípade by to bolo náročné, možno ešte náročnejšie. Nemám čo váhať, plný počet hviezd, dal by som aj viac ak by to bolo možné. (05.04.2013)