Strach a hnus v Las Vegas

Film postráda jednotný "príbeh", je sledom voľne spojených epizód. Odvíja sa ako novinárovo rozprávanie s komentárom rôznych vonkajších súvislostí. Obrazu drogového vnímania zodpovedá aj hektická kamera, prudký strih a bohatá zvuková stopa (s využitím dobových piesní). Nesporne zaujímavým atribútom snímky je herecké obsadenie: hlavné postavy vytvárajú na nepoznanie "maskovaní" Johnny Depp a Benicio Del Toro a v epizódnych úlohách sa objavujú známi herci. Johnny Depp a Benicio Del Toro sú herecká esá, ktoré tu predvádzajú čo im sily stačia, ale či je to dobre alebo zle, tak to možno len ťažko posúdiť. Už len preto, že príbeh samotný pôsobí dojmom, že ho písal zhúlený cvok. Dlho očakávaný film bol skôr sklamaním. (07.10.2019)

Toto bola podľa mňa len čosi viac ako dosť profesionálna, zmedializovaná a drahá príručka a reklama všetkých druhov drog. Nulový dej zachraňuje svojimi zhúlenými vystúpeniami aspoň Depp, Del Toro mi tam nesedel ani náhodou. Zdrogované hlášky sú vtipné, škoda, že len zo začiatku. Dve hodiny neutiahnu. Akosi som teda nepochopil pointu a odkaz, ktorý filmy (aspoň poväčšine) nesú. 60%. (19.04.2007)

Kolem roku 2000 se natočila celá řada skvělých filmů s drogovou tematikou (Trainspotting z r. 1996, Acid House z r. 1998, Requiem za sen z r. 2000, Kokain z r. 2001...), a Gilliamův "Strach a hnus v Las Vegas" z r. 1998 je z nich možná nejbláznivější a neoriginálnější. Takhle zběsilou, spontánní a živelnou podívanou jsem naposledy zažil u Jacksonova "kultovního" dílka "Meet the Feebles" z r. 1989, které však nad Gilliamem vítězí jak vtipem, tak brutální záplavou tvůrčí invence po celou stopáž. "Strach a hnus v Las Vegas" měl být podle mě ještě zběsilejší a psychedeličtější, pak by to bylo na maximální hodnocení. Takto místy filmu přece jen někdy dochází dech a občas trochu nudí. Depp je zde fantastický a z fleku bych mu dal za jeho roli Oscara. A v neposlední řadě musím filmu přičíst k dobru skvělý soundtrack s dobovou muzikou. (01.05.2011)

Tenhle film je opravdu hnus, stejně jako je hnusný však oplývá velkou dávkou černého humoru (zpočátku), avšak -a to je nespíš důležité-ono má to dvouhodinové acidové řádění nějaký smysl. Tedy pokud považuji posledních deset minut autorova monologu za smysluplný. Je to óda na acidový věk? Nejspíš ne. Nebo snad dospělý vhled do kyselinových let? Také ne. Nebo satira? Snad sonda do halucinačně-drogového šílenství? Všechno a přece nic. Strach a hnus v Las Vegas není tendenční film, spíše je to takový vizuálně podmanivý dokument o dvou věčně zfetovaných looserech, který je občas černohumorně vtipný, ale víceméně mrazivě nepříjemný. A Terry Gilliam je přesně typ režiséra, ke kterému tato látka pasuje na 100%. Teď už jen čekám, kdo se směle pustí do další kultovní non-fiction bible The Electric Kool-Aid Acid Test (Kyselinovej test). Tedy, když už přišel na řadu Hunter S. Thompson, tak by se mohl dočkat i Tom Wolfe. (08.02.2007)

Strašlivě šílené cosi (pravděpodobně film), co k mé velké radosti není ódou na drogy, ale co pod neskutečným nánosem existujících i neexistujících halucinogenů ukrývá trpkou zprávu o stavu americké společnosti (kvůli níž to vše Terry Gilliam ostatně také spolunapsal a režíroval). Ovšem dlouho jsem musel čekat, až budu mít na Strach a hnus v Las Vegas tu správnou náladu, protože je to tak sugestivně natočené, že mě vždy nejpozději po 15 minutách začala bolet hlava a zachraňovalo mě tlačítko STOP. (22.07.2018)