Strach a hnus v Las Vegas

Tenhle film je opravdu hnus, stejně jako je hnusný však oplývá velkou dávkou černého humoru (zpočátku), avšak -a to je nespíš důležité-ono má to dvouhodinové acidové řádění nějaký smysl. Tedy pokud považuji posledních deset minut autorova monologu za smysluplný. Je to óda na acidový věk? Nejspíš ne. Nebo snad dospělý vhled do kyselinových let? Také ne. Nebo satira? Snad sonda do halucinačně-drogového šílenství? Všechno a přece nic. Strach a hnus v Las Vegas není tendenční film, spíše je to takový vizuálně podmanivý dokument o dvou věčně zfetovaných looserech, který je občas černohumorně vtipný, ale víceméně mrazivě nepříjemný. A Terry Gilliam je přesně typ režiséra, ke kterému tato látka pasuje na 100%. Teď už jen čekám, kdo se směle pustí do další kultovní non-fiction bible The Electric Kool-Aid Acid Test (Kyselinovej test). Tedy, když už přišel na řadu Hunter S. Thompson, tak by se mohl dočkat i Tom Wolfe. (08.02.2007)

Look, there's two women fucking a polar bear.Po ďalšom pozretí musím svoje hodnotenie zvýšiť na plný počet. Dôvod je jednoduchý - skvelo som sa bavil od začiatku až do konca. Pri tejto pánskej jazde som totiž celkom stratil dych od neustáleho rehotania. Herecké výkony sú úžasne zahraté a uletené. Celý film stojí práve na dvojici Johnny Depp (tá jeho vyholená hlava nemala chybu) a Benicio Del Toro (riadne pupkatý a nechutný), ktorí museli byť pri natáčaní poriadne nafetovaní (inak si ich dôveryhodné herectvo neviem vysvetliť alebo sú to naozaj tak bohovskí herci?). Nad týmto Gilliamovým dielom sa nedá veľa filozofovať, existujú totiž len dve možnosti. Buď vás tento úlet bude alebo nebude baviť. Poznám ľudí, čo to vypli po prvej scéne s netopiermi (čo je úplne normálne, lebo je to celé vážne veľmi zvláštne a uletené). Vo mne tá scéna vyvolala záchvat smiechu a ten mi vydržal počas celého filmu. Pre mňa je to teda kultové dielo a jedna z najlepších ''komédií'' vôbec. Spŕška neuveriteľnej energie a skvelej zábavy................."Tí, ktorí v sebe prebudia zviera, sú zbavení bolesti byť človekom"...90% (16.06.2008)

Odviazaný úlet dvoch parťákov s kufrom plným drôg sa časom stráveným v Las Vegas mení na nočnú moru. Podobne ako kvetinové obdobie 60. Rokov 20 storočia skončilo po vojne vo Vietname tupým marazmom kultúrne diétnych rokov 70. Sympatickí hrdinovia sa menia na ľudsky odpudivé hovädá, neštítiace sa ničoho. Každé povzbudzovadlo je dobré, všetko je dovolené. Najmä právnik Gonzo sa statočne činí. V ríší tupého konzumu sa halucinačná vízia kryje s realitou. Všetko podané skvelým obrazom, zaujímavo vystihujúcim stavy po požití jednotlivých látok (pobavili stavy po čuchaní éteru) podfarbené vynikajúcou hudbou (ukončené Vivat Las Vegas! mojich obľúbených Dead Kennedys) a čiernym humorom. Pritom nejde len o samoúčel ale aj o presné ukázanie zlomu kultúrneho boomu a čo z neho zostalo; kde sa dostala spoločnosť uprednostňujúca zážitok, či bombastickosť pred poznaním, spiritualitou a vnútorným prežívaním. Pozn.: vo filme vidieť ruky Benicia del Tora s krvavohnedými fľakmi. Nejde o maskovanie, herec si skutočne zahasil cigaretu o ruku, pre prílišnú brutálnosť bola scéna vystrihnutá. (05.09.2004)

Chcel som ti iba na čelo vyrezať malé "z" ... to čo bolo toto. Tomu, kto mi požičia (zoženie) knihu, dám polovičku kráľovstva a za ženu moju tretiu dcéru .. bo ja tých 120 strán musím prečítať. Neber drogu, zober knihu. Zábavná vec s výbornou muzikou. Depp bol excelentný, ale musím priznať, že mňa asi viac fascinoval Dr. Gonzo a jeho stavy. (16.12.2016)

Surrealistický film s nespornou sugestivitu i svérázný černý humor a výbornou dvojicí: Johnny Depp a Benicio Del Toro, kde musím vyzdvihnout výkon obou herců. 12 Opic a Strach a hnus v Las Vegas se ale vlastně nedají srovnávat. Nedá se říct, že by to bylo slabší, nebo lepší. A nemám důvod srovnávat obě díla Terryho Gilliama. Jak lépe vyjádřit několikadenní úlet s drogami v žilách, bez přestávky po které jsem po prvním zhlédnutí byl obklopen různými choutky, pro popudrovaným nosem od koksu, ale Gilliam mě to nasekal na tak hrubou lajnu, kterou jsem sotva koštl v puse a už jsem byl nabažen barvami rozzářeného Las Vegas v zelené kšiltovce s cigaretou v puse v halucinogenními polo plaveckými polohami, které jsem cítil v křesle v závěrečných titulkách, kdy už po skončení to nebyl tak krásný sen, ale druhá strana drogového reálného života v subjektivním prožitku. (26.06.2012)